(15.50 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Problematické ale je především to, a pro mě i dosti nepřijatelné, že toto navýšení je děláno na úkor rozpočtu veřejných vysokých škol v České republice. A když uvážím i tu skutečnost, že navýšenou částku do regionálního školství mohou ředitelé rozdělit podle vlastního uvážení, aniž by museli respektovat nějaká objektivní kritéria, například délku praxe učitelů, tak je to o to víc pro mě nepřijatelné.
Chtěl bych ještě konstatovat jednu podstatnou skutečnost. Školský výbor si negativní důsledky tohoto rozpočtového kroku uvědomil a jako jeden muž a jedna žena, tedy jednomyslně, schválil podání pozměňovacích návrhů do rozpočtu, kdy by se v rámci tohoto pozměňovacího návrhu 1,2 mld. vrátila do rozpočtu vysokých škol. Potom ve druhém čtení byly podány tři modifikované pozměňovací návrhy třemi poslanci na toto téma. Já si uvědomuji, že situace je komplikovaná, a na základě vyjádření Ministerstva financí po druhém čtení rozpočtu i na základě jeho dnešního vyjádření je mi jasné, že zřejmě žádný z těch pozměňovacích návrhů ve prospěch veřejných vysokých škol v České republice nebude přijat. Nedělám si iluze, že tohle moje vyjádření situaci může změnit. Přesto jsem se rozhodl zde vystoupit, a to proto, aby si česká veřejnost uvědomila, že Nečasova vláda a současná koalice zcela jednoznačně nakročila a začíná přispívat k postupné devastaci českého veřejného školství.
Vážený pane premiére, zvláště na vás mě tato skutečnost mrzí. Vy byste měl mít pozitivní vztah k českému veřejnému vysokému školství a vy byste měl korigovat bláznivé a hloupé nápady nejlepšího ministra školství v polistopadové době! Máte k tomu pravomoci. Zřejmě nechcete nebo nemůžete z jakýchsi důvodů!
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Kk mikrofonu zvu pana poslance Pavla Béma, který je zatím předposledním přihlášeným do rozpravy. Prosím.
Poslanec Pavel Bém: Vážená paní předsedající, pane premiére, dámy a pánové, mí kolegové v poslanecké lavici mě přemlouvali, abych nevystoupil, abych se vzdal svého příspěvku. Se slovy klasika: Kritika byla na místě, leč kritikovo místo se brzy uprázdnilo. Já musím své kolegy ujistit, že budu velmi stručný. I já si uvědomuji, že čas hraje proti nám a že je třeba, abychom dnes návrh rozpočtu na rok 2012 schválili. Přesto, vládní návrh státního rozpočtu na kalendářní nebo fiskální rok je dle mého názoru tak zásadním dokumentem, který je možná nejdůležitějším zákonem, který schválíme pro rok 2012 v České republice, a já si nedovedu představit, že bych k němu nevystoupil. Tak dovolte tři stručná pozorování, která jsem na základě dnešní diskuse učinil.
Pozorování číslo jedna. Velice pečlivě a poctivě jsem poslouchal kritiku opozice vládního návrhu státního rozpočtu na rok 2012 a se zděšením jsem si uvědomil, že opozice se naučila kritizovat vládní koalici zprava. Uvědomil jsem si tu hrůzu a říkal jsem si: Co proboha my budeme dělat, ti, kteří také někdy cítíme, že by si nějaký ten návrh zákona, nedejbože návrh zákona o státním rozpočtu, kritiku zprava zasloužil. Pak jsem si říkal, že možná že naši vládní koaliční poslanci to vlastně ocení, protože od koaličního poslance se nesluší, aby kritizoval vládní návrh, návrh rozpočtu na příslušný fiskální rok.
Pozorování číslo jedna mi ale přeci jenom ve finále zjednodušil David Rath, který konečně přišel s tou zdrcující, strhující kritikou se slovy: Upadající, chřadnoucí země se zničenými občany, kteří se schovávají doma pod peřinou - a já jsem si uvědomil, že to ještě není tak hrozné, a chci Davidu Rathovi v tomto ohledu poděkovat, protože přece jenom mě možná zachránil v mém vlastním poslaneckém klubu.
