(11.50 hodin)
(pokračuje Grospič)
Principiálně bych chtěl říci: Klub Komunistické strany Čech a Moravy má velké výhrady k přeloženému návrhu občanského zákoníku. Z našeho pohledu příliš upozaďuje osobní práva člověka a předsouvá vztahy vlastnické. Práva člověka nahrazuje vážnými definicemi o právu na štěstí. Dopady a nepromyšlenost předložené koncepce bude mít velké důsledky do průmětu ostatních právních předpisů. V době výrazných úspor, hospodářských škrtů si to vyžádá i nemalé finanční náklady.
Z těchto důvodů se Komunistická strana Čech a Moravy domnívá, že by bylo potřeba předložený návrh novely zamítnout.
Pokud Poslanecká sněmovna se ztotožní s návrhem, že je třeba propustit návrh občanského zákoníku a vysloví s ním souhlas, pak se domníváme, že je vysoce oprávněné, aby prošel námi předložený pozměňovací návrh, který posouvá hranici účinnosti občanského zákoníku na dobu od 1. ledna roku 2015.
Je to z jednoho prostého důvodu. I tato tříletá doba nebude zdaleka postačovat k tomu, aby více jak několik stovek právních předpisů bylo uvedeno do souladu s novou kodifikací soukromého práva.
Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, Komunistická strana Čech a Moravy považuje z výše uvedených důvodů přijetí nového návrhu občanského zákoníku za neopodstatněné a nepodpoří jej. (Potlesk z lavic KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Grospičovi.
Seznámím vás s dalšími omluvami, které došly. Omlouvá se pan poslanec Václav Zemek od 12 do 15 hodin z důvodu účasti na jednání se zahraniční delegací. A také se omlouvá pan poslanec Radim Vysloužil z důvodu pracovního výjezdu s rozpočtovým výborem.
Nyní má slovo s přednostním právem ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Prosím.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji pěkně. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, je to bezesporu v dějinách českého parlamentarismu historický okamžik, kdy projednáváme takto rozsáhlé legislativní dílo. Podíváme-li se do právních dějin této země, tak význam a rozsah tohoto návrhu zákona je možné snad srovnávat pouze s takovými zákoníky, jako byl rakouský všeobecný občanský zákoník z roku 1811, anebo například tzv. Koldínova městská práva z poloviny 16. století. Toto byly zákony, které modifikovaly a ovlivňovaly vývoj práva na území českých zemí a výrazně tak ovlivňovaly nejen právní kulturu, ale celospolečenskou atmosféru a vývoj společnosti jako takové.
Jsem přesvědčen, že dnes nerozhodujeme pouze o tom, zda přijmeme, či nepřijmeme další zákon, ale v případě přijetí nového občanského zákoníku výrazně ovlivníme vývoj celé české společnosti. Výrazně ovlivníme to, zda se chceme přiklonit k právnímu státu, který má vyspělé kvalitní moderní evropské civilní právo, anebo budeme postkomunistickou zemí, kde platí jako jeden z klíčových zákonů občanský zákoník z roku 1964, který byl desítkami novel doplňován a různě opravován v 90. letech. Nemusím asi říkat, že tyto novely, z nichž hlavní byla v roce 1991 a byly přijímány v reformním kvasu v transformaci celé ekonomiky, nebyly vždy zcela promyšlené a domyšlené, a praxe jasně ukazuje, že je třeba jejich změny.
Dámy a pánové, záměrně jsem začal tímto úvodem, abych zdůraznil historičnost této chvíle, kdy máte to štěstí, možná tu odpovědnost, rozhodovat o takto fatálním klíčovém zákonu, který se přijímá opravdu jednou za desítky let. Já také doufám, že pokud se rozhodnete a tento návrh zákona podpoříte, že tento návrh zákona také desítky let bude platit.
