(18.10 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Faktická poznámka - pan poslanec Koníček. Prosím.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, v rozpravě tady několikrát zaznělo, že si máme přečíst jednací řád, abychom pochopili, jak to správně koalice vede v souladu s tímto jednacím řádem. Vzal jsem si to k srdci a opravdu jsem si ten náš jednací řád prostudoval a narazil jsem na to, že je možné k projednávanému bodu omezit řečnickou dobu na deset minut. Opravdu je tam ustanovení, že se Sněmovna může usnést, že k téže věci může poslanec vystoupit nejvýše dvakrát. A opravdu tam nenajdete rovnítko mezi bodem a věcí. Pokud ale přijmeme tu obludnou konstrukci, že nyní projednáváme jednu jedinou věc a v ní čtrnáct předloh návrhů zákonů, tak na to náš jednací řád pamatuje, a to v § 63. Pro ty, kteří mají jednací řád při ruce, tak je to strana 49 a další. Tam je uvedeno v odstavci čtvrtém: Je-li předloženo v téže věci několik předloh návrhu zákona nebo usneseni Sněmovny, rozhodne Sněmovna, kterou předlohu bude projednávat. Přijatý návrh nelze revokovat. Pokud však projednávaná předloha ve znění pozměňovacích návrhů není přijata, lze navrhnout, aby se projednávala další předloha z předloh dříve zamítnutých.
Pro ty, kteří to z toho textu, který jsem citoval z jednacího řádu dosud nepochopili, do jakých problémů se Sněmovna dostala přijetím usnesení o tom, že nyní projednáváme jedinou věc, tak pro ty ještě jednou: Teď bychom měli zvolit jednu předlohu, kterou odsouhlasíme, a ostatní se potom stanou nehlasovatelné, a to jenom proto, že jste je, milí kolegové z koalice, sloučili do jedné věci. Tak praví jednací řád.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Nyní pan poslanec Pavel Ploc, prosím. Prosím, pane kolego.
Poslanec Pavel Ploc: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k sněmovnímu tisku 412, k návrhu zákona o důchodovém spoření. Pokusil bych se zamyslet nad důchody a jejich principem obecně.
Pokud jsem zaměstnán, jsem povinen celou dobu, co pracuji, půjčovat na základě zákona 28 % svého času. To je vyjádřeno výší mojí mzdy kterou odevzdávám státu. Oprávněně se domnívám, že mě tuto mzdu, zapůjčenou právě státu, zase stát v přiměřené výši vrátí, až budu v důchodu. Pochopitelné je, že tyto prostředky budou vráceny nikoliv v režimu běžných bankovních úroků, ale v režimu pokrývajícím celkovou výši inflace, která vkladateli vklad znehodnotila.
Dobře hospodařící stát má jistě mnohem menší potíže s vyplácením důchodů než stát, který uložené prostředky prohýřil a dnes hledá, jak prohlubující se propad řešit dalším požadavkem na občanovi. To, že dlužník, kterým je v tomto případě stát tvrdí, že mě v důchodu mají živit moje děti, nebo že budu chudý, když nebudu půjčovat v průběhu pracovního procesu další část své mzdy ještě někomu dalšímu, nejlépe soukromému subjektu, je účelová lež dlužníka, který peníze, které si vypůjčil, již nechce vracet. Je neuvěřitelné, že jsme svědkem, jak věřitele-občana v okamžiku, kdy je dluh splatný, je nutné odkázat na pozdější dobu, to je prodloužit odchod do důchodu, eventuálně snížit výši vypláceného důchodu. Zdá se, že je blízko i čas, kdy dlužící stát bude občana přesvědčovat, pokud možno demokratickými prostředky, aby souhlasil s eutanazií. Tím se totiž vyváže také z povinnosti splácet dluh.
Velmi nebezpečný fenomén je rétorika vládní koalice, která mladým lidem vnucuje myšlenku, že budou muset platit za své rodiče a prarodiče. Touto účelovou lží vytváří mezigenerační nenávist. Zkusme vzpomenout na předvolební klip s bábou a dědkem.
Ano, existuje problém, a to u občanů, kteří do systému někdy dlouhou dobu, někdy celý život nepřispívali. Protože žádné právní ani ekonomické perpetuum mobile nemůže fungovat, bude určitě nutné v budoucí důchodové koncepci více uplatňovat princip zásluhovosti. Ten kdo chce mít práva, musí nejprve splnit povinnosti s tím spojené. Časově je to tak, že je nutné nejdříve splnit povinnosti, a teprve potom vznikají práva. Opačně to nefunguje.
Dnes jsme svědky snahy některých finančních skupin přisát se na důchodový systém. Věřit, že jde o humanitární a charitativní činnost, je pošetilé. Spíše jde o přípravu na vyplenění dalších prostředků ze státní pokladny. Kdo tomu nechce věřit, měl by vzpomenout na divokou privatizaci, zadlužené a později státem sanované banky, o kampeličkách ani nemluvě.
