(12.50 hodin)
Poslanec Jiří Krátký: Ještě jednou. Já jsem velice vděčný za tuto debatu. Myslím, že je to debata, která měla probíhat už dávno a intenzivněji.
Ještě bych se rád vyjádřil k jedné věci - k rozpočtovému určení daní. Víme, že nemluvíme o spravedlnosti. Víme, že mluvíme o politické dohodě, a politika je definována jako umění kompromisu, toho rozumného. Já bych hrozně rád, aby debata pokračovala bez ohledu na to, jestli projde, nebo neprojde tento zákon.
Ale rád bych se vyjádřil ještě k jedné věci, která mě v podstatě tlačí ještě víc ze zkušeností než rozpočtové určení daní, a to je plošné rozmístění výnosu daní všech. To znamená peníze veřejné správy, veřejné moci do regionů. Tady vidím ještě výrazně větší problém než toto. Já se domnívám, že tato věc si zaslouží pozornost se vším všudy.
Když jsem vzpomněl, jak jsme přišli o prakticky všechno tradiční. Tak jsme dámám z textilek řekli: "Tak si udělejte rekvalifikační kurzy, staňte se holičkami, pedikérkami a podobně." A co nastalo? Ztratili jsme celníky, pohraničníky, a kdybych jmenoval, tak tady budu sedět půl hodiny.
V podstatě celé peníze veřejné správy se vyluxovaly, protože tam nezůstalo ani smítko.
A poslední krásně demonstrující věc je samozřejmě, že Všeobecná zdravotní pojišťovna musí snižovat, tomu všichni rozumíme, své zaměstnance. Má letos snížit, jestli se nepletu, o 800 zaměstnanců. V Jeseníku, ve strukturálně hospodářsky postižených regionech, místo aby tam přenesla nějaké výzkumné pracoviště, protože ubyli pacienti nebo pojištěnci, tak ze 33 lidí, co tam bylo, zůstanou letos tři.
Takže prosím pěkně, to je ten demonstrační příklad, jak hospodářsky a strukturálně postižené regiony jsou dále totálně vyluxovány z jakýchkoliv prostředků. Měli jsme železniční trať do Polska. Ne, zrušíme ji. Proč? Za první republiky tam byly čtyři. Vždyť pohyb osob a zboží probíhal na sever od nás. Na co tam budete mít železnici? Zrušíme vám to.
Takže samozřejmě někde se peníze koncentrují, někde se musí sebrat, takže nejenom rozpočtové určení daní, ale prostě nemusí být úřady, nemusí být všechno centralizované v metropolních oblastech. Dejme příležitost i jiným oblastem. (Ojedinělý potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S faktickou poznámkou je ještě přihlášen pan poslanec Václav Votava. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Václav Votava: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, já bych chtěl jenom reagovat na pana kolegu Skokana, který hovořil o tom, že by se měly omezit dotace a rozpustit v podstatě tyto prostředky do rozpočtu obcí. Ano, i to je možná cesta. Ale potom ty nejmenší obce, nevím, o kolik prostředků více by jim přišlo na rozpočty. Když by nebyly dotace, tak by vůbec nebyly schopny některé věci realizovat, investiční věci. Takže ono to má rub i líc. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Pavel Bém. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Pavel Bém: Vážená paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dámy a pánové, dovolte abych i já přišel se svou troškou do mlýna.
Problematice rozpočtového určení daní se věnuji přibližně 12 let a tuším, že přesně tak dlouho probíhá vážná, nesmírně seriózní a složitá a bohužel z pohledu mnoha zainteresovaných k cíli se neblížící diskuse o tom, jak by vlastně mělo vypadat spravedlivé rozpočtové určení daní. Za tu dobu jsem si já osobně prošel mnoha etapami. Byl jsem velmi zarputilý. Byl jsem připraven se hádat a nechat se upálit za některé zjevné nespravedlnosti, nerovnosti, nebo dokonce hlouposti v nastavení rozpočtového určení daní, v té nespravedlnosti, v té amotivaci. Musím se přiznat, že čím jsem v diskusi starší a zkušenější, tak tím mě to nechává více ne snad chladným, ale dokážu se na to dívat s odstupem a nadsázkou. A v jisté nadsázce a humoru si vám prostřednictvím paní předsedající dovolím položit několik otázek.
Dámy a pánové, myslíte si, že je rozdíl mezi nádhernou vesnicí, úžasnou vesnicí v Bílých Karpatech, která se jmenuje Suchá Loz, a hlavním městem Prahou? Je rozdíl mezi těmito dvěma úžasnými lokalitami, místy, obcemi? Obě to jsou obce z hlediska práva legislativního vymezení, mají svým způsobem stejná práva. Myslíte si, že je rozdíl mezi obcí, která má 5, 10 tisíc obyvatel z hlediska svých funkcí, logistických povinností, správy veřejných věcí, a městem jako je Brno?
Pan kolega Votava se dopustil nádherného chybného výkonu. Opravil se a mě to trochu mrzí, že byl tak pozorný pan kolega, protože jsem se těšil na to, že mu připomenu, že v České republice nemáme 6 milionů 240 tisíc obcí, ale jenom tedy o tři nuly tuším méně, 6 tisíc 240, ale i tak, a v tom se s panem kolegou Votavou naprosto ztotožňuji, se zařazujeme v tom celoevropském a možná i dokonce v celosvětovém srovnání mezi státy, mezi země, které mají neuvěřitelně komplikovaný a rozsáhlý systém veřejné správy. Mají ho dokonce takový, že přesahuje zhruba deseti- až patnáctinásobně objem veřejné správy, její rozsah ve vztahu k populaci, ve vztahu k lidem ve srovnání velikostně srovnatelných zemí Evropské unie, jako je třeba Belgie, Dánsko, Holandsko. Ti mají desetkrát méně.
Samozřejmě namítnete - no a co? Alespoň veřejná správa je takzvaně blíže k lidem, nabízí jim kvalitnější služby, není tam demokratický deficit. A samozřejmě to je jedna strana mince. Druhá strana mince je, že všechny tyto obce, ať už mají 20 obyvatel, 50, 100, 300, 1 000, 10 tisíc nebo 1 milion 216 nebo 260 tisíc, jako má hlavní město Praha podle posledních statistických dat, tak samozřejmě i ony mají své nároky, mají své požadavky. Jednoduše před námi jako před poslanci nebo před Ministerstvem financí či vládou stojí s nataženou rukou. Není žádné tajemství, že natažená ruka historicky byla mimořádně úspěšná. Když se podíváme do čísel, tak zjistíme, že například proti autonomně zasazenému modelu rozpočtového určení daní někdy v roce 2001, tak v průběhu let 2007 a 2008 byl připraven takzvaně spravedlivější model RUDu, který přidal obcím téměř 5 mld. korun.
Samozřejmě, že ani těchto 5 mld. korun neznamenalo žádné narovnání do jakési úplné kapitační spravedlnosti. Kapitační spravedlnost, po které volá pan kolega Gazdík, mi přijde jako výkřik vlastně z dávné prehistorické tmy. Tou prehistorickou tmou nemám na mysli druhohorní etapu vývoje naší země, ale spíše čas někdy před listopadovým režimem, kdy se volalo po jakési rovnosti a kapitační spravedlnosti. Toto rovnostářství je nekonečně falešné. Ono je nekonečně falešné v tom, že je skutečně rozdíl - ta banální otázka má banální odpověď - on je prostě rozdíl mezi Suchou Lozí a hlavním městem Prahou.
Je fascinující - z úst pana ministra financí a koneckonců i z úst mnoha dalších předřečníků zaznívalo, že vlastně neexistuje spravedlivé RUD a že RUD je vždycky otázka politického rozhodování. Víte, že to není pravda. Víte, že RUD nebyla nikdy otázka skutečně politického rozhodování v pravém slova smyslu. A víte, kdy se stalo RUD politickým problémem? Nevíte. V čase, kdy do politiky vstoupilo sdružení nezávislých starostů, vytvořilo politickou instituci s TOP-09 - a já to neříkám jako odsudek, já to říkám jako konstatování faktu - a prostě a jednoduše RUD zpolitizovalo. Teprve v této politické etapě vývoje moderních českých rudových dějin se RUD stalo politickým tématem. (Potlesk zprava.) ***