(12.00 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Právní úprava velmi podrobně upravuje otázky absolutních majetkových práv - už to zde bylo zmiňováno - vlastnictví, ostatní majetková práva k věcem cizím, dědění. Podíváte-li se na dnešní úpravu dědického práva, tak je úplně směšná, nebo dá se říci ubohá oproti tomu, jakou úpravu mohou využít Rakušané, Němci, Francouzi nebo občané v jiných vyspělých státech Evropské unie. O tom je celá debata nad novým občanským zákoníkem, jestli Češi, čeští občané, mají mít stejný katalog práv, jako mají jiní Evropané v jiných vyspělých civilizovaných právních státech. O tom prosím bychom měli zde politicky debatovat a o tom také budeme hlasovat. Jestli český občan dostane stejný katalog práv, jako ho mají občané v jiných vyspělých demokratických právních státech.
Zákon samozřejmě upravuje i relativní práva, to znamená smlouvy, závazky a věci, které dnes činí v praxi obrovské problémy, protože máme dvě právní úpravy. Závazky jsou upravené v občanském zákoníku a současně nepochopitelně pro podnikatele, jako by to byla jiná kategorie, jiný subjekt, v obchodním zákoníku. Tedy je zde občanský zákoník a obchodní zákoník a dvojí právní úprava téhož. Náš kodex toto řeší, odstraňuje tento problém a přináší jeden typ smluvních závazkových vztahů do občanského zákoníku.
Já jsem přesvědčen, dámy a pánové, že pokud tento návrh přijmeme, pak výrazně posílíme to, o čem zde pořád hovoříme, principy demokratického právního státu. Na základě teprve kvalitního zákona může vznikat ustálená a stabilní judikatura nejvyšších soudů, která bude přinášet vysokou míru právní jistoty občanů. Občan bude moci odhadovat, jak soudy budou v jeho věci rozhodovat. Ve chvíli, kdy je zde nekvalitně neúplný občanský zákoník, tak nikdy nelze dosáhnout vyšší míry stability judikatury a předvídatelnosti soudního rozhodování. Tedy nejprve je třeba kvalitní zákon, a pak je možné mít stabilní judikaturu. Neplatí ten princip obráceně, resp. nikdy v žádné zemi obráceně neplatil. Nelze tvrdit, že nebudu měnit zákon, protože zde mám po 20 letech jakous takous judikaturu, kterou přece nemohu poškodit. Tato argumentace je pro mě nepochopitelná, dámy a pánové. Přece všichni cítíme, že soudní rozhodování v této zemi není ideální, že předvídatelnost soudních rozsudků není veliká. Jak tedy chráníme stabilitu soudního rozhodování? Přesto však v určitých oborech, to je třeba říci, v poslední době určitá stabilita nastává. Autoři si toho byli velmi vědomi a vězte, že u každého institutu, který je v novém občanském zákoníku obsažen, podrobně studovali judikaturu Nejvyššího soudu a ostatních vysokých soudů a tam, kde to jde, z té judikatury vychází. Tedy žádná diskontinuita. Ta je možná v očíslování paragrafů, ale obsahově tam, kde se ustála judikatura za posledních let, občanský zákoník z této stabilní judikatury vychází.
Dovolte mi reagovat na jednu otázku, která, já aspoň pevně doufám, je zodpovězená, ale přesto: Potřebujeme občanský zákoník nový? Já celým svým vystoupením se zde snažím argumentovat, že jednoznačně ano. Že i ti, kteří třeba mají problém s tímto návrhem, si musí být vědomi, že Česká republika si nevystačí se stavem, v jakém se nacházíme. Lze pro to použít celou řadu argumentů. Řeknu navíc ještě argument komparativní. Všechny postkomunistické země přijímaly, přijaly, anebo intenzivně přijímají nové občanské zákoníky. Není postkomunistická země, která by řekla, to je super, máme zde občanský zákoník z 60. let, my si ho necháme. Dávno nás už předběhly takové země, jako je Rusko, Rumunsko a jiné, pobaltské země, které již dávno občanský zákoník mají.
Já jsem se před půl rokem zúčastnil vědecké konference v Petrohradě za účasti prezidenta Medveděva, kde byla debata vysloveně o občanském zákoníku. Rusové kladou na novou kodifikaci mimořádný význam. Proto dokonce se toho účastnil sám prezident Ruska. Vnímají přijetí občanského zákoníku za klíčovou věc, která jim pomohla posílit principy právního státu. Přece nemůžeme být zemí, která zde bude mít zákon z roku 1964. Dodávám k tomu, že na té konferenci i odpůrci změn civilního práva v Rusku potvrdili, že nová právní úprava přijatá před několika lety v Rusku jasně ukázala, jak výrazně došlo po přijetí právní úpravy ke zkvalitnění aplikace civilního práva v Rusku.
