(12.30 hodin)
(pokračuje Polčák)
To znamená veřejnost, občané se nikdy nedovědíí, kdo měl v dané kauze konkrétně pravdu, zda byl porušen zákon, či nikoliv. Tím se liší abolice od klasického případu milosti, kde trestněprávní odsuzující pravomocný rozsudek zde je a veřejnost samozřejmě ví, že občan spáchal trestný čin, a je zde zároveň i poměrně legitimní kompetence prezidenta republiky udělovat milost.
Je tedy skutečně na zváženou, zdali tento případ zásadního vkročení prezidenta republiky nepodmínit kontrasignací. A chci upozornit, že i země, jako je Francie, která rozhodně je poloprezidentským systémem vládnutí a kde prezident má velmi silné postavení, tak ani u institutu milostí prezident republiky nemůže jednat bez kontrasignace vlády. To znamená mně tento návrh ČSSD připadá rozumný. My jsme jej probírali už v dubnu. Myslím si, že bych popřel sebe sama i pozici naší strany, našeho klubu TOP 09 a Starostové, pokud bych hovořil nyní opačně.
Pokud jde o další otázku, to jest imunita. Současná imunita nebo šíře de facto absolutního vynětí prezidenta republiky z trestněprávního postihu je středověký relikt. Prostě to není nic, s čím by se dalo v moderních ústavněprávních dějinách příliš poměřovat. Dnes je vlastně jedinou možností, jak prezidenta republiky jakýmsi způsobem postihnout, trestný čin velezrady, a tedy ztráta úřadu. Žádná jiná trestnost ve vztahu k prezidentovi republiky není. A myslím si, že kdyby to sami občané věděli, tak by byli až velmi překvapeni, jaké je vynětí prezidenta republiky mimo právní řád, samozřejmě jenom pokud jde o jeho případné protiprávní jednání. To, že to není věc zcela hypotetická, je pravda. Minimálně pokud se podíváme na případ Státu Izrael, kde prezident republiky zrovna, pokud vím dnes, nastoupil do vězení na sedmiletý trest právě za trestný čin, kterého se dopustil. V České republice by toto podle současné ústavněprávní úpravy nebylo možné a z toho důvodu si myslím, že je opět logické to, aby imunita prezidenta republiky byla podobného rozsahu, jaký mají zajištěni poslanci podle návrhu, který se nyní v Poslanecké sněmovně bude projednávat.
Pokud jde o kompetenci ve vztahu k České národní bance, zde si myslím, že je možné opět nalézt kompromis. My jsme samozřejmě rovněž zaznamenali vyjádření prezidenta republiky, a když jsme tyto návrhy projednávali už v dubnu, tak jsme s tímto návrhem již v té době vyjadřovali jakýsi podmíněný souhlas. Ale ten podmíněný souhlas je podmíněn tím, že i ze strany našich koaličních partnerů s tímto bude vysloven souhlas, protože si není možno představit, že v případě ústavní změny jsme schopni přistoupit na všechny podmínky, které dává jedna jediná strana. V rámci ústavního konsenzu musíme najít konsenzus se všemi politickými stranami, i s těmi, které se poměrně legitimně stavějí k zavedení přímé volby velmi rezervovaně, a to, že již souhlasily s touto přímou volbou, je velmi významný ústupek. To znamená je otázkou, jestli by skutečně ČSSD neměla zvážit, zda bude trvat na všech třech podmínkách, které zde dnes představila. My se potom totiž můžeme octnout v určitém pomyslném tanci mezi vejci, neboť na jedné straně ČSSD může říkat "my bez schválení všech těchto tří podmínek přímou volbu nepodpoříme" a na druhé straně například tedy náš koaliční partner může říkat opačně a v tu chvíli takovýto divoký rozstřel v rámci ústavní změny si myslím, že je velmi nevhodný.
Takže my bychom za TOP 09 a Starosty, za poslanecký klub, přivítali, pokud by bylo možno mezi těmi dvěma póly najít jistou míru kompromisu, a opakovaně deklarujeme, že jsme ochotni na tento kompromis přistoupit v zásadě bez jakýchkoliv dalších podmínek. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Stanislav Polčák. Jsme stále v podrobné rozpravě. Ptám se, zda ještě někdo před panem ministrem Pospíšilem chce vystoupit v podrobné rozpravě. Pokud ne, pan ministr Pospíšil avizoval svou žádost. Má tedy slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně, paní předsedkyně. Dovolte mi, abych se pravděpodobně na závěr druhého čtení vyjádřil velmi stručně k pozměňovacím návrhům. Jak již bylo řečeno a jak bylo možná i vidět, byly podány pozměňovací návrhy pouze panem poslancem Sobotkou. Jde tedy o pozměňovací návrhy předložené sociální demokracií. Je dobré k tomu říci obecné stanovisko předkladatele. Zda návrhy nakonec projdou, či ne u tak důležitého dokumentu, jako je ústava, bude předmětem nejen věcné debaty, ale i rozhodnutí politického. Bude to předmětem politického kompromisu, ke kterému se předkladatel jako takový zde nebude vyjadřovat. Je to otázka řekněme debaty na úrovni moci zákonodárné.
