(14.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
V rámci výdajů Hasičského záchranného sboru je pro rok 2012 uvažováno i s neinvestičními dotacemi pro vybrané subjekty, tzn. kraje a obce, ve výši 55 mil. Kč pro sbory dobrovolných hasičů. Smyslem těchto dotací je pomoc státu v zabezpečování potřebné úrovně na úseku požární ochrany a ochrany obyvatelstva v jednotlivých obcích.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji předsedovi vlády. Ptám se pana poslance - vidím, že chce položit doplňující otázku. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Černý: Vážený pane premiére, děkuji vám za vaši odpověď, ale vy jste víceméně rozvedl moji otázku. Ale já se ptám na to, co bude. Co bude s hasiči, co bude s hasičskými stanicemi.
Realizování plánu vaší vlády by znamenalo snížení počtu hasičských stanic pouze na úroveň bývalých okresních měst. Ze současných více než dvou set stanic Hasičského záchranného sboru by jich na celou republiku zbylo jenom kolem sedmdesáti. S tím samozřejmě souvisí zvýšení dojezdových časů z dnešních deseti minut na zhruba dvacet minut. A také to, že tři tisíce vyškolených a vycvičených hasičů by skočilo na dlažbě.
To chcete, pane premiére? Vaší vládou schválené údaje pro rok 2013 a 2014 v těchto letech nezabezpečí ani základní chod Hasičského záchranného sboru. A pokud nebude rozpočet dodatečně posílen alespoň na letošní úroveň (upozornění na časový limit) - dočtu pouze větu - dojde k přímému ohrožení bezpečnosti obyvatel České republiky. To opravdu chcete, pane premiére?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Předseda vlády bude reagovat na tuto doplňující otázku.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, samozřejmě že Hasičský záchranný sbor musí reagovat z hlediska své struktury a činnosti, která je dělána na tuto rozpočtovou situaci. Jsem přesvědčený, že je možné splnit tyto rozpočtové cíle bez toho, aby docházelo k omezení koncových prvků, to znamená konkrétních zásahových míst a hasičských stanic.
Znamená to ovšem několik kroků, které musí provést cestou intenzivních změn uvnitř Hasičského záchranného sboru. V prvé řadě bych zmínil otázku restrukturalizace řídicích prvků celého Hasičského záchranného sboru. Já si dokonce myslím, že by to mělo vést až k úvaze o počtu jednotlivých řídicích prvků, nikoliv tedy koncových stanic, ale různých ředitelství, podpůrných prvků, logistiky, podívat se, kde je možné tyto činnosti například spojit s dalšími složkami státní správy v rámci resortu Ministerstva vnitra. Zda potřebujeme tolik krajských ředitelství Hasičského záchranného sboru. Kolik máme středních článků řízení, zda by generální ředitelství nemohlo někde zeštíhlet a opět některé činnosti si nechat zabezpečovat jinou složkou resortu Ministerstva vnitra.
Znamená to ale také intenzivní debatu o tom, které úkony nadále mají být v uvozovkách bezplatně plněny z rozpočtu Hasičského záchranného sboru. Pokud se totiž podíváme na strukturu úkolů, které plní Hasičský záchranný sbor, tak jeho skutečná zkratka, která je velkými písmeny HZS, by spíše měla být malé h, velké Z a s. Chci tím říci, že naprosto jednoznačně v činnosti Hasičského záchranného sboru dominují záchranné operace, nikoliv to, co máme tradičně s hasiči spojeno, čili hašení požárů, jakkoliv je to úkol nejtěžší, nejvíce riskantní a nejvíce vyžadující nasazení všech prostředků a sil.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane předsedo, musím vás upozornit na čas, prosím.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Na druhé straně změna struktury těchto činností by podle mého názoru vedla i k úspoře rozpočtových prostředků.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu předsedovi vlády.
Prosím, aby se se svým vystoupením dostavil další pan poslanec. Je jím pan Aleš Rádl, který byl vylosován na druhém místě. Poté se připraví pan poslanec Ladislav Velebný. Prosím, pane poslanče Rádle, máte slovo.
Poslanec Aleš Rádl: Děkuji za slovo, paní předsedající.
Vážený pane premiére pro zvládnutí reformních kroků a změn kvůli správnému nastavení konsolidačního úsilí je nutné znát i kroky, které v těchto oblastech podnikají v ostatních státech Evropy. Náklady na financování sociálního státu totiž neúnosně vzrostly a především v jižních státech eurozóny se s nimi tyto země nyní musí nějak vypořádat. V době ekonomického růstu bylo také téměř pravidlem odsouvat problémy do budoucna. Rostoucí celkové zadlužování nebylo snižováno, byť na to celá řada kritiků dlouhodobě upozorňovala. My sami jsme si takový téměř keynesiánský zločin prožili tady na vlastní oči v době, kdy byla u moci vláda Vladimíra Špidly a docházelo k masivním hospodářským růstům dík výhodným vnějším okolnostem, a přitom nedocházelo téměř vůbec k žádnému snižování našeho vnitřního zadlužení. Kumulace těchto dluhů nyní způsobuje nutnost omezovat sociální stát.
Musíme proto sledovat opatření, která jsou v Evropě podnikána, a vědět, jak ostatní bojují s krizí. Jestliže se ukáže nějaký reálný a funkční nástroj jak dlouhodobou a dluhovou krizi efektivně vyrovnat, měli bychom se jím rovněž inspirovat. Na druhou stranu jsou některé státy odstrašujícími příklady a měli bychom si vzít ponaučení, abychom nedělali stejné chyby, protože si je tady nemůžeme dovolit.
Jakým způsobem - a to je moje otázka na vás, pane premiére - jakým způsobem země nejvíc zasažené dluhovou krizí řeší nyní své problémy a jak se toto řešení promítá v těchto státech do oblasti sociálního státu? Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. I na tuto interpelaci bude reagovat předseda vlády pan - pan Nečas. Prosím, pane předsedo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Téměř to vypadalo, paní předsedající, že mi nemůžete přijít na jméno.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: I tak by se to dalo vykládat (se smíchem), ale věřte, že je to velmi vzdáleno skutečnosti.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážení páni poslanci, dámy a pánové, vývoj v ostatních evropských zemích je pro nás důležitým zdrojem inspirace i varováním a rozhodně ho neopomínáme sledovat.
V roce 2011 přistoupila většina krizí ohrožených zemí ke snižování výdajů v sociální oblasti, ve zdravotnictví a ve vzdělávání. To samé plánují i na letošní rok. Sociální dávky jsou ve většině těchto zemí snižovány, někde dokonce i rušeny. Snižování mezd státních zaměstnanců je naprosto běžnou praxí. Většina evropských zemí směřuje k tomu, že věk odchodu do důchodu se posune k hranici 67 let. Pravidelné valorizace jsou v jižních státech Evropy již nyní luxusem. Častěji dochází spíše ke zmrazování důchodů nebo v některých případech k jejich snižování. V Itálii se výplata penzí bude řídit nikoliv podle výše posledních mezd, ale na základě celkové pracovní aktivity. V důsledku toho by se mohl snížit průměrný důchod v Itálii zhruba o sto eur měsíčně. V Portugalsku bude na bohatší důchodce uvalena speciální daň. Řecká veřejnost byla opakovaně zaskočena faktem, že prohlubující se krize si žádala další a další dodatečné vlny úspor. To má na daňové poplatníky pochopitelně demoralizující vliv a k daňové disciplíně taková překvapení jistě nepřispívají.
Státy v dluhové krizi jsou také nuceny k výprodeji státního majetku. Tento výprodej se v žádném případě nepodobá promyšlené privatizaci, kdy se hledá nejkvalitnější zájemce s nejvyšší cenou. Státní majetek je v jejich situaci nutné co nejrychleji prodat, ale právě nyní jsou všechny ceny na dně.
Daň z přidané hodnoty musí nebo již muselo zvyšovat Portugalsko, Řecko, Itálie, Irsko, Španělsko a řada dalších zemí včetně sousedního Slovenska. Způsoby zvyšování se různí, ale většinou se horní sazba pohybuje nad 20 procenty a blíží se k 23 procentům. Většina zemí se snaží odbourávat také daňové výjimky a pochopitelně zabraňovat daňovým únikům. V některých zemích je nutné provádět opatření, která jsou velmi neobvyklá. Například v Portugalsku se zrušily některé státní svátky a prodlužovala se pracovní doba.
Státy pochopitelně přistupují ke zdanění bohatých. Například v Řecku budou majitelé jachet a bazénů muset platit speciální daň z luxusu. V Itálii bude více zdaněno luxusní zboží včetně letadel a vozů s velkým obsahem válců. Jde o určitou míru solidarity, která ale v případě překročení hranice může mít právě opačné důsledky. Bohatší či perspektivnější, příjmově výše položení občané se budou stěhovat za prací do jiných zemí, čehož jsme svědky již dnes. ***