Pozorování číslo dvě. Zjistil jsem, že pan ministr financí je ve skutečnosti a ve skrytu své duše taoistou. A já předesílám, že z mé strany to nemůže znít jako kritika, protože já si tohoto filozofického směru velice vážím. Pan ministr financí vlastně do písmene naplňuje slova velkého čínského učence Lao-c´, který řekl, že příjemná slova nebývají pravdivá a že naopak pravdivá slova nebývají příjemná. Příjemná slova nebývají pravdivá. On ten pohled na příjmovou stránku rozpočtu, tak jak jsme zde slyšeli v opoziční kritice, a který pan ministr financí přiznal, že je nerealistický, tak on je vlastně příjemný. Počítat s nějakým růstem hrubého domácího produktu, vytvořit k tomu příslušnou příjmovou stránku a tomu přizpůsobit stránku výdajovou. Chci ocenit na panu ministru financí - on to tady nikdo neučinil zatím ale - že naplnil i tu druhou část té klasické slavné věty nebo toho slavného výroku Lao-c´, že totiž pravdivá slova nebývají příjemná. Protože Miroslav Kalousek dnes zcela otevřeně veřejně přiznal, že se chystá s vysokou pravděpodobností, téměř s jistotou - teď cituji - to, že skutečnost, že vláda přijde s novelou návrhu zákona o státním rozpočtu, tedy se zásadní novelou. Pan ministr financí také řekl, že nebude podporovat zvýšení rozpočtových výdajů, a to z pochopitelných důvodů, které se dotýkají budoucího výhledu ekonomiky České republiky.
A já tady chci říci, že ani já nechci zvyšovat rozpočtové výdaje a že v pozorování číslo tři, které jsem učinil a ke kterému teď volně přecházím, tak napříč politickými kluby zde v Poslanecké sněmovně, ať téměř mluvím s kýmkoli, tak na adresu potřebnosti investovat do kvality vysokého školství - a upřímně řečeno, bez ekonomiky si tu kvalitu nedovedeme představit. Ono si ji můžeme představit v novém pojetí vysokoškolského zákona, ve strukturálních změnách, organizačních, administrativních změnách, úsporných opatřeních, v nastavení nových parametrů pro měření kvality - ano, to určitě. Ale bez peněz bohužel to nemůže jít. A já chci ujistit svého předřečníka pana profesora Ohlídala, že nesdílím s ním jeho skepsi, že české vysoké školství a celý systém terciárního vzdělávání prostě a jednoduše jde - odpusťte to přirovnání - do kytek, protože vy víte přece, že se připravuje nový vysokoškolský zákon. Vy víte, že součástí tohoto nového zákona je celá baterie instrumentů, které mají zvýšit kvalitu terciárního vzdělávání. A já v to pevně věřím, že se nám to povede.
Ale bohužel musím říci i já, tedy v pozorování číslo tři, že i já sdílím se svým předřečníkem obavu, že téměř sedmiprocentní provozní zásah do rozpočtů vysokých a především veřejných vysokých škol je prostě a jednoduše cestou, která může naši snahu o zvýšení kvality vysokoškolského vzdělání a celou reformu terciárního vzdělání odtorpédovat. Takže bych se velmi přimlouval, a prosím tím samozřejmě nejenom, ale především hlavně koaliční poslance. Vím, jaké je stanovisko ministra financí a v zásadě mu rozumím a i já do jisté míry chápu, že v této době není možné, než se odvolat na jinou větu, na které je postaveno filozofické myšlení taoismu, tedy věřit v sílu cesty. To znamená, ono možná že bude hůř, ale možná že hůř nebude. A ono vlastně uvidíme a podle toho můžeme přizpůsobit rozpočtové výdaje samozřejmě tak, jak budou vypadat rozpočtové příjmy.
Přesto bych chtěl velmi poprosit, abychom zvážili, jestli alespoň jeden z pozměňovacích návrhů, které na adresu vysokých škol padly, by nestálo za to podpořit. A dovolím si přijít se vstřícným návrhem. Já jsem podal dva pozměňovací návrhy. V jednom navrhuji, aby z kapitoly obsluhy státního dluhu 1,2 chybějících miliard, tedy přibližně 7 % provozních výdajů nebo příjmů vysokých škol, tak aby bylo nahrazeno z této částky. To znamená žádný extra výdaj, ale prostě a jednoduše přesun z jedné položky rozpočtu do druhé. Druhý pozměňovací návrh předpokládá, že Ministerstvo školství se uskromní, uspoří polovinu z této dlužné - nebo z této chybějící částky, abych byl přesnější. A tu druhou polovinu tedy získá prostřednictvím opět stejného mechanismu, tzn. z té části, která reprezentuje obsluhu státního dluhu. ***