Dovolte mi ale, abych obecně řekl za předkladatele, že pozměňovací návrhy, které byly načteny a které je možné učinit součástí ústavy, nejsou podmínkou toho, aby byla do české ústavy zavedena přímá volba prezidenta. To je korektní tady říci. Pozměňovací návrhy nevylepšují vládní návrh a neumožňují jenom díky návrhům sociální demokracie, aby přímá volba byla součástí českého ústavního pořádku. Jsou to věci, které s přímou volbou jako takovou úplně nesouvisí. Týkají se pravomocí prezidenta na jedné straně a týkají se délky imunity prezidenta po ukončení jeho mandátu.
Je třeba říci, že země, které zaváděly přímou volbu po volbě nepřímé, některé měnily pravomoci prezidenta a některé neměnily. Ty, co je měnily, některé je posilovaly, aby zavedly takzvaný poloprezidentský systém, a naopak jiné je umenšovaly, aby jiná volba prezidenta a jiná míra legitimity prezidenta příliš neposilovala. Takže tady není žádné pravidlo, že při změně způsobu volby prezidenta je nutné měnit pravomoci. Je otázkou, když chce někdo měnit pravomoci, což sociální demokraté objektivně chtějí a navrhují to, jestli by změna neměla mít už nějaký koncepční a vyšší charakter a jestli by neměla vycházet z praktických problémů, které případně vznikají.
Já musím říci za Ministerstvo spravedlnosti, že neevidujeme žádné problémy s výkonem pravomocí prezidenta, jak je upravuje ústava. Změny politicky samozřejmě možné jsou, na druhou stranu je třeba korektně říci, že žádné praktické problémy neodstraňují. Nejsou v České republice praktické problémy s abolicí, s tím, že by prezident nějakým způsobem nadmíru, nebo nevím jak zastavoval trestní stíhání. To je věc tak výjimečná, že se možná jedná o kauzy, které bychom spočetli na prstech jedné ruky. Opět zdůrazňuji, nezaměňujme abolici a milosti prezidenta, to je prosím něco jiného.
Je otázkou, jestli systém bude lepší, když do běžícího trestního stíhání v rámci abolice bude zasahovat premiér, pravděpodobně však ministr spravedlnosti, který asi bude tím premiérem podle ústavy pověřený. Já si myslím, že to tedy není úplně dobře. Myslím si, že když už někdo zasahuje do trestního stíhání běžícího v živé věci, pak to má být opravdu ta hlava státu, která má jisté prvky výjimečnosti i z doby monarchismu, a ten ministr spravedlnosti by to asi být neměl. Nicméně říkám, bude-li na tom politická dohoda, je možné takové řešení také zvolit. Můj subjektivní názor je, že by v českém právním řádu abolice vůbec neměla být. Prezident by měl mít právo milosti, ale zasahovat do běžícího trestního stíhání by asi neměl. Ale to je můj soukromý názor, ten není nijak důležitý.
Velmi stručně k České národní bance. Opět, úprava je možná. Na druhou stranu je třeba si korektně říci, že současný způsob jmenování nečiní problémy. Současný způsob výběru členů České národní banky v praxi žádné problémy neudělal. To je dobré veřejnosti říci, abychom zde nevytvářeli dojem, že jsou zde nějaké problémy, které koalice podceňuje a které nechce řešit. To v žádném případě tak není. Je otázka, jaký zvolit model v případě rozdělení pravomoci jmenování členů Bankovní rady České národní banky. Osobně nejsem příznivcem toho, aby se volila varianta, že orgánem, který bude mít částečně sdílenou pravomoc, bude Senát, protože Senát zkrátka není odpovědný za fiskální politiku, není zde žádný důvod pro to Senát vtahovat do hry mimo jisté paralely, která ovšem pokulhává, s výběrem soudců Ústavního soudu. To zkrátka je paralela, která nemá žádnou logiku. To je pouze snaha najít nějakou podpůrnou berličku, jak rozdělit pravomoc jmenování členů České národní banky, a hledáme nějaké jiné modely, ovšem bez vztahu k tomu, že by Česká národní banka měla obdobné působnosti a pravomoci jako Ústavní soud.
To, co mně připadá nejméně sporné, je omezení imunity prezidenta na výkon jeho funkce. To je věc, kterou má mnoho zahraničních států. V tom osobně nevidím žádný odborný, politický ani věcný problém. Nicméně co je podstatné říci a to zde opět zdůrazňuji, že koalice se od počátku bavila se sociální demokracií o podobě tohoto vládního návrhu. Výběr prezidenta, ta dvoukolová volba, a také doplnění ústavní odpovědnosti prezidenta dala vládní koalice do vládního návrhu na základě debaty s opozicí. Opozice navrhovala tento způsob volby, opozice chtěla posílit odpovědnost prezidenta. Je třeba to korektně tady říci, aby se nevytvářel dojem, že si zde vláda přinesla vlastní návrh a nevedla již předtím dialog s opozicí. V žádném případě. Dialog jsme vedli, vedli jsme ho velmi korektně a na mnoha věcech jsme se ve vládním návrhu už předtím shodli. To je třeba říci, abychom nevytvářeli zde trošku jiný dojem. ***