Takže komparativní argument jasně říká, nemůžeme být, nebo neměli bychom chtít být jedinou zemí v centru Evropy, která vystačí se zákoníkem z roku 1964 doplněným desítkami novel z období transformace. Na tom to nelze stavět dlouhodobě rozvoj civilního práva, civilní právní vědy, civilní judikatury.
Druhý argument, který beru jako velmi seriózní, je relevantní debata o tom, jak takový zákoník má vypadat. Mohl být výrazně jiný? Napsal by v této zemi někdo výrazně kvalitnější zákon nebo jiný zákon? Dámy a pánové, já se věnuji přípravě nového občanského zákoníku od doby, kdy jsem v Parlamentu, je to již deset let. Nejprve jsem tu práci sledoval jako opoziční poslanec a téměř pět let ji sleduji a podílím se na ní jako ministr spravedlnosti. Za tuto dobu deseti let avizuji, že na žádném zákoně v této zemi se deset let nepracovalo, nikdo nepřišel s jinou alternativou, s jinou vizí občanského práva. Slyšíme pořád řeči, viz můj předřečník, o archaismu, vlivu ABGB, délce, šířce složitosti, ale promiňte, to jsou prázdné fráze. Bavme se o tom, v čem konkrétně měl být občanský zákoník jiný, v kterých konkrétních ustanoveních. V čem je ten zákoník špatný. Ta debata, která probíhá deset let, byl dvakrát zákon navržen do Poslanecké sněmovny, na půdě Parlamentu o něm intenzivně debatujeme půl roku. Za tuto celou dobu nikdo nepřišel s alternativou v podobě věcného záměru nebo paragrafovaného znění. Nikdo nic jiného nevymyslel. Prosím tedy ty, kteří říkají má to být jinak, ať řeknou a dají sem na stůl, jak to má vypadat.
Vy víte dobře, že my jsme udělali vše pro to, aby proběhla velmi seriózní věcná parlamentní debata. Zcela nestandardně, protože jde o nestandardní zákon, jsme celé léto, každé úterý seděli se zástupci politických frakcí, experty z Ministerstva spravedlnosti a bod po bodu jsme diskutovali. Všechny věci byly podrobně probrány. Důsledkem toho také je, že zde máte zákon s třemi tisíci paragrafy, ale v podobě druhého čtení bylo načteno asi pět šest pozměňovacích návrhů. V zásadě drobné věci. Jasně se tedy ukázalo, že ta debata přirozeně dospěla ke svému konci. Všechno, co mělo být vydiskutováno, po deseti letech vydiskutováno bylo. Ty pozměňovací návrhy, které tady jsou, jsou zcela drobné, nevýznamné, nepodstatné a nemají vliv na podobu a kvalitu toho návrhu.
Na druhou stranu ten půlrok na půdě Parlamentu, kdy chci velmi poděkovat zvláště panu zpravodaji, který tomu věnoval intenzivní práci, se vydiskutovala celá řada věcí a tyto věci jsou konsenzuálně obsažené v usnesení ústavněprávního výboru. A takový postup podle mého názoru je správný. Seriózní věcná debata s poslanci v ústavněprávním výboru vychytala celou řadu technických nesrovnalostí, ale celá řada věcí byla ještě ovlivněna, protože na určité instituty lze mít zkrátka přirozeně různý názor a neznamená to, že když mám jiný názor, že to je právní chyba. Tedy usnesení ústavněprávního výboru je návrh, za který se ministerstvo staví, který je odrazem velmi seriózní sofistikované debaty mezi poslanci - napříč politickým spektrem zdůrazňuji - a odborníky Ministerstva spravedlnosti.
Tedy, dámy a pánové, odpověď je jednoznačná: Není v tuto chvíli žádný jiný, alternativní návrh. Debata po deseti letech přirozeně vyústila v to, co dnes máte na svých lavicích a co máte obsažené v podobě usnesení ústavněprávního výboru. A to je tady jednoznačně jasné, a kdo má jinou variantu, ať ji případně dá na stůl.
Třetí otázka. Už v zásadě budu směřovat ke konci. Co by se stalo, kdyby ten návrh byl zamítnut? Já vnímám, že bohužel někteří se nedokážou oprostit od politického vidění světa, nevnímají ten obsah, a jak se říká, s lehkostí bytí řeknou zamítněte ten zákon. Ale jaká by byla alternativa, varianta? Máme čas dalších deset let psát nový zákon? Je tu někdo v této zemi, kdo to napíše? Já jsem byl rok děkanem právnické fakulty a moc dobře vím, jaká je kvalita a úroveň civilistiky v této zemi. Nechci se nikoho dotknout, ale vedle profesora Eliáše v této chvíli není jiný akademik, který by byl ochoten a schopen věnovat deset let intenzivní práce svého osobního života, vědeckého života, komerční právnické praxe tomu, aby napsal jiný občanský zákoník. ***