(20.50 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Takže tohle všechno zůstalo pod stolem. O tom všem tady příliš nebylo mluveno. Pan premiér to stydlivě pominul, možná proto, že to není jeho hobby, a možná že si myslí, že tady v Čechách je naprosto jasno, že ta česká pozice je přece jediná správná ořechová. My si to nemyslíme, tak proto jsem to přihodil na tu množinu otázek a docela bych i rád, aby se o tom debata vedla dál. Dneska ji určitě neuzavřeme, ale myslím si, že by se mělo.
Všechny tyto věci, o kterých se diskutuje, samozřejmě mají nějaké náklady. Celoevropské náklady. A je legitimní si položit otázku, jaká by měla být spoluúčast České republiky na těchto nákladech. Ale je problém půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu skutečně tou kruciální českou spoluúčastí na sanaci Evropské unie? A proč jsme to otevřeli dneska? Proč jsme to neotevřeli před dvěma roky, kdy jsme půjčovali tedy ne tři miliardy eur, jenom jednu miliardu eur, ale půjčili jsme. Půjčili jsme do Mezinárodního měnového fondu jako součást tehdejší záchranné operace. Také jsme tušili, že to hned nepovede k výsledkům a že ty půjčky evropské Měnovému fondu nepovedou k okamžitému zázraku, ale půjčili jsme. Takže si myslím, že soustředit debatu pouze na tento moment není rozumné.
Je dobře, že vláda slyší spektrum názorů na tyto věci, protože i když je to v její exekutivní pravomoci, a určitě si rozdělí, co je to bankovní, jaksi nezávislá měnová politika a co je politický názor na tuto věc v té polemice - pan guvernér Singer tady dneska byl a něco málo naznačil, co mu jeho mandát dovolil. Určitě se nějak o té věci budou bavit. Ale já si myslím, že pokud by podepsali carte blanche, bianco šek, chcete-li, zkrátka půjčíme, i když nevíme na co a nevíme, za jakých podmínek, tak to by skutečně asi rozumné nebylo, byť to neohrožuje momentálně aktuálně vůbec nic.
Musíme si uvědomit, zejména ti, kteří možná naslouchají a neorientují se bleskově v tom, co jsou to devizové rezervy, tak by si měli uvědomit, že devizové rezervy jsou aktiva České národní banky v tvrdých měnách, jak se kdysi říkalo, to znamená eura zejména a dolary, a tato aktiva se používají jednak pro potřeby měnových intervencí, popřípadě, když se nám sype zahraniční obchod a když se málo vyváží a ty tvrdé valuty dojdou, tak tam ten polštář samozřejmě je. A Česká republika dlouhodobě má tento polštář nějak nastavený. Shodou okolností jsem se na to mrkl, když jsem slyšel dneska odpoledne tu debatu. Tak představte si, že v roce 1993 jsme měli devizové rezervy přepočteno na korunky 116 miliard korun. Tehdy to představovalo 22 % HDP. Ty peníze tam ležely, i když se s nimi nějaké měnové operace dělaly, úrok se z té depozice pobíral, ale v podstatě byla to devizová rezerva, čili nemohla se používat na běžné rozpočtové výdaje, jak si někdo myslí, že vezmeme to z centrální banky a koupíme si za to D1 nebo spravíme české zdravotnictví nebo pomůžeme malým obcím. Prostě takhle to nejde. Takže to je funkce devizových rezerv a je jenom otázka, jestli jsou přiměřené a jestli z čistě ekonomické logiky, když je někam půjčíme, kdy nám je vrátí a jak bude kompenzovaný úrok, o který samozřejmě z těch depozit přijdeme.To by mě samozřejmě zajímalo.
No a pak další věc je, do jaké míry politika Mezinárodního měnového fondu je tím záchranným kruhem. Jestli ty peníze půjdou skutečně tam, o kterých se teď debatuje. A já si myslím, že sice to nejsou peníze z rozpočtu, z veřejných financí, ale jsou to peníze tohoto státu, a tedy všech občanů, tudíž by měli právo o tom vědět, než tedy vláda je někam zase pošle jako před třemi roky.
Abych nemluvil příliš dlouho, skutečně sice je to večerní evropský čas, ale i ten večerní evropský čas může unavit, takže to pomaloučku budu směrovat do konce.
Já bych byl velmi rád, abychom se začali chovat nikoliv jako lidé, kteří svůj chleba dostávají za politikaření, za to, jaký kousíček čeho kde ovlivní, urvou. Já si myslím, že bychom se měli zachovat jako lidé, kteří myslí na celkovou pozici České republiky a na blaho všech občanů, ne jenom některých. A to předpokládá, že propříště, až pojedete na tak významný summit, tak tyto věci mějte lépe vydiskutované. Mandát si nevytvářejte jenom sami mezi sebou. A v každém případě zkuste uvažovat i jako Evropané, ne jenom jako Češi. A Evropan znamená respektovat jak tu pravou ruku, tak tu levou ruku, protože, znáte to - jen jednou rukou nezatleskáš.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Přihlášený je pan ministr financí. Prosím, pane ministře, máte slovo.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající.
Musím říct, že jste mě zklamal, pane poslanče Dolejši, protože při recitaci revoluční poezie jste zmlkl stydlivě přesně v tom klíčovém místě, kde jste měl zesílit hlas.
Hola hoši na palubu. Kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci - a tam jste zmlkl. Ale ono to pokračuje:
I kdybychom padli všici, vstanou noví bojovníci, (důrazně:) rudý prapor zavlaje. (Potlesk v lavicích KSČM.)
Zavlaje nám nad hlavami jako rudá záře ranní, probudí nám nový den.
Proto bratři nemeškejme, za svobodu život dejme, tak lid blaha dojde jen.
Pod rudým praporem, pane poslanče Dolejši, položte život za blaho lidstva. Věru vám v tom nikdo nebrání.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S faktickou poznámkou je ještě přihlášen pan premiér, poté s přednostním právem předseda klubu Věcí veřejných. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přiznám se, že poté, co pan kolega Kalousek tady prohlásil, že ztratil jaksi rozdělení na pravici a levici, tak teď po recitaci této revoluční básně jsem poprvé znervózněl. (Výbuch smíchu v sále a potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan poslanec Bárta. Prosím.
Poslanec Vít Bárta: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem si napsal jako jednu ze svých prvních poznámek to, že velmi mě těší ta oproti mnohým jiným chvílím v Poslanecké sněmovně vážná a bez jakékoliv ironie inspirující debata nad opravdu vážným tématem. Po těch posledních poznámkách se omlouvám, že už si za tímto výrokem tak úplně stát nemohu.
Myslím si, že je správné se zpátky vrátit k tomu, že to, o čem dnes Poslanecká sněmovna jedná, je opravdu velmi zásadní téma, kde neplatí populistické ano či ne, ale kde opravdu vážíme mezi jenom nejméně špatnou variantou z množiny špatných variant. Přesto mi dovolte nyní říci základní stanovisko poslaneckého klubu Věcí veřejných.
Věci veřejné jednoznačně jako poslanecký klub stojí za předsedou strany Věci veřejné a jasně říkají, že bianco šek v současné podobě nemůžeme podpořit. Jednoznačně čtyři řádky na jinak takřka bílém papíru a z druhé strany 90 miliard korun: klíčová komunikace R35, dva státní rozpočty Ministerstva vnitra na dva roky, nebo chcete-li, na aktivní politiku nezaměstnanosti sedm miliard ročně - třináct let aktivní politiky nezaměstnanosti při současném rozpočtu. Deset procent národních rezerv České národní banky. To je částka, o které se tady bavíme. A je to bezesporu částka, o které většina z nás dneska nikdo si neumí představit, co vlastně znamená. Je to obrovská částka, je to obrovský závazek. A je to bezesporu věc, která za dlouhou debatu stojí.
Bez ohledu na to, že stávající smlouva nám prostě nestačí, že návrh je příliš nekonkrétní, že nedává to, co je dnes na stole, jasné garance tomu, že by situace v Evropské unii mohla jít k lepšímu, to vše nás přesto vede k tomu, že nechceme přijímat žádné usnesení Poslanecké sněmovny omezující jednání zítřejší vlády. ***