Dle ministra financí jsou naše banky v dobré kondici. Zaplatili jsme za to stovky miliard korun po euforii s privatizací. Dnes banky na území České republiky jsou pouze dceřiné společnosti bank cizích. Právě potíže mateřských společností jinde v Evropě i světě jsou dnes rizikem. Dá se předpokládat, že své problémy různým způsobem promítnou i do svých dceřiných společností v České republice.
Podívejme se na důchody. V Evropské unii se na ně v průměru dává 12,5 % z hrubého domácího produktu, u nás pouze 9 % z HDP. Proč tedy snaha o rychlé a nestandardní až neurvalé řešení? Je cítit značný tlak finančních skupin, které utrpěly v době finanční krize v oblasti penzijního připojištění velké ztráty v Evropské unii i v Americe. Dnes samozřejmě hledají kompenzaci ve střední a východní Evropě. Hledají i politiky, kteří jim prostor pro své zájmy chtějí otevřít. A je to jedno, zda z prospěchu, či hlouposti. Tady je zřejmě odpověď, proč vláda riskuje a ještě chce první pilíř ochudit o 20 až 30 miliard.
Důležitá je pro občana bezpečnost systému. Prostředky určené na důchod bude potřebovat v době, kdy je nejvíce zranitelný, to je v době, kdy již není pracovně aktivní a je odkázán na vnější podmínky. Penzijní fondy nepodnikají jenom se svým majetkem, ale i s prostředky, které tam vloží klienti. A nízká výnosnost kapitálu, ekonomické problémy, ekonomické turbulence, možné krachy a odpisy, to všechno samozřejmě občana důchodce ohrožuje!
Zásadní je otázka, zda budou, či nebudou penzijní fondy garantované státem. Dá se předpokládat, že tak jako jinde ve světě při nashromáždění většího množství finančních prostředků bude snaha je vyvést mimo systém, případně fond může zkrachovat. Pokud budou fondy státem garantované, stát bude v případě krachu fondu muset doplatit ztrátu. Zkušenosti máme v minulosti z bank. Peníze státu jsou jen prostředky daňových poplatníků. Okraden bude tedy občan, zaplatí podruhé. Varianta druhá, fondy stát garantovat nebude. Zde tedy povinnost státu na první pohled mizí. Je to však pravda? Nikoliv, nejsme v rovníkové Africe, žijeme v 21. století a v Evropě. Společensky ani morálně není možné nechat občana bez prostředků, nechat zemřít na ulici. Dá se předpokládat opět nutná intervence státu. A kdo to nakonec zaplatí? No přece občan a daňový poplatník!
Vládou navrhovaný zákon je tedy systematicky stavěný tunel do kapes českých občanů. Je dobré si všímat jmen lidí a jmen institucí, kteří tento tunel projektují.
Co závěrem? Perpetuum mobile neexistuje ani v ekonomice. Zkušenosti Maďarů, Slováků, Poláků potvrzují nutnost být obezřetní. To se při projednávání a schvalování vládní reformy nestalo. Dnes máme opět možnost vrátit se zpět a hledat řešení lepší. Řešení, které vznikne ve velkém konsenzu a dá seniorům právo na důstojné stáří.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane poslanče. Pan kolega Miroslav Váňa je dále přihlášen.
Pan poslanec Šincl - faktická poznámka. Prosím.
Poslanec Ladislav Šincl: Vážená paní předsedající, zatím jsem v rozpravě vystoupil ke sněmovnímu tisku 373, novela zákona o zaměstnanosti. Dále jsem se potom přihlásil do rozpravy ke sněmovnímu tisku 372 a k zákonu o hmotné nouzi. Zjistil jsem však, že moje další přihláška byla vyřazena.
Paní předsedkyně, v rozporu s § 59, odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny mi tímto bylo odepřeno vystoupit v rozpravě. Žádám vás proto, abyste mi umožnila k této věci vystoupit. Pokud tak neučiníte, podávám námitku proti postupu předsedajícího. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Je zde námitka proti postupu předsedajícího. Přivolám naše kolegy. O tomto návrhu nebo o této námitce budeme hlasovat.
Pan poslanec Sklenák se též hlásí? (Nereaguje.) Pan poslanec Sklenák. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Obracím se na Sněmovnu v podobné záležitosti jako kolega Šincl. Absolvoval jsem zde dvě vystoupení ke sněmovnímu tisku 412 a podával jsem přihlášku do rozpravy ke sněmovnímu tisku 372, která byla zřejmě vyřazena. Takže pokud mi nebude umožněno vystoupit ke sněmovnímu tisku 372, tak podávám námitku proti postupu předsedající. ***