(17.50 hodin)
(pokračuje Šincl)
Ačkoliv tito lidé nepotřebují žádnou zvláštní péči, ani žádnou zvláštní - a dovolte mi ten výraz - buzeraci, kterou jim pan ministr a celá vláda zajišťuje ve formě veřejných prací, věřte mi, že v našem regionu, konkrétně v našem okrese, kde, jak jsem uvedl již, je nezaměstnanost kolem 14 %, je opravdu těžké najít práci, a tito lidé potřebují prostor pro nalezení nové práce. Mám dojem, že vládní systém pohřbívá individuální přístup ke klientovi a poradenství vůbec, že představa dnešní vlády a její postoje k boji s nezaměstnaností už se upnula k jedinému bodu a všeléku, a to k plošné buzeraci všech nezaměstnaných bez rozdílu.
Je toho daleko více k tomuto zákonu, ale já již dám prostor dalším diskutujícím. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní slovo dostane pan poslanec Adam Rykala.
Poslanec Adam Rykala: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, využiji tento drahocenný čas, abych se mohl vyjádřit k dalšímu reformnímu zákonu, a v tomto svém vystoupení bych se chtěl věnovat důchodové reformě. O důchodové reformě už jsem tady hovořil v řádné rozpravě během předchozích čtení, přesto bych se na této schůzi v rámci bloku Senátem vrácených návrhů chtěl vyjádřit i k jiným návrhům, než je novela zákona o stavebním spoření a než je novela zákona o dani z přidané hodnoty, ke které jsem mohl ve vámi vymezeném čase vystoupit. Chtěl bych na půdě této Sněmovny vystoupit i k dalším Senátem zamítnutým zákonům, k zákonům, které mění zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí, chci se také vyjádřit k novele zákona o pomoci v hmotné nouzi, k návrhu zákona o zaměstnanosti, návrhu zákona o zdravotních službách, zákonu o veřejném zdravotním pojištění a k zákonu, kterým se mění zákoník práce.
Proto bych vás chtěl požádat, abyste ještě zvážili své rozhodnutí a navrhli revokaci usnesení tak, aby dostali všichni poslanci možnost debatovat nad důvody, pro které Senát zamítl probírané zákony. A za to bych vám poděkoval. Pokud tak neučiníte, tak to považuji za upření práva poslance odpovědně se vyjádřit k projednávaným návrhům zákonů. Mandát poslance jsem získal od voličů ve stejných volbách jako vy. Proč to považuji za upření práva poslance? Protože jsem se chtěl vyjádřit i k dalším zákonům, nejen k novele zákona o stavebním spoření a novele zákona o dani z přidané hodnoty. Pokud nedostanu tuto možnost, tak mne to bude velmi mrzet a bude mne mrzet, že pro ucpání úst poslanců hlasovali všichni poslanci vládní koalice, se kterými sice nemusím ve všem souhlasit, ale ještě do čtvrtečního večera jsem si myslel, že se jedná o demokraty. Když s něčím nesouhlasím, tak spolu můžeme snad ale diskutovat a snažit se vzájemnou debatou dojít k nějakému závěru. O to pravděpodobně nemáte zájem.
Ale přímo k důchodové reformě. Rád bych se zeptal, proč při tak závažné reformě dostatečně nezohledňujeme i zkušenosti ze zahraničí, například ze Slovenska, kde už byla důchodová reforma přijata a je v běhu. Slovenský ekonom Staněk, kritik slovenského důchodového sytému, předseda vědecké rady Ekonomického ústavu Slovenské akademie věd a člověk, který nás varuje před tímto bludem, řekl: "Slovenský model s druhým pilířem se podobá polynéskému principu: pár vyvolených vůdců stojí pod palmou, na které jsou důchodci, a třesou jí. Ti, kteří spadnou na zem, už důchody nepotřebují. Ti, kteří zůstanou na palmě, mají dostatek síly přežít, tak nač by potřebovali důchody?" Podobně je to s tímto českým návrhem.
