(21.00 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Nyní bych vám ráda připomněla argumenty senátorů, kteří měli výhrady z čistě legislativního hlediska, že některé z navrhovaných změn mohou vyvolávat pochybnosti o jejich ústavnosti, případně o jejich obsahové jednoznačnosti ve vztahu k možným právním důsledkům. Uváděli, že v případě, že zaměstnanec při dodržování režimu dočasně práceneschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění tuto povinnost poruší zvlášť hrubým způsobem, bude mu moci zaměstnavatel dát výpověď. Už Legislativní rada vlády ve svém stanovisku upozorňovala, že tato právní úprava je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, zejména se zásadou proporcionality.
Při předcházejících projednáváních navrhované zákonné normy bylo upozorňováno, že dochází ke křížení jednotlivých návrhů v souvislosti s jinými zákony s tímto souvisejícími.
V další části předkládané zákonné normy, kde se mluví o neplatnosti právních úkonů pro nedostatek písemné formy, a které bylo (?) Poslaneckou sněmovnou změněno opět tak, že ve svém důsledku znamená, že k úpravě takto obsaženém nebo předloženém návrhu (?) pak není k dispozici žádné odpovídající odůvodnění. Potom tedy může tato úprava být vnímána ne zcela jako jednoznačná, připouštějící více možných, a dokonce rozdílných právních výkladů.
Pan senátor Nenutil, člen ústavněprávního výboru Senátu Parlamentu České republiky, dále upozorňoval, že návrh zákonné normy ve znění pozměňovacích návrhů přijatých námi ve Sněmovně tak, jak tato byla předložena k projednání v Senátu, v několika případech vnáší nejistotu a nejasnost ve výkladu případně přijatého návrhu jak na straně zaměstnance, tak i na straně zaměstnavatele, a upozorňoval na možnost budoucích sporů a problémů z důvodu kolize s ústavním pořádkem. To vám, vážené kolegyně a vážení kolegové, sám řekl zdůvodnil na svém vystoupení tady ve Sněmovně 4. listopadu letošního roku, kdy na závěr konstatoval, že tento závěr (?) řeší závazkové vztahy. Tím se rozumí smlouvy ve vazbě na ustanovení připravovaného nového občanského zákoníku, s jehož platností se předpokládá v roce 2014.
Proto je nejen dle jeho názoru, ale i podle názoru klubu České strany sociálně demokratické nesystémové a nekoncepční přijímat tak zásadní změnu zákona předčasně. Pokud tento návrh zákona svým hlasováním potvrdíte včetně novely zákona o zaměstnanosti, vyvolá to obrovskou právní nejistotu. Už nyní špičkoví odborníci na pracovní právo upozorňují na nejasnost výkladu. I na tuto skutečnost jsme během legislativního procesu zde ve Sněmovně upozorňovali.
Za poslanecký klub České strany sociálně demokratické bych chtěla ještě konstatovat, že flexibilita, tak jak ji chápe sociální demokracie, by měla znamenat sladění dvou potřeb pro občany. To znamená sladění pracovního a soukromého života. To znamená pružnost a jistotu. Flexibilita v podání této vlády a ve znění navrhované zákonné normy je pouze to druhé. Je pružná. Navíc Česká strana sociálně demokratická konstatuje, že navrhovanou právní normou dojde ke snížení právní jistoty a snížení jistoty vůbec v postavení člověka jako zaměstnance v pracovněprávních vztazích. Hlavně z těchto důvodů bude klub poslanců České strany sociálně demokratické podporovat zamítavé stanovisko Senátu Parlamentu České republiky.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Další přihlášenou je paní poslankyně Milada Emmerová, která vystoupí se stanoviskem poslaneckého klubu sociální demokracie. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. (Velký hluk v sále.)
