(10.50 hodin)
(pokračuje Rath)
Ale to je skutečně taková vějička, protože to novináře, nevím, jestli veřejnost - myslím, že do značné míry veřejnosti je to úplně jedno, myslím, že lidi trápí jiné věci, než jestli máme víc, nebo méně billboardů podél dálnic - ale hlavně novináři o tom rádi píšou, tak v podstatě se z toho udělalo téma. A k tomuto tématu skutečně, ve stínu tohoto tématu se veze něco úplně jiného.
Chtěl bych se zeptat tady pana ministra dopravy, o kolik přijde český stát, když schválíme slevy na mýtném.
Ono s tím mýtným je to totiž vůbec zajímavý příběh. Myslím, že je dobře občas to připomenout. Ten příběh začal před mnoha a mnoha lety, kdy v podstatě se vybral systém, který mnoho odborníků tehdy považovalo za nevhodný, zastaralý, vlastně výběhový model. Samozřejmě, šrot je pro Českou republiku dobře. Když už to v Evropě dávno opouštějí, tak proč by ještě neudělali nějakou ránu a byznys v České republice. Výsledek je, že máme dálnice zaplevelené obrovskými železnými konstrukcemi, kde neustále na řadě míst někdo musí doplňovat naftu, aby generátor mohl vytvářet elektrický proud, aby to vůbec fungovalo. Tu naftu samozřejmě po nocích různí lidé kradou, takže tam jsou neustálé problémy. Místo satelitního systému tedy se vybralo - mně to připadá jako příběh začátku 90. let, když už Evropa začínala mít jednoduché menší mobilní telefony, tak pro Českou republiku se hodily pro podnikatele takové ty kufry, podnikatelé tady s tím honili vodu a byl to v podstatě vyvezený šrot, protože pro Čechy je to dobře. Tak tady Kapsch vyvezla šrot za vydatné podpory tehdy strany lidové vedené panem Kalouskem.
Pak by bylo docela zajímavé se podívat na to, jakým způsobem to pomohlo české silniční soustavě. Z údajů, které jsem četl, tak víceméně vyplývá, že prakticky co to spotřebuje na svůj provoz, na své pořízení, na svoji údržbu, tak skoro totéž víceméně v prvních letech spotřebovalo mýtné. Možná se to časem vylepší. Takže jsme udělali systém, který polyká sám většinu toho, co má vybrat, takže do silniční sítě zase jde jenom část vybraného mýtného.
A teď jsme u toho: My bychom spíš měli debatovat o tom, jak mýtné zvýšit a jak mýtné rozšířit na silnice 2. a 3. tříd. Protože když se podíváte, jakou máme v České republice silniční síť, jak je nedobudovaná, to je zoufalá situace s okruhem kolem Prahy. Severní a východní část prakticky neexistuje. Severní vůbec neexistuje, východní také ne. To je zoufalá situace! Jeďte se podívat do Mnichova, do Berlína, jak tam vypadají silniční okruhy kolem měst a jak dlouho tam jsou! My o tom jenom debatujeme, debatujeme, debatujeme. Zaplať pánbůh, že se podařilo aspoň doplnit silniční okruh v části jižní a západní. Prostě, Praha je špuntem a teď si to přehazujeme všichni mezi sebou. Praha nechce kamiony, které se valí samozřejmě z Německa a chtějí pokračovat dál na Slovensko, do Rakouska, a samozřejmě Praha je úzkým hrdlem. Vadí to milionu a půl Pražanů, vadí to milionu a půl Středočechů. Samozřejmě, odpověď je: Nejsou peníze. A takhle bychom mohli říkat: Není dobudovaná dálniční síť směr jižní Čechy, není dobudovaná rychlostní komunikace směr Karlovy Vary, prostě máme extrémně nevyvinutou dálniční síť. A v extrémně špatném technickém stavu síť 1., 2. a 3. tříd.
Jak na to odpovídáme? Přicházíme se slevou na mýtném, tedy dárkem soukromým firmám. Pane ministře, řekněte nám, kolik vy tímto návrhem darujete majitelům těchto soukromých firem?
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď pan poslanec Bém je další, kdo se mi přihlásil do rozpravy, takže dávám slovo jemu. Prosím, máte slovo.