Pan ministr financí nám tady v pátek říkal, že pro přípravu této reformy je potřeba umět jen sčítat a odečítat. Naštěstí lidé v České republice umějí sčítat a odečítat, a proto se z velké části nezapojí do druhého pilíře. Sami víte, že v Česku je výhodné se zapojit do tohoto druhého pilíře při měsíčním výdělku na 40 tisíc korun, tedy vysoce nadprůměrným výdělkem v České republice. Zase si vezměme příklad ze Slovenska, kde také umějí počítat. Oni mají tu smůlu, že už u nich reforma platí a na chyby se přišlo až po jejím přijetí. My dnes máme jednu z posledních možností se z tohoto smutného příkladu poučit. Poučme se prosím ze slovenské reformy! Na Slovensku má 70 % lidí průměrnou či nižší mzdu. Průměrná mzda na Slovensku činí 19 tisíc korun v přepočtu na české koruny. Jelikož se reálný příjem nezvyšuje, lidé, kteří přispívají do druhého pilíře, nikdy nebudou mít výrazný užitek při dosažení důchodu. Na Slovensku musí mít člověk minimálně měsíční příjem 900 eur, což je v přepočtu 22 500 Kč, a celé období svého produktivního věku musí být bez nemocenské a nikdy nesmí být nezaměstnaný. To je absolutně nereálné! Výsledek pro občana: je to, jako by své peníze vyhazoval z okna.
Dle slovenských zkušeností se potvrdilo také to, že stát nedokáže ani zaručit, ani kontrolovat druhý pilíř. Jeho nastavení je doposud vytýkáno, že před zavedením druhého pilíře nebyl finančně stabilizován existující systém. Nový systém byl zatížen obrovskými počátečními náklady a nedostatečný časový prostor na jeho přípravu a zavedení měl za následek neustálou jeho novelizaci. To znamená, na Slovensku po přijetí důchodové reformy bylo mnohokrát potřeba tuto reformu opravovat. A ta oprava, ta novelizace, samozřejmě stála mnoho peněz navíc, to znamená, měla vedlejší náklady. Opět je potřeba se nad slovy pana Staňka zamyslet. Pokud stát nemá poklad, díky kterému by zaplatil zavedení druhého pilíře, tak ať do toho nejde. Česká republika ani Slovensko bohužel takový poklad nemají. Potvrdil to jednou i pan premiér Nečas, který se vyjádřil, že Česká republika teď nemá peníze na vybudování druhého pilíře. Počáteční náklady v ČR se pohybují okolo 1,3 bilionu korun, tak proč tento návrh, proč tato důchodová reforma? Nepřipadá vám, že slovenská situace je velmi podobná jako ta naše? Je rozumnější a levnější dál budovat a reformovat stávající pilíř než vytvářet další, nový. Bude to levnější a také se vyhneme předpokladu, že v jiném pilíři než v rukách státu hrozí únik peněz. A kdo na tom vydělá, tak právě správci soukromých penzijních fondů.
Já bych chtěl na tomto místě poděkovat panu premiéru Nečasovi a možná celé vládě, že uvažuje o odložení startu důchodové reformy v tuto chvíli na rok 2014. Je to zase z jednoho jednoduchého důvodu: ani vláda, ani Ministerstvo financí nevědí, jak se budou vyvíjet příjmy a výdaje státního rozpočtu. V tuto chvíli je velmi riskantní začínat důchodovou reformu, v tuto chvíli je velmi nebezpečné pro rozpočet ČR riskovat zavedením důchodové reformy. Já jsem rád, že si to uvědomuje i vláda ČR a že nám to dává prostor a čas diskutovat nad důchodovou reformou o trochu více a věcněji, než máme možnost do konce tohoto roku.
Já vám děkuji za možnost vystoupit.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Nyní vystoupí pan poslanec Miroslav Váňa.
Poslanec Miroslav Váňa: Vážená paní předsedající, vládo, resp. pane ministře, kolegyně většinou nepřítomné a nepřítomní kolegové, já se budu v časovém limitu 10 minut, který je mi vymezen, věnovat sněmovnímu tisku 315 a mou ambicí je vysvětlit, proč sociální demokracie tento sněmovní tisk odmítá a proč nesouhlasíme s novelou této normy. ***