(21.20 hodin)
(pokračuje Váhalová)
Podle tohoto návrhu Úřad práce uzavře s agenturou práce písemnou dohodu o sdíleném zprostředkování zaměstnání. Na jejím základě, může agentuře práce poskytnout příspěvek ve výši 5 tisíc korun na každého uchazeče o zaměstnání, kterému bude tato agentura zprostředkovávat zaměstnání. Za umístění uchazeče o zaměstnání do pracovního poměru na dobu neurčitou dostane příspěvek ve výši 1 250 korun. Pokud tento uchazeč setrvá v pracovním poměru na dobu neurčitou po dobu nejméně šesti měsíců, dostane dalších 500 korun. Jedná se tedy v podstatě, jak jsem zde již několikrát upozornila, o plíživou privatizaci funkcí úřadů práce, která zatíží ve svém důsledku státní rozpočet.
A to nemluvím o systému sociálních karet. Prostřednictvím této karty mají být vypláceny sociální dávky. Veřejnou obchodní soutěž na provozování karty vyhlásilo Ministerstvo práce a sociálních věcí již 30. června. Přitom jsme stále nepřijali zákon, který kartu sociálních systémů zavádí. Vítěz soutěže, banka, bude moci prostřednictvím provozování karty disponovat obrovským finančním kapitálem a za používání karty klientem si bude moci rovněž účtovat poplatky. Na základě smlouvy uzavřené s Ministerstvem práce a sociálních věcí bude mít tedy banka právo na platby od klientů využívajících tento systém administrace sociálních dávek, to znamená, že za každý případ zprostředkování výplaty dávek či platebních funkcí karty klientovi získá banka provizi v závislosti na rozsahu využitých služeb. Stát tak zprostředkuje takové bance zisk, který by bez oprávnění provozovat tuto kartu nenabyla. Veškerý majetkový prospěchy si tedy připíše banka, zatímco stát žádný prospěch z provozování karty bankou mít nebude.
O konkrétních úsporách sociálních dávek zde již bylo hovořeno v mém vystoupení i v mnoha vystoupeních mých kolegů. Tyto škrty jsou naprosto nespravedlivé, jelikož postihují střední vrstvy, a nejbohatší část společnosti tyto reformy nepocítí, spíše se jí naopak zvýší příjem díky nízkým daním. Vládní koalici jde totiž o víc - výrazně omezit poslední zbytky českého sociálního státu. Sociální stát se totiž zavazuje zabezpečit každému jednotlivci důstojný život a individuální práva, a to podle principu, který spočívá nejen v rozhodnutí celé společnosti, ale také na účasti co nejvíce lidí na dosaženém a prací získaném blahobytu. Díky tomuto modelu se podařilo vytvořit efektivní kombinaci volných trhů a masové sociální ochrany. Úspěch tohoto evropského modelu překonal i ta největší očekávání a po desetiletí se stal hrdostí Evropy. Jinými slovy, tento systém vytvářel z většiny obyvatel střední vrstvu.
Po schválení reforem - škrtů - nemusí už platit, že pokud je člověk nemocný, díky zdravotnímu pojištění dostane zdravotní péči, která by byla vyhrazena jenom pro bohaté. Pokud má děti, díky bezplatnému školství je možno zajistit jejich vzdělání v kvalitě, kterou by si mohly dovolit jenom bohatší vrstvy obyvatel. A co je nejdůležitější, že má možnost dosáhnout i na výši důchodu, který by si nemohl dovolit bez velkých úspor. Dosud existovala současně řada sociálních podpor - na bydlení, porodné a dalších, které udržují existenci jednotlivce ve střední třídě, i když na to nemá faktické příjmy. Nyní jsme zde svědky pokusu o zásadní omezení již tak skromného českého sociálního státu.
V těchto návrzích česká pravicová vláda zavrhuje v podstatě koncept všeobecné dávky, tedy politiky, že sociální ochraně by se neměli těšit pouze chudí lidé. Cílem sociální reformy současné pravicové vlády je nejenom sociálně necitlivé řešení problémů státního rozpočtu, ale obávám se, že také snaha radikálně změnit českou společnost ve svůj prospěch. Je to však krátkozraká politika, která ohrožuje českou demokracii. Její politika přispěje k vzrůstu zmaru a zoufalosti u části našich obyvatel a nebezpečí šluknovizace české společnosti.
Česká strana sociálně demokratická jako státotvorná demokratická strana tento směr politiky současné vlády odmítá a měla zájem na tom, aby vláda vedla dialog v Parlamentu, aby přestala myslet jenom na své úzkoprsé zájmy a zahájila dialog o podobě spravedlivé sociální politiky nejen se sociální demokracií, ale i s celou společností. To se však bohužel ani po apelech odborné a občanské veřejnosti nestalo.
Dámy a pánové, každý člověk je zodpovědný sám za sebe, ale my zde jsme zodpovědní za chod této společnosti. Občané České republiky od nás očekávají, že vytvoříme a schválíme zákony, které budou vytvářet bezpečný a stabilní rámec pro jejich každodenní život. Tyto zákony, které se dnes chystáte schválit bez konsenzu s opozicí, občanskou veřejností a odbornou veřejností, pouze silou parlamentní koaliční většiny, tímto bezpečným a stabilním rámcem nejsou. Proto je poslanci sociální demokracie, která chce hájit zájmy všech občanů České republiky, nepodpoří.
Děkuji za pozornost (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a dalším přihlášeným je pan poslanec Miroslav Váňa se stanoviskem klubu sociální demokracie. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážená paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se stanoviskem klubu České strany sociálně demokratické k důchodové reformě, a tudíž k zákonům, které s touto reformou souvisí.
Tato vládou nabízená důchodová reforma je reformou, čili řešením pouze pro úzký vzorek společnosti. Tato reforma řeší pouze deset procent - deset procent těch nejbohatších. Těm otevírá prostor a šanci, aby si za svého aktivního pracovního života, protože mají větší příjmy, mohli spořit na svůj důchod. Je to reforma pro mladé lidi, pro lidi, kteří se se svým příjmem pohybují nad úrovní 40 tisíc korun měsíčně. Tuto reformu budou muset povinně ovšem platit všichni občané v důsledku zvýšených sazeb DPH. Na jedné straně bude stát tedy dobrovolné rozhodnutí deseti procent mladých občanů, vysokopříjmových, a na druhé straně je povinnost všech občanů jim toto přilepšení k důchodu de facto hradit a platit zvýšenou sazbou DPH.
Pojďme se spolu ještě jednou podívat, oč tady vlastně v podstatě jde.
Charakteristika dnešní situace je následovná. V ČR se na důchody vynakládá 8 % HDP. Průměr EU je přibližně 12 % HDP. Ze statistiky vyplývá, že průměrný starobní důchod u mužů je částka 11 685 Kč měsíčně, u žen je tato částka 9 558 Kč měsíčně. Dlužno dodat, že dvě třetiny důchodců, dvě třetiny penzistů na tento průměrný důchod zkrátka nedosáhnou. Dnešním penzistům nejvýznamněji komplikuje život růst nákladů na bydlení, vysoké ceny energií, vysoké ceny služeb, vysoké ceny zdravotní a sociální péče a vysoké ceny dalších služeb, které naši penzisté k životu nutně potřebují. Důchodci dnes velmi obtížně přežívají se svými stále stejnými důchody. Je nutno dodat, že pravicová vláda, co slíbila, to na sto procent nesplnila. Důchodci mají zamrzlé důchody již osm let a ceny jim letí raketově nahoru. ***