(15.40 hodin)
(pokračuje Doktor)
Dovolím si navázat na jeho slova. Předeslal, že jeho návrh je dodržením závazku, který dal on, respektive vláda, ve vztahu k financování sportu, a troufl si v tom zdůvodnění předjímat i výsledek hlasování věci zákona v části zákona o takzvaném JIMu, kde se dotýká zdanění loterií a nakládání s výnosy speciální daně, tedy s výsledkem hlasování v Senátu.
Za naprosto kuriózní považuji fakt, že otřes ve financování a naprosto zásadní systémová změna, ke které dojde od 1. 1. 2012, je plně, ne zcela, ale naprosto zásadně v režii prominenta, někoho, kdo se stává zjevně a efektivně prominentem, v tomto případě senátorem zvoleným v barvách sociální demokracie, a sice pana senátora Víchy, který, zdá se, je nadán nějakým zvláštním osobním kouzlem, pro které dokázal zajistit panu ministru financí a vládní koalici fakt, že bude přijat návrh, který Poslanecká sněmovna odmítla, který ovšem zbývá dopovědět.
Bude-li přijat návrh Senátu, a zdá se, že to tak bude zajištěno minimálně tím, že se poslanci sociální demokracie při opakovaném hlasování této věci na půdě Poslanecké sněmovny odhlásí a sníží významně své kvorum, nebo významně sníží kvorum pro rozhodování Sněmovny, tak se stane totiž instrumentálně toto. Ano, obce znovu uslyší už jednou formulovanou nabídku a naději, formulovanou tedy především ministrem financí, na to, že ve svých výnosech, v penězích, které dostávají, mohou očekávat zhruba 3 mld. korun navíc. Ano, stane se také to, že díky novému přerozdělení výnosu speciální daně může stát počítat s penězi navíc, a návrh pana ministra financí, který jsem zmínil, navrhuje a říká: my na financování sportu dáme 800 mil. korun, na kulturu dáme nových 100 mil. korun a na sociální projekty dáme 100 mil. korun.
Považuji za důležité doříci, že zatímco někdo obcím peníze slibuje a říká: budete mít nové 3 mld. výnosů, nedoříkává druhou část té věty a na tu já považuji za nutné upozornit a žádám taky starosty, aby se zamysleli, že tento příslib má taky nějaký závazek a ten závazek říká: Starostové, sport v příštím roce bude mít schodek ve financování zhruba 1,7 mld. korun, v letošním roce na základě platných pravidel konzumuje zhruba 2,7 mld. Říkáme-li my v návrzích pana ministra financí, že tam umíme poslat zhruba 1 mld. korun, tu zbývající 1,7 mld. korun bude muset někdo dodat, aby sport byl zhruba v té kondici, ve které je dnes. Starostové obcí by tedy měli vědět, že podle těchto nových pravidel budou muset z peněz, které jsou jim slibovány, umět zafinancovat zhruba 1,7 mld. korun, a doufám, že tento signál a mou apelaci vnímají jako věc, nad kterou se musí projektově zamyslet, a že není možné, aby v připravovaných rozpočtech pro rok 2012, v těch svých obecních rozpočtech, tuto věc pomíjeli, prostě ji musí vzít v potaz. To je systémová změna, kterou pokud pominou, tak sport a jeho financování významnou měrou narazí. To je poznámka první.
Poznámka druhá, a ta se týká oné speciální a unikátní věci, je onen samotný fakt, že bych chtěl slyšet od pana ministra financí jasně formulovaný závazek instrumentária spojeného s tím, jak bude kontrolováno nakládání se zdroji v oné výši 1 mld. korun - opakuji, 800 mil. na sport, 100 mil. korun na kulturu a 100 mil. korun na sociální projekty. Já samozřejmě velmi dobře vím, že peníze jsou navrženy do kapitol jednotlivých správců, ale zpravidla to přece bývá tak, že jednotlivé výbory, které ve smyslu projednávání kapitol státního rozpočtu na daný rok prolustrují, zkontrolují rozvahu, plán s tím, jak bude s penězi nakládáno, předkládají Poslanecké sněmovně, respektive rozpočtovému výboru, svůj náhled a my ex post, potom co jednotlivé garanční výbory projednaly příslušné kapitoly, do nich přidáme 1 mld. korun v součtu. A já bych chtěl jako daňový poplatník a člen rozpočtového výboru, v tuto chvíli i jeho místopředseda, slyšet za prvé, jak bude kontrolováno nakládání s těmito penězi, jestli peníze budou rozdělovány na základě kritérií v dosud platných programech, nebo budou vytvářeny programy nové, kdo programy a jejich pravidla bude formulovat, zda nakládání s penězi a odpovědnost za to nesou resortní ministři, případně jestli ad hoc budou resortní ministři docházet do rozpočtového výboru a předkládat účty z toho, jak naložili s 1 mld. peněz, kterou dostali navíc.
