(12.10 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Tedy pokud zákon zamítneme a seženeme někoho, a já o tom pochybuji, kdo by to začal psát znovu, pak vám říkám, to zpoždění, které máme 20 let po změně společenských poměrů, se ještě protáhne. Až za 30 let od revoluce budete přijímat nový občanský zákoník, pak vám garantuji, že z hlediska změny judikatury, nárazu na soudy, celkové revoluce v právním systému ta změna bude mnohem horší a mnohem větší, než když to uděláte nyní a přijmete občanský zákoník, který je zde dnes na stole.
Dámy a pánové, argumenty, které jsem se snažil velmi seriózně a korektně zde říci, podle mě jednoznačně svědčí pro to, abychom dnes udělali historický krok a tento zákoník schválili. Schválili ho i za cenu, že někteří můžeme mít pocit, že určité věci třeba mohly být napsány jinak. Ale to, že jde o historickou věc, historický posun, je podle mého názoru více než zřejmé.
Dovolte mi několik poznámek ještě k pozměňovacím návrhům. Už jsem to naznačil. Ministerstvo spravedlnosti stojí celou svou odbornou vahou za pozměňovacím návrhem předloženým ústavněprávním výborem. Máme tam problém s jednou věcí, korektně to říkám, a to s ustanovením pod písmenem A myslím 81, kde bylo načteno, aby smlouvy o převodu nemovitostí mohli činit pouze advokáti a notáři. My se domníváme, že takováto úprava by poškodila naše občany, a proti tomuto usnesení, této části usnesení, budeme dávat negativní stanovisko.
K ostatním pozměňovacím návrhům, které byly načteny zde na plénu, a bylo jich, pokud se nemýlím, myslím sedm - můžete se podívat: zákon má 3000 paragrafů a bylo načteno sedm drobných pozměňovacích návrhů! Jaký chcete jiný důkaz o kvalitě tohoto textu! Takto k těmto sedmi my a priori dáváme principiálně, protože jde o kodex, negativní stanovisko. Jsou tam věci, které když projdou, budeme respektovat, protože tam nejsou věci negativní nebo výrazně sporné. Ale my se domníváme, že kodex nemá být měněn v druhém čtení na základě poslaneckých návrhů. Jsou-li zde nějaké věci k debatě, bude debata ještě, předpokládám, probíhat následující dva roky, které jsou určeny k tomu, než zákon bude účinný.
Jediná věc, kde ministerstvo dá pozitivní stanovisko, je návrh paní místopředsedkyně Parkanové, protože ta věc byla diskutována ještě před druhým čtením, a to je úplná marginálie, jak dlouho trvá, než přejde vlastnické právo u zvířete v útulku. Asi cítíte, že to je opravdu marginálie, a my tam jsme ochotni jednu z těch variant podpořit, ale pokud zůstane současný návrh, také se nic nestane.
Zkrátka a dobře, ty věci, které byly navrženy, nepoukazují na chyby toho zákona. Pouze určité věci se snaží upravit jinak. Například jaká má být podoba či obsah vztahu nájemník - vlastník bytu. To jsou věci, na které lze mít legitimně různé názory. My - až na ten jeden návrh A81 - nemáme jaksi obsahově problém s pozměňovacími návrhy a budeme respektovat, pokud některé z nich projdou. Ale principiálně k nim nemůžeme dát kladné stanovisko, protože si nemyslíme, že je správné, aby kodex byl měněn takto ve druhém čtení.
Dámy a pánové, tolik tedy mé vystoupení k tomuto návrhu zákona. Omlouvám se, že bylo poněkud delší, ale já si myslím, že ta historická chvíle si zaslouží delší vyjádření než pouze technické přečtení materiálu, který někdo napsal, jak to udělal můj předřečník pan poslanec Grospič. Jen škoda, že to, co tady říkal, nepadlo z jeho úst na ústavněprávním výboru, jehož je členem a kde se mohl podle mého názoru mnohem více, aktivněji zapojit do debaty. Ale je to právo zákonodárce, volit taktiku, jakou si volí.