Věc, kterou jsem chtěl dále zmínit, kterou považuji za důležitou. Vedle toho, že se jedná o nejrozsáhlejší legislativní dílo v novodobé české historii, tak se také jedná o zákon, který nejvíce ovlivňuje lidský život. Zkrátka a dobře, civilní právo jako takové ovlivňuje život každého občana, dá se obrazně říci, od kolébky až do hrobu. Toto právo dnes a denně nás každého doprovází při našich běžných úkonech, když si nakupujeme v samoobsluze potraviny, když si půjčujeme v půjčovně oblek, když zkrátka a dobře darujeme čokoládu svému dítěti. To všechno je v zásadě upraveno civilním občanským právem, i když si to v běžném životě neuvědomujeme. Nicméně civilní právo je důležité ve chvíli, kdy nastane spor, kdy zkrátka například darujeme něco někomu, kdo si dar nezaslouží, nechová se k dárci dostatečně dobře, nebo když se ukáže, že jsme si koupili potraviny, které mají určité vady a problémy. V tu chvíli civilní právo je aktivizováno a je důležité, jak kvalitní civilní právo máme.
Občanský zákoník je rozsáhlý. Dámy a pánové, každá vyspělá evropská země, která má kvalitní zákon, kvalitní civilní občanský zákon, tak ten zákon je vždycky rozsáhlý. Není vyspělý demokratický právní stát, který by měl civilní právo, které by mělo sto, dvě stě, tři sta paragrafů. Taková země neexistuje. Srovnáte-li náš návrh, tak je svým rozsahem zcela rovnatelný s tím, co platí v Rakousku, v Německu, ve Skandinávii nebo v jiných vyspělých evropských státech. Prosím, argument, že něco je příliš rozsáhlé, absolutně neobstojí. Bavme se o tom, co je v zákonu nadbytečné. Nebavme se o tom, že zákon jako takový je rozsáhlý.
Kladu si otázku: Proč by neměl být rozsáhlý? Vždyť ten zákon přináší práva občanů. Je to snad špatně? Mají mít čeští občané menší práva než Němci a Rakušané? Má mít český občan omezenější možnost při sepisování závěti odkázat svůj majetek? Má mít český občan omezenou možnost uzavírat předmanželskou smlouvu oproti Rakušanovi a Němci? Má být ochrana vlastnictví v České republice omezenější než v Německu a v Rakousku? Pokud si odpovíme, že ano, pak opravdu tento zákon je rozsáhlý a uvažujme o jeho seškrtání. Ale já avizuji, že každé škrtnutí do tohoto zákona znamená omezení možnosti dispozice občanovi České republiky něco činit, něco konat, moci se opřít o platnou právní úpravu.
Podíváte-li se na obsah zákona, pak je třeba říci, že má klasickou strukturu civilního kodexu. V první části jsou osobnostní práva. Není pravda, co zde říkal pan poslanec Grospič, který si pletl termín občanský zákoník a novelu. Je vidět, jak asi ten zákon studoval. Prosím, neprojednáváme novelu zákona, ale úplně nový kodex.
Není pravda, že osobnostní práva jsou popřena. Ta byla popřena v původním zákonu z roku 1964. Tento zákon navrací ochranu osobnosti do podoby, jak to mají vyspělé civilizované země. Zvyšuje obrovsky náhradu škody, která dosud je vyplácena občanům v tak směšné a trapné míře, že je to ostuda českého státu a české justice. Pokud někomu je způsobeno zranění, dostává symbolické a směšné částky. Tohle přece nelze do budoucna tolerovat. A nový občanský zákoník tyto problémy řeší. Tedy chrání občana, nikoliv majetek. Nechť si každý, kdo tomu nevěří, prostuduje ty pasáže, které zcela nově upravují otázky náhrady škody, ochrany občana, ochrany občana, který je omezen ve své svéprávnosti. Nová právní úprava výrazně chrání slabší a ty, kteří bohužel mají to životní neštěstí, že trpí nějakým zdravotním nebo jiným hendikepem.
Druhá pasáž, kterou zde zdůrazňuji, je rodinné právo. Dosud je rodinné právo upraveno ve speciálním zákoně. Tohle, dámy a pánové, není obvyklé. Rodinné právo má být součástí civilního práva. Proto také my rušíme speciální zákon o rodině a přenášíme rodinné právo do občanského zákoníku. ***