Jedna miliarda peněz, to je historický objem, o němž se tady nerozhodovalo jen tak, a onen kritizovaný medvěd, který tady leckdy pobíhal, ten byl z hlediska veřejné kontroly průzračnou koulí, protože tady po hlasování Poslanecké sněmovny prostě bylo jasné, kdo je příjemcem, za jakých pravidel a podmínek mu budou peníze případně poskytovány. Já bych rád věděl, v jakém rámci, pod jakou veřejnou kontrolou bude nakládáno s touto jednou miliardou korun. Považuji to za velmi důležité. Já pro sebe jako pro poslance, který bude hlasovat o návrhu, jakkoliv jsem naladěn spíše vyhovět návrhu pana ministra financí, říkám zcela vážně, že to je pro mě velmi důležitý korektiv toho, jak se definitivně rozhodnu. Prostě si nemyslím, že můžeme vydat 1 mld. korun, a pak spoléhat na to, že procedury ministerstev nám samy o sobě zajistí spravedlnost. Já chci slyšet jednoznačně formulovaný závazek a stanovisko pana ministra financí, jak v těchto věcech bude postupováno a případně jakou kontrolu si zachová zvolený sbor, v tomto případě Poslanecká sněmovna, případně její speciální orgán rozpočtový výbor nad těmito penězi.
To je moje poznámka k mému rozhodování, respektive poznámka směřující ke třetímu čtení, a těším se na odpověď pana ministra financí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, pane poslanče. Jako další vystoupí pan poslanec Ivan Ohlídal s řádnou přihláškou. Prosím.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené dámy, vážení pánové, jistě všichni víme, že v rozpočtové kapitole Ministerstva školství, konkrétně v podkapitole pro vysoké školy, došlo ke snížení částky o 1,2 mld. korun. Vláda tím bohužel splnila pesimistické očekávání akademické veřejnosti. Problém je především v tom, že vláda pokračuje v meziročním snižování rozpočtu pro vysoké školy, a to prakticky od roku 2007, čili dochází ke stále zvyšujícímu se chronickému podfinancování veřejných vysokých škol v České republice. Problematické je také to, že snížení o 1,2 mld. korun se bude týkat takzvaných běžných výdajů veřejných vysokých škol, což se nutně negativně promítne, jak jsem to říkal už v rámci druhého čtení, do mezd učitelů, do kvality výuky, čili to nutně povede k tomu, že mzdy vysokoškolských učitelů se budou buď snižovat, nebo učitelé budou propouštěni, budou muset být omezovány některé obory, sníží se úroveň výuky především v experimentálních, to znamená finančně náročných oborech, což samozřejmě bude mít své negativní důsledky i jinde, především v oblasti konkurenceschopnosti českého hospodářství ve stále ostřejší světové nebo mezinárodní konkurenci.
Čili tyto důsledky jsou doslova pro veřejné vysoké školy fatální a já jsem přesvědčen, že současná Nečasova vláda tímto snížením o 1,2 mld. korun v rozpočtové kapitole pro Ministerstvo školství, konkrétně v podkapitole pro vysoké školy, nakročila jednoznačně k postupné devastaci veřejných vysokých škol v České republice. Nic na tom nemění ani skutečnost, že vlastně snížení o 1,2 mld. způsobil nejlepší ministr školství - to nejlepší myslím na rozdíl od prezidenta Klause v uvozovkách a ironicky - převedením částky, která právě té 1,2 mld. korun odpovídá, z rozpočtu vysokých škol na platy učitelů v regionálním školství. Nic proti tomu, proti navýšení platu učitelů. Samozřejmě s tím je nutné souhlasit, protože učitelé v regionálním školství si navýšení platů zaslouží. ***