Já chci říci závěrem, dámy a pánové, že na tomto návrhu se opravdu odvedlo deset let intenzivní práce, respektive jedenáct let intenzivní práce, a pokud budete ochotni ho podpořit, pak vám garantuji, že nepodporujete nevyzkoušenou, nedopracovanou, nekvalitní právní úpravu. Podpoříte kvalitní, vydiskutovaný návrh zákona. To, že tady leží před vámi, není politické zadání, není to politická čárka. On sem přirozeně po jedenácti letech takto dospěl a hlasování o něm je zcela přirozené vyústění, které v tuto chvíli bychom měli učinit. Děkuji vám. (Potlesk z řad koalice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Grospič.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji. Paní místopředsedkyně, dovolte, abych vaším prostřednictvím řekl panu poslanci Pospíšilovi a také zároveň ministrovi spravedlnosti, že budu dalek nějakých invektiv, kterých samozřejmě není dalek on, protože cítí tu historickou šanci, jak tady o ní hovořil, a cítí také ono napětí i ve vládní koalici, protože určitá zahleděnost do vlastního díla, a občanský zákoník je určitě úctyhodným dílem a zúročuje v sobě řadu odpracovaných let, je možná z jeho strany na místě. Možná že samozřejmě chce vstoupit do historie jako ministr, který se právě zasloužil o novou kodifikaci občanského práva.
Ale především si myslím, že by si neměl plést procesní normy a hmotněprávní normy, když tady hovoří o rozhodování soudů, protože navrhovaný nový občanský zákoník je normou hmotněprávní.
Když tady hovořil o té angažovanosti a zapojenosti v rámci ústavního výboru nebo určitých expertních skupin, myslím si, že tam stanoviska komunistické strany i moje zazněla velice jednoznačně. Ale my se rozcházíme jako komunistická strana v představě vůbec koncepce občanského zákoníku. My v zásadě nechceme vygenerovat všechna odvětví, která se vyvinula z občanského práva, právě třeba například to právo rodinné, tak, aby se zpátky navrátila do jedné kodifikace soukromého práva. A myslíme si, že má z hlediska vývoje společenských vztahů opodstatnění jejich samostatná kodifikace. A tak bych mohl jít dále. Ty obavy jsem tady zmiňoval i v prvém čtení a v druhém čtení třeba ve vztahu k pracovnímu právu. Ale je tam otázka třeba nájemního bydlení. Je tady závažná otázka lichvy, kterou tento návrh občanského zákoníku v podstatě pomíjí.
Já nejsem dalek jako pan ministr řadit Rumunsko mezi pobaltské státy, protože vím, že leží geograficky někde jinde. Ale myslím si také (upozornění na čas), že je to věc pana ministra, jestli lituje, zda se náš prezident České republiky zapojil do kodifikace občanského práva tak jako prezident Ruské federace. (Předsedající: Čas!) Nicméně si myslím, že kodifikace zohledňuje především vlastnické vztahy -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, dvě minuty již uplynuly! (Potlesk poslanců KSČM k vystoupení předchozího řečníka.) Prosím o slovo pana poslance Jana Chvojku.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji, paní předsedající. Vážené dámy, vážení pánové, vážení členové vlády, pane ministře, já už jsem se svou kritikou, nebo se svými výhradami, které mám k novému občanskému zákoníku, vystupoval v rámci prvního a druhého čtení. Dneska chci ještě jenom upozornit na pár drobností ve vztahu nového občanského zákoníku k veřejné správě, k právu veřejnému.
Jistě všichni víme, že nový občanský zákoník zasáhne celý právní řád, nikoli jen právo soukromé, ale i právo procesní i veřejné. I když je nový občanský zákoník, nebo občanský zákoník každý, jako takový považován za ústavu soukromého práva, tak opakuji, změna nebo přijetí nového občanského zákoníku přinese změnu i do práva veřejného. Podle nálezu Ústavního soudu není soukromé právo od veřejného práva odděleno striktně, jsou to dvě pouze relativně oddělené části jednotného právního řádu. Relativnost jejich oddělení spočívá v tom, že primárně směřují k ochraně odlišných zájmů. Veřejné právo směřuje primárně k ochraně zájmů veřejných a soukromé právo směřuje primárně samozřejmě k ochraně práv jednotlivců - občanů. To však neznamená, že právo soukromé nemůže odkazovat či navazovat na některé pojmy práva veřejného nebo tyto pojmy recipovat, či naopak. Odkazuje-li proto veřejné právo na pojem práva soukromého, je povinností příslušného orgánu, který je činný na poli práva veřejného, interpretovat, aplikovat i tyto soukromoprávní pojmy. Tak praví nález Ústavního soudu ze dne 19. června 2007 vyhlášený pod číslem ÚS 529/05.
Tento nález se dle mého názoru, a nejen dle mého názoru, ale zejména názoru některých odborníků, příčí s paragrafem (?) odstavce 1 nového občanského zákoníku, kde se praví, že uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. ***