(16.30 hodin)
(pokračuje Petrů)
Z navrhovaných úprav doplňkových důchodových spořicích systémů a z parametrických změn v základním pilíři není zřejmé, že by posílení doplňkového spoření na úkor snížení povinných důchodů vedlo k finanční stabilizaci důchodového systému při udržení odpovídající výše celkového důchodu. Aby bylo možné posoudit, zda modely navrhovaných úprav dobrovolného spoření dokážou vyprodukovat takové doplňkové penze, které budou schopné kompenzovat pokles důchodu z prvého pilíře a zároveň vylepšit náhradový poměr mezi mzdou a výší důchodů, je třeba doplnit i potřebná srovnání očekávaného růstu mezd, výnosnost dosahovanou ve fondech spravovaných penzijními společnostmi a ceny anuit, které nabízejí životní pojišťovny.
Návrh na souběžnou existenci dvou dobrovolných doplňkových důchodových systémů založených na individuálním spoření u penzijních společností se státní podporou nelze považovat za správné řešení ani z pohledu důchodového systému jako celku, ani z hlediska podnikatelských příležitostí vzhledem k tomu, že v sobě skrývá výrazně více rizik a nejistot.
Z celkové vládou navrhované koncepce důchodové reformy je patrné, že náklady opt-outu přímo sice nese stát a bude muset každoročně po delší dobu doplácet chybějící prostředky do průběžného systému, dopadnou však formou zdanění nebo odprodejem veřejných aktiv na všechny daňové subjekty, to jest na pojištěnce, na zaměstnavatele i osoby samostatně výdělečně činné, a mohou být tak vysoké, že konečný efekt pro pojištěnce, podnikatelskou sféru i veřejné finance bude záporný.
Zvýšení DPH u základních životních potřeb bude mít bezprostřední negativní dopad na podnikatelskou sféru v době, kdy překonává velké ekonomické potíže, a negativně ovlivní i její konkurenceschopnost. Lze očekávat, že inflace, k níž dojde zvyšováním sazeb DPH, vyvolá silný tlak ze strany zaměstnanců a odborů na vyšší mzdový růst, který by měl eliminovat zaměstnancům cenové dopady a dopady důchodové reformy do rozpočtu domácností.
Navrhované snížení pojistného na straně zaměstnavatelů nebude sjednocením DPH dostatečně finančně zabezpečeno. V každém případě lze očekávat, že postupné zvyšování a následné sjednocování DPH velmi negativně postihne některá odvětví české ekonomiky, zejména stavebnictví, dopravu osob, zemědělství, služby a podobně ve prospěch finančního sektoru.
Pokud provedu shrnutí některých výhrad, vzhledem k významu a potenciální dopadům navrhovaných zákonů by se návrh měl opírat o hodnocení dopadů nové regulace. Nezpracování věcného návrhu hned na počátku legislativního procesu neumožňuje zvážit všechny možné aspekty důchodové reformy a dopady chystaných změn, a to nejen po stránce ekonomické, vizi chybějící RIA, ale i právní a logicky chybějící věcný záměr. Odůvodnění zákona o důchodovém spoření by mělo být doplněno o výpočet dopadů zavedení druhého pilíře na první pilíř. Ve světle současného nastavení penzijního systému, jeho plánovaných úprav a daňových změn, není zřejmé, zda navržené změny povedou ke zlepšení udržitelnosti prvního pilíře. Míra využití druhého pilíře má též zásadní dopady na bilanci prvního pilíře.
Při těchto výpočtech by se mělo také zohlednit případné snížení sazby pojistného, která je placena za zaměstnance zaměstnavatelem. Při výpočtech dopadů zavedení druhého pilíře na první pilíř by měla být zohledněna skutečnosti, že opt-out bude dobrovolný a budou ho využívat především vysokopříjmové skupiny s vyšší průměrnou dobou dožití, což může mít dopad na bilanci a udržitelnost prvního pilíře a může to mít i dopad na pojišťovny