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení přítomní. Dovolte, abych vás seznámila se stanoviskem klubu ČSSD směrem k zákonům, které předložilo Ministerstvo zdravotnictví v komplexu. Čekali jsme na jejich podání po celou porevoluční dobu, neboť převážně věcná podstata zdravotní péče byla řízena zákonem č. 20/1966 Sb., zákon o péči o zdraví lidu, byť s jeho mnoha novelami, a neodpovídal už především pokroku v medicíně. V rámci daňové reformy byl na počátku 90. let změněn i způsob financování zdravotní péče relativně nejpokrokovějším způsobem, a to formou povinného zdravotního pojištění. To představuje solidární shromáždění -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Promiňte, paní poslankyně, dámy a pánové, já vás prosím o klid. Děkuji.
Poslankyně Milada Emmerová: Já taky děkuji. To představuje solidární shromáždění finančních prostředků, které slouží k financování zdravotní péče pro všechny občany České republiky. Ta by měla být rovnocenná, dostupná, kvalitní a efektivní.
Zmíněný balík zákonů o zdravotní péči, zdravotnické záchranné službě a další novelizace zákona o veřejném zdravotním pojištění nebyl uveden žádnou vizí či strategií, což zpravidla předznamenává podezření o nižší kvalitě a efektivnosti předkládaných norem. Bohužel byl zvolen pravicový model, to je opět nejdříve starost o financování zdravotní péče a přitom nemít normu, která hovoří o věcné stránce důležitého zdravotnického systému, najmě v nové podobě.
Co se týče novelizace zákona o zdravotním pojištění, mohu konstatovat, že v tomto směru lze podepsat to, co pravila Českomoravská konfederace odborových svazů. Cituji: "Připravená novela této právní normy zhoršuje postavení pacientů a jejich ústavní právo na zajištění odpovídající bezplatné odborné zdravotní péče." Podle této novely zákona má mít pacient nárok na péči, která je v souladu s účelným a hospodárným vynakládáním zdrojů veřejného zdravotního pojištění. Zavádí se nárok pacienta na úhradu ekonomicky nejméně náročného zdravotnického prostředku a zřejmě bude zavedena i nejméně ekonomicky náročná zdravotní péče v zákonu nazývaná zdravotní služba. Tím zákon zásadním způsobem omezuje dosavadní práva pacientů, zejména právo na kvalitní péči lege artis. Naproti tomu byl zakotven paragraf, který se týká tzv. dříve vysloveného přání, což jakoby potencuje práva nemocného, ale jde o normu kontroverzní až nebezpečnou. Výše uvedeným konstatováním o tzv. nároku na péči je postaven základ pro připlácení si za nadstandard, ovšem bez jednoznačně formulovaného zákonného zakotvení. Tím, že tzv. nadstandardy mají být uvedeny ve vyhlášce teprve dodatečně, to je v podzákonné normě, je jejich přibývání nasnadě, pochopitelně s povinným připlácením.
Ze zdravotního pojištění se nově bude hradit menší množství léků a zdravotních pomůcek. Opět jen těch nejlevnějších. Léky v ceně do 50 korun si bude nemocný hradit sám. Jinými slovy ten, který takových medikamentů má více a přitom zřejmě bude požívat léky méně kvalitní, je na tom paradoxně nejhůř a nejvíce bude platit. Zvýšení DPH může tento problém ještě více zkomplikovat.
Je pozoruhodné, že se koalice shodla na základních rysech zdravotní reformy na počátku června letošního roku - a za pět měsíců je zpět ze Senátu.
Opět dominovala starost o peníze, resp. zvýšený podíl spoluúčasti, přičemž ta se již dnes pohybuje kolem 17 % celkových výdajů na zdravotní péči. Úmysl ještě zvýšit o 5 % bude představovat předkládaný zákon. Tím je významně ohrožována dostupnost péče, navíc péče dvojích kvalit. Ta bude ohrožena ještě více, když se nově klade důraz na redukci zdravotních lůžek, kterých nemáme ve srovnání například s Rakouskem či Německem vůbec nadbytek. Spíše naopak. Mají se v brzké době rušit celé medicínské obory a spěje se k centralizaci péče do největších nemocnic. ***