(20.40 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Pokud samozřejmě tyto věci by se měly dotýkat ústavních základů našeho právního řádu, tak chápu, že pan premiér upozorňuje na to, že by to řešil referendem. Já vím, že ODS není velkým příznivcem přímé demokracie, že s ní šetří jako šafránem, ale v tomto případě by to nepochybně bylo na místě, zvlášť pokud bychom se dopracovali k jasně položené otázce. Jen si říkám, jestli v tomto případě to není poněkud kapriciózní postoj, protože v minulosti, kdy byly podobně závažné otázky, tak k referendu rozhodně nesáhla. Připomněl bych události, kdy dnes pan prezident, tehdy pan premiér, se chlubí, jak úspěšně rozdělil Československou federaci. Nikoho se neptali! Žádné referendum nebylo a petice tehdy v řádu statisíců občanů, kteří se báli, že se Česko a Slovensko rozdělí, těch rozhodně nebylo málo.
Dalším takovým případem, kdy se zapomnělo na referendum, byl vstup ČR do NATO. To je jiný případ, než když se vstupovalo do EU? To je méně významný případ, než když máme rozhodnout o dotvoření, doplnění či reformování lisabonského základu EU? Já si myslím, že nikoliv! A byly tady další případy. Vzpomenu instalaci amerického radaru v Brdech, objevily se náměty na otázku, zda máme prolomit restituční hranici roku 1948 a v podstatě vyslechnout argumenty církví, že to je restituční, a nikoliv politické narovnání. Případů by bylo hodně. Mně připadá zkrátka používání referenda z pozice ODS jako velmi účelové a je zajímavé, že se to týká pouze případů, kdy jde o to domyslet, dotvořit fungování EU. Evropská unie, a můžeme na ni nahlížet, jak chceme, tak jsme jejími členy, rozhodli jsme se tak v referendu v roce 2003 a všichni bychom měli mít zájem, aby měla co nejlepší pravidla, protože společná pravidla minimalizují škody, které by jinak vznikaly, kdyby to byla Evropa nikoliv společná, ale Evropa národních řevnivostí a rozhádaných států.
Čili jádrem toho, co nám vzkázali z Bruselu, by mělo být posílení architektury hospodářské a měnové unie. Pravdou je, už to tu zaznělo, že pokud je akcentována finanční kázeň, je to opatření pasivní. Ale přes jeho pasivitu myslím si, že většina zde zastoupených poslanců o podobných opatřeních uvažuje, pokud mají doplnit mechanismus Paktu stability na evropské úrovni, a pokud by to bylo konsenzuální, já nevidím jediný důvod, proč by podobné opatření finanční kázně nemělo vzniknout. Samozřejmě je velká debata, zda kromě mantinelů oné dluhové brzdy by měla zahrnovat i onu fiskální unii, nebo chcete-li fiskální integraci. Tam bych rozlišil kroky, které ex ante sbírají informace o tvorbě rozpočtových plánů, o emisních plánech, sbírat informace na toto téma, nezaskakovat tedy bdělé oko Bruselu, si myslím, že není nic špatného. To není také zásah do státní suverenity. A pokud ex post se zavážeme k mantinelům a tyto mantinely jsou překračovány a porušovány závazným způsobem, pak tady už může nastoupit i jaksi říznější zásah, a to včetně oné úvahy používat tzv. automatických mechanismů. Jde samozřejmě o nastavení, protože ekonomický vývoj, ten se nechová podle nějakého lineárního grafu, jednoduchého schématu, je tam třeba určité dynamiky a flexibility kritérií. Snad nebudu označen za, bych řekl, retardovaného keynesiánce, když řeknu zkrátka, že někdy se dluhy mohou dělat a někdy se musí splácet, zjednodušeně řečeno. Takže na toto je třeba myslet.
Samozřejmě záchranná síť v EU takto koncipované by měla existovat, ale je otázka, jaká by měla být nejenom pojišťovací kapacita Evropského finančního stabilizačního fondu nebo Evropského záchranného mechanismu, ale podle jakých pravidel, na co by měla být používána a jaké by tam bylo rozhodování. Ve mně trošku zatrnulo, i když chápu, že mohou nastat mimořádné situace, ve kterých je to nutné, že se tam navrhuje pravidlo kvalifikované většiny. Čili to je spíše otázka do toho, co bychom si měli ujasnit.
A poslední věc, která tam byla diskutována, ale která neprošla sítem jednak názorů velmocí a jednak těmi rozpory, a to je spoluúčast bankovního, či chcete-li finančního sektoru na řešení těchto problémů. Tady to vypadá, že zkrátka se mají sejít peníze, má se zavést disciplína, protože disciplína musí být, kluci pitomí, jak říkával Švejk. Bez disciplíny by byl nakažen ... (nesroz.) na Karlově náměstí jeden voják bez disciplíny, ale kromě toho si myslím, že pouze skupovat dluhopisy, sanovat vzniklé problémy, jinými slovy řečeno, nacionalizovat ztráty a privátní zisky nechat privátnímu sektoru, tak to je disbalance, která by zasloužila větší péči. A tady přiznávám - kolega Stanjura se tu momentálně nepohybuje, ale snad to dorazí k němu nejenom prostřednictvím předsedající - tak tady asi bude dělicí čára mezi levicí a pravicí víc zřetelná.