Poslanec Pavel Bém: Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, původně jsem myslel, že nebudu hovořit k problematice mýtného a že se dotknu pouze a jenom problematiky reklamy u komunikací, u dálnic, u silnic, komunikací 2. a 3. třídy. Ale byl jsem požádán předsedou klubu Občanské demokratické strany, aby můj příspěvek byl nejméně desetiminutový. Takže když dovolíte, předtím než budu mluvit o billboardech, tak se také chviličku dotknu a svým způsobem navážu i na to, co zde sdělil před pár vteřinami pan poslanec Rath.
Je pravda, že dálniční síť a silniční síť v České republice jistě není ta nejmodernější. Je pravdou, že by si zasloužila významné finanční investice. Je realitou, že Praha je jakýmsi dopravním špuntem v celém kontextu nejenom Praha a střední Čechy, ale vlastně celé České republiky, protože Česká republika je poměrně malá. A dopravní transfery jsou vlastně strašně rychlé, takže my v transevropských dopravních sítích nemůžeme hovořit jenom o jakémsi megaregionu Prahy a středních Čech, ale musíme hovořit o mezinárodních souvislostech a o přepravních transferech ve vazbě na mýto, které se samozřejmě dotýkají celoevropské nákladní dopravy.
Je realitou, že kdyby hypoteticky mýtný systém byl schopen generovat nějaké výjimečné zdroje, možná takové, jak se původně plánovalo, tak s velkou pravděpodobností by se v Praze dříve dostavěl nadřazený dopravní skelet, tedy nejenom ona jihozápadní část velkého Pražského okruhu, která je zázrakem a je darem, a je darem mimochodem nejenom pro 1,5 milionu Pražanů, ale vaším prostřednictvím, pane místopředsedo, k panu poslanci Rathovi, je darem i pro 1,5 milionu Středočechů. A kdyby samozřejmě hypoteticky mýtný systém byl schopen vygenerovat řádově desítky miliard navíc, tak by bylo možné dostavět i severozápadní část nebo severní část Pražského okruhu a zase celá oblast, která se dotýká každodenního života pana hejtmana počínaje Hostivicemi a můžeme pokračovat dál přes Březiněves do severních a nakonec i severovýchodních částí Středočeského kraje a přípražského regionu, jak já říkám, tak s velkou pravděpodobností, kdybychom byli schopni dobudovat tuto část Pražského okruhu, tak by si další statisíce lidí, kteří bydlí na severní terase města nebo kteří bydlí v severní a severovýchodní části Prahy, tedy Středočeského kraje, navazujícího regionu, tak by si jistě také oddychly.
Takže určitě je realitou, že základní algoritmus fungování, rozhodování z pozice Ministerstva dopravy, kterému nechci radit, samozřejmě i vlády, by měl být pokusit se najít takové parametry, které by pomohly přinést ať už do státního fondu, anebo do jiných zdrojů nezbytné finanční prostředky. To se určitě nedaří a určitě se to nedaří onou navrhovanou slevou, která v odhadech se může samozřejmě velmi různit, ale čísla, která já mám k dispozici a o kterých jsem zde ještě hovořil s některými dopravními experty, tak ta hovoří o částce jedné, možná jedné a půl miliardy korun. Samozřejmě, za jednu a půl miliardy korun toho moc nepostavíte. Na druhou stranu v nějakých kumulativních součtech ano.
Takže otázkou, která jediná nám zde zbývá, je, jestli takto ušetřené peníze mohou být nějakým rozumným stimulem v čase hospodářské recese nebo ekonomické krize pro stovky firem malých, velkých, pro ony přepravce, kteří samozřejmě také současnou ekonomickou situací trpí. A to je otázka spíš než pro dopravní experty otázka pro ekonomy. Jak by měla vláda nastartovat, jaká opatření by měla vést nebo mohla vést k nastartování růstu české ekonomiky a podpoře podnikání vůbec.
Téma, o kterém jsem ale chtěl mluvit a které považuji v tomto kontextu za závažnější, a možná dokonce i zábavnější, je otázka reklamy a otázka billboardů. Rád bych mluvil o etice, estetice, ekonomice reklamy u komunikací. Rád bych také mluvil o Janouškových billboardech. Nebo abych to řekl tak, jak to ve skutečnosti je, o takzvaných Janouškových billboardech. Rád bych se vrátil k předchozím projednáváním tohoto návrhu zákona ještě v těch původních verzích, nikoliv senátních, ale těch verzích vládních, resp. těch verzí diskutovaných z předlohy vlády a následně z komplexního pozměňovacího návrhu hospodářského výboru. A koneckonců i v kontextu některých pozměňováků, které byly předkládány nebo diskutovány přinejmenším na nejrůznějších úrovních ze strany některých poslanců. ***