(12.50 hodin)
(pokračuje Bém)
Ona opravdu se strašně hezky poslouchala. Já jsem si říkal: Co se to, proboha, stalo za těch posledních pár měsíců nebo let, že dnes v Poslanecké sněmovně diskutujeme v časoprostoru nějaké mravnosti bojovníků proti hazardu, bojovníků proti kasinům, proti videoloterijním terminálům, výherním hracím přístrojům, a přitom, když se podíváme na realitu života našich měst, obcí - já teď budu mluvit o Praze, už jsem o ní mluvil několikrát - tak ta čísla vypadají děsivě? Jak je možné, proboha, když se skutečně zpět vrátím k labutí písni Miroslava Kalouska, jak je možné, že prostě v Praze za poslední dva roky mezi lety 2009 a 2011 ze 7 500 výherních hracích přístrojů byla omezena více než polovina? A jak je možné, že za ten samý čas těchto dvou let vyrostl počet interaktivních videoloterijních terminálů z nuly na 7 500, čímž se zvýšil rozsah hazardu na území našeho hlavního zhruba o 250 %? Jak je možné, že to samé hlavní město má dnes - teď nevím, jestli nemáme nějakou čerstvou novinku z Ministerstva financí - povoleno 146 kasin? Jak je možné, že Las Vegas, které je Mekkou hazardu, tak jich má jenom 122? Londýn, Moskva 29, Dublin, Varšava 7, Bratislava 3, Bern, Brusel, Helsinky, Madrid, Stockholm, Vídeň jedno?
A mně to přijde neuvěřitelné a tak trošičku mi připomněl pan ministr, vaším prostřednictvím naposledy dnes, paní předsedající, nezlobte se, jednu vánoční koledu. Je to vánoční koleda klasika Charlese Dickense, který napsal příběh o napravení lakotného starce. (Smích v sále.) Je to příběh o napravení lakotného starce Ebenezra Scrooge, který prostě prochází nějakým vnitřním vývojem a nakonec se jeho orientace, jeho přesvědčení v dobro obrátí. A protože je vánoční atmosféra, tak já chci vyjádřit víru, že tento obrat skutečně přinese nějakou pozitivní změnu. A že přinese nějakou pozitivní změnu ne ani tak proboha na úrovni odvodů, na úrovni zdanění, kolik dostane stát, samozřejmě, kolik dostane obec. Žijeme v době finanční ekonomické krize, takže finanční prostředky pro naše obce jsou důležité, o tom nemůže být sporu. Ale mě především hlavně zajímá, jak bude vypadat reálný prostor, ve kterém se hazard na území našich měst, a nejenom na území našeho hlavního města, odehrává.
Zajímá mě hazard i z pohledu, který není úplně triviální a o kterém tady nemluvíme a který se samozřejmě týká problematiky patologického hráčství, psychiatrické diagnózy, kde podle odhadů - a samozřejmě jsou to odhady, které mohou být zatíženy jistou chybou, ale registrovaných patologických hráčů je nějakých 1 500. Těch odhadovaných skutečných, kteří trpí tímto onemocněním, a tedy konzumují nebo vytvářejí obrovskou negativní přidanou hodnotu a zatěžují samozřejmě nejenom veřejné rozpočty, nejsou-li registrováni a nikde se neléčí, ale především hlavně rodinné rozpočty a zatěžují sociální atmosférou destrukce rodinného života patologickým hráčstvím náš stát nebo naši zemi asi víc, než si myslíme - to číslo se odhaduje na 100 tisíc. Čili mě prostě a jednoduše zajímá daleko víc, než kolik dostane stát, kolik dostane státní pokladna nebo obecní pokladna, zajímá mě, jak velký problém pro naši společnost patologické hráčství je.
A tak dovolte k tomu vánočnímu přání, já jsem především rád - a za chviličku vystoupí kolega Farský - jsem rád, že od 1. 12. (?) bude platit zákon, který jsme schválili v Poslanecké sněmovně a který nabývá účinnosti k 1. 1. roku 2012, kde obce mohou zakázat na svém území provozování výherních hracích přístrojů, nebo je mohou vykázat ze svého území, ze svého prostoru. Mohou je prostě a jednoduše omezit. To si myslím, že je dobrá vánoční zpráva číslo jedna..