Pokud tady pan ministr Kalousek nás volal na palubu. Já samozřejmě si myslím, že všichni jsme občané EU a všichni vnímáme, že jsme existenčně s tímto společenstvím spojeni. Koneckonců ČR je ze 70 % svým zahraničním obchodem závislá na EU. A i když asi v různé míře máme ambici toto změnit, tuto jednostrannou závislost, a myslím si, že snaha obchodovat s Latinskou Amerikou, Čínou, Ruskem není nič špatného, tak ji nezměníme určitě ze dne na den a i nadále bude významná. Takže to je prostě fakt. Přitom ČR objemem svého výkonu tvoří něco přes jedno procento toho obrovského trhu EU. Tím je dáno vše. Hra si na trucování v malém nacionálním koutě je tím předem jaksi dehonestována, pokud by měla být myšlena v nějakém absolutistickém pojetí.
Čili to je problém, jestli tuto palubu bereme za svou, a pokud ano, tak koho a k jakému cíli je tam svolávám. Mně to trošičku připomnělo jednu starou dobrou dělnickou píseň, a pan ministr financí je zkušený recitátor a znalec této klasiky, tak si možná vzpomene, zpívalo se to hola, hoši, na palubu, třeba pluli jsme v záhubu, prapor náš neutone. Ti mladší, kteří ještě tápou a nevzpomínají si, tak to pokračovalo: vstanou noví bojovníci, i kdybychom padli všici - znáte. Takže tato píseň sice zní mému uchu dostatečně libě, ale obávám se, že ti hoši na palubě mají různé fangle a ještě se nedohodli, kdo bude u vesel, kdo bude vrtat do podpalubí díru, a jestli vůbec někam doplujeme. Takže takhle na palubu si to nepředstavuji. Já si myslím především, že potřebujeme koordinovanou hospodářskou politiku. Už jsem o tom hovořil. Ale vždyť to je ve smluvním základu EU! Proč se nenaplňuje ta koordinovaná hospodářská politika? Je to proto, že není jasně definováno, ve které části hospodářské politiky je to tzv. ve společném zájmu? Je to proto, že někteří pouze příliš spoléhají na vnitřní trh, a teď odmysleme sémantické nuance, jaký je otevřený trh, volný trh, svobodný trh. Budete se divit, ale otevřený trh nebo volný trh nevadí ani levici, protože to není v kontradikci s tržní regulací. Není! Můžeme se lišit v míře a kvalitě regulace, ale není. Zřejmě nám tady chybí definování konkrétních kompetencí. A samozřejmě nic proti tomu, že se EU dohodla dělat pravidelné hospodářské eurosummity. Jenom aby to nezvedlo spotřebu kaviárů a chlebíčků, ale aby to vedlo k těm výstupům! To by bylo opravdu záhodno.
Vzpomněl jsem bankovní sektor, který by se měl propojit více do spoluodpovědnosti. Ano, je to levicový požadavek, ale dokonce i požadavek politického středu. Z některých zemí to zaznívá jako významný hlas a myslím si, že v těch zemích nevládne pouze radikální levice, že tam politické spektrum je širší. A tam bohužel neexistuje skoro žádná shoda. Jedna maličká, a to jsme poslední brzda pokroku v ČR, že bychom v EU zavedli přeci jenom bankovní daň - a teď samozřejmě na transakce a bankovní majetek, to bychom se museli tedy rozmyslet dobře. Německo ji má na bankovní majetek jako svou vlastní, protože si uvědomuje, že když postátní Commerzbanku, tak že by se to nemuselo zastavit, tak raději sype písek v tomto smyslu a solidaritu nějakou přece jenom minimální definuje. My tedy brzdíme. Dobře. Já jsem optimista. Já si myslím, že třeba ČR pochopí, že je škoda posílat desítky miliard zahraničním matkám a že je lepší je zdanit, aby aspoň něco z toho zůstalo doma. Uvidíme.
V každém případě evropský summit příliš neřešil problematiku toho, co se nachází v bilancích evropských bank. Kdo a za co to bude vykupovat, jestli to bude vykupovat? Jaké bude, když jde o státní papíry, jaké bude pořadí věřitelů? Protože se jasně řeklo, že ten řecký příklad, kdy se ukázalo prstem na majitele řeckých dluhopisů a řeklo se, vy se musíte také zapojit a půlku odepíšeme, a teď se všichni lekli, že půlku odepsat to něco stojí. Navíc zavádíme basel drive, to je ta norma pro zpřísnění kapitálové přiměřenosti atd., a těm bankám se tudíž bude těžce dýchat. ***