(14.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Kvůli dluhovým problémům musejí státy vyspělého světa omezovat například i náklady na obranu. Velká Británie stáhla vojenské jednotky z Německa a přistoupila k rozsáhlým dražbám armádního vybavení. Počet vojáků klesne do roku 2020 o 17 tisíc osob. Zbytnělé výdaje státu na sociální systémy a splátky dluhu tedy ubírají prostředky pro aktivní bezpečnostní politiku. Například britské škrty v armádě ohrožovaly provedení operací v Libyi. Škrty se dotknou i armády Spojených států amerických.
Naše úsporná opatření jsou tak v porovnání s opatřeními v krizí ohrožených zemích Evropské unie opravdu minimální. Tím ale nesnižuji jejich váhu, naopak. Díky takovým opatřením, která budou přijata včas, se můžeme vyhnout krokům, které v některých zemích Evropské unie vedou k výraznému zvyšování míry chudoby i nezaměstnanosti.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane předsedo. Pan poslanec si přeje položit doplňující otázku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Aleš Rádl: Děkuji, pane předsedající. Po vaší odpovědi, pane premiére, mi nezbývá, než si povzdechnout, že jsme razantněji nesnižovali státní zadlužení v dobách, kdy jsme si to mohli dík svému hospodářskému růstu dovolit, tedy v dobách, kdy vládla sociální demokracie, jmenovitě Vladimír Špidla.
Moje doplňující otázka zní: Pane premiére, některé země Evropské unie, přestože řeší ekonomické problémy a musí financovat záchranu ohroženějších států, jsou krizí stiženy méně. Jaká opatření převládají zde a jak se liší od opatření v zemích s hlubší dluhovou krizí? Děkuji za doplňující odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Pan předseda vlády odpoví i na tuto vaši doplňující otázku. (Výkřiky z levé strany sálu: To je záludná otázka!)
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, mně nezbývá nic jiného, než si také povzdechnout nad tím, co řekl pan poslanec Rádl, protože je skutečností, že máme-li v roce 2012 předpoklad vývoje ekonomiky někde okolo nuly, čili nulový růst HDP, v lepším případě několik desetinek nad nulou, a plánovaný rozpočet, kterého chceme dosáhnout, bude v nominální výši 105 mld. korun, a vezmeme-li si situaci například z roku 2006, v posledním roce, kdy rozpočet sestavovala a po většinu roku řídila sociální demokracie, kdy tehdy byl růst 6,4 % hrubého domácího produktu, koneckonců tak jako v celé střední Evropě, to nebyl žádný zázrak sociálně demokratické vlády, tehdy takto rostly všechny ekonomiky nových členských zemí Evropské unie a tehdy byla nominální výše deficitu státního rozpočtu 98 mld. korun, to znamená bez 7 mld. ta samá jako v současné době při nule, a tehdy to bylo při více než šestiprocentním ekonomickém růstu, tak se ukazuje, kdy se promrhala ta správná doba na konsolidaci veřejných financí, a z tohoto pohledu kritika sociální demokracie vůči současné rozpočtové politice vlády České republiky pod mým vedením je kombinace neznalosti a absolutního pokrytectví, protože zapomíná na tato fakta, na tyto skutečnosti.
Co se týče otázky, kterou položil pan poslanec Rádl, tady je nezbytné říci, že rozdíl v opatřeních v zemích s hlubší dluhovou krizí a těmi, které převládají, je především v intenzitě, v jaké je nutné provádět škrty a zvyšování daní. V ekonomicky výkonnějších zemích nebyly proti úsporám žádné větší protesty nebo demonstrace. Dále je možné najít u těchto států některá prorůstová opatření, pro která není v chronicky zadlužených zemích vůbec žádný prostor. Za zmínku stojí například, že německá vláda se kvůli podpoře růstu rozhodla v roce 2011 pro daňové úlevy pro občany pro následující dva roky jako odměnu za to, že musejí financovat záchranu eurozóny. Bylo také odloženo zavedení mýtného pro osobní automobily na německých dálnicích. Takže je vidět, že ta opatření jsou velmi rozdílná. A skutečně státy, které provádějí zodpovědnou rozpočtovou politiku, potom nemusejí sahat k tak razantním opatřením, jako je například snižování důchodů nebo rušení celých systémů sociálních dávek.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu předsedovi vlády. Přistoupíme k projednání následující interpelace, kdy pan poslanec Ladislav Velebný interpeluje ve věci boje s korupcí. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Velebný: Děkuji za slovo, paní předsedající. Dámy a pánové, vážený pane premiére, nedávno jste prohlásil, že boj s korupcí ušetřil naší zemi již minimálně deset miliard korun. Od platnosti zákona o veřejných zakázkách si slibujete další desítky miliard úspor. Považuji to za skvělou zprávu. Všechny noviny to citovaly, ale nikdo se vás nezeptal, kde je těch deset ušetřených miliard v této chvíli.
Proto, pane premiére, se ptám, kde tedy těch deset miliard vězí. Jakým výpočtem a na základě jakých údajů jste zjistil, že vám vděčíme za deset miliard korun uchráněných před nenechavci? Anebo to byl zase jen takový holub na střeše Strakovy akademie? Děkuji za odpověď.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Na vaši interpelaci odpoví pan předseda vlády.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, v prvé řadě bych chtěl zdůraznit, že ve Strakově akademii, právě proto, že je Strakova, holuby netrpíme. Je tam prováděno celé konsorcium protiholubích opatření, protože pak by samozřejmě musela být Strakova akademie natřena nabílo, protože řečeno slovy Járy Cimrmana, jenom v bílém by byla schopna čelit holubům.
Nyní k samotné vaší otázce. Toto číslo je samozřejmě expertní odhad. Provedli ho lidé, kteří spolupracují v rámci protikorupční skupiny u Národní ekonomické rady vlády. Ten výpočet vychází z několika položek. Já bych chtěl v prvé řadě zmínit to, že v minulém roce byl přece jenom větší důraz kladen na transparentnost veřejných zakázek. Tady bych chtěl zmínit dvě klíčová opatření. Například to, že drtivá většina - a dnes mohu říci všechny ústřední orgány státní správy zveřejňují všechny veřejné zakázky na svých webových stránkách, včetně znění smluv. To samo o sobě vytváří tlak na snížení cen v rámci veřejných zakázek, protože roste veřejná kontrola ve smyslu kontroly jednotlivých účastníků trhu, kteří se o případné zakázky ucházejí. I kdyby zde došlo, musím říci, pouze k jednoprocentnímu poklesu ceny pod tímto tlakem veřejné transparentnosti, zveřejňování smluv apod., tak se při celkovém objemu veřejných zakázek v loňském roce v rámci veřejné správy, kdy ponecháme stranou sektorové zadavatele, jedná o částku zhruba kolem 5 mld. korun. Při pouhém jednoprocentním poklesu cen.
Ministerstvo zdravotnictví udává, že cestou zavedení elektronických aukcí došlo k celkovému snížení cen např. v oblasti některých nákupů léčiv, materiálu pro státem zřizované nemocnice apod. v celkovém objemu až jedné miliardy korun za rok.
Musím také připomenout, že i rozhodnutí vlády o takzvané ekologické zakázce samozřejmě přineslo velmi výraznou potenciální úsporu, protože i ty nejvíce odvážné, když to řeknu zjednodušeně, odhady říkaly, že maximální strop ceny by se měl pohybovat někde okolo 45-46 mld. korun s tím, že my jsme samozřejmě byli zklamáni tím, že nabídky byly výrazně vyšší. To znamená, kdybychom šli cestou této ekologické zakázky, kdy ceny byly okolo 56 mld. korun, tak musím říci, že při těch nejodvážnějších odhadech ve výši 46 mld. korun by to znamenalo dalších zhruba 10 mld. korun, které byly tímto způsobem ušetřeny.
Chci také připomenout rozhodnutí vlády České republiky, která zrušila veřejnou zakázku na dostavbu Ústřední vojenské nemocnice v Praze, což byl objem 6 mld. korun.
Takže ta částka, kterou já jsem uvedl, byl velmi konzervativní a při spodní hranici navržený odhad.
Samozřejmě, někdo může namítnout, že když něco plánuji a nekoupím, není to úspora. Ano, demagogicky takto lze namítat, nicméně skutečností je, že je-li vypsána veřejná zakázka, tak ta mimo jiné vyjadřuje více než vážný úmysl zadavatele tento výdaj uskutečnit, to znamená, že na něj musí mít mimo jiné do budoucnosti plánované rozpočtové prostředky. ***