Myslel jsem si, že dobrou vánoční zprávou číslo dvě přeci jenom ať z pohledu veřejného diskursu nebo debaty, diskuse, kritiky, která tady zazněla mimochodem i z úst některých mých předřečníků na fungování Poslanecké sněmovny - a kdybych měl být kritický, a to slovo žumpa asi není na místě, ale kdybych měl být kritický, tak bych začal a musel konstatovat, že především jestli někdo selhal v regulaci hazardu v historii této země, tak to bylo Ministerstvo financí, které svými administrativními regulačními nástroji ale absolutně pominulo možnost hazard omezit. Za druhé, jestli někdo selhal, tak to byly ať už pravé, nebo levé - protože já jsem přesvědčen, že hazard prostě a jednoduše nemá ideologickou nálepku - tak selhaly vlády, ať už to byly pravicové, nebo levicové vlády. Prostě a jednoduše neomezily, neregulovaly, nepředložily nějakou zákonnou rozumnou efektivní regulaci. Do třetice všeho zlého tedy, jestli někdo selhal, tak to byla Poslanecká sněmovna, ať už to byla kterákoliv, ať už to byl kterýkoliv poslanec. Prostě a jednoduše, je to realita a v tomto ohledu samozřejmě my napravujeme tu bohužel neregulovanou historii nebo neefektivní historii.
Ale vánoční zpráva číslo dvě, dobrá, mohla být zavedení jednoduchého administrativního nástroje, o kterém tedy, já si pamatuji, se hlasovalo v rozpočtovém výboru, pánové a dámy možná upřesní, o kterém se hlasovalo a který dle mého názoru je jedním z nejjednodušších nástrojů na regulaci ve vztahu obec, která povoluje nebo zakazuje, a potom ten, kdo hazard provádí. A to je místní poplatek. Dle mého názoru není nic jednoduššího téměř než zavedení a vybrání místního poplatku na počet těch výherních hracích přístrojů nebo těch koncových interaktivních videoloterijch terminálů, těch tzv. beden. A jestli si dobře vzpomínám, tak na rozpočtovém výboru a posléze i tady na plénu, byť neúspěšně, jsme hlasovali o zavedení sazby místního poplatku, která měla interval tuším od jednoho do pěti tisíc korun za čtvrtletí a bednu. V praxi by to znamenalo, že obec, která by to myslela s hazardem dobře, to znamená, že by ho nechtěla podporovat, ale chtěla by ho omezit, by zavedla maximální výši místního poplatku. To znamená, že by vybrala z jedné bedny 20 tis. korun, ať už to je VHP, nebo interaktivní videoloterijní terminál, a tato ekonomická regulace nebo tento ekonomický nástroj by s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou byl efektivním nástrojem vedle možnosti obce zakázat nebo vykázat, který by vedl ve finále k omezení hazardu na území místních samospráv. No to se nakonec nestalo, protože Poslanecká sněmovna ve finále místní poplatek vyhodila, nebo prostě ve finálním hlasování nebyl načten, což já považuji za hroznou chybu.
Někteří z mých předřečníků zde poukázali na skutečnost, že senátní návrh, a to je s velkou pravděpodobností jeho největší problém, že senátní návrh zavádí rozdíl mezi povoleným a provozovaným hracím přístrojem. Takže dámy a pánové, to v praxi znamená, že bedna, koncový přístroj, který není provozovaný - a na území hlavního města Prahy jich máme nějakých 12 nebo 13 tisíc - tak to ve finále znamená, že nebude za něj placena částka 55 korun, pokud tedy nebude provozovaný. A já si kladu otázku, kdo vlastně rozhodne o tom, kdo zkontroluje, jestli ten přístroj je, nebo není zapnut, jestli je, nebo není interaktivně využíván koncovým uživatelem? A na 99,9 % můžeme mít jistotu že nikdo. Prostě takové nástroje neexistují. Čili ve finále - nebo teoreticky, s velkou pravděpodobností existují, ale v praxi nikoliv, takže to, co se v praxi stane, je velmi jednoduché. Prostě ze 20 tis. korun za bednu, která tedy, když už jsme u těch peněz, které by do místních rozpočtů mohly přijít, bude sotva možná jedna třetina, jedna čtvrtina. Jinými slovy, ty proklamované částky a proklamované posílení rozpočtu, o kterém jsme se tady několikrát bavili a které jsme slyšeli z úst předkladatele, nebo resp. jednoho z obhájců senátního návrhu, tak já si myslím, když si nalijeme čistého vína, tak že je lež, že je mystifikace, omyl, že prostě nebude realitou, nebude finanční realitou.
Takže ptám se a kladu si otázku: Kdo tedy ze senátního návrhu bude mít prospěch? Budou to obce? Bude to stát? Bude to veřejné zdraví nebo zdraví společnosti jako takové, anebo to bude naopak? Nebo to naopak budou provozovatelé hazardu? Nebo to naopak bude podpora hazardu na území České republiky, na území našich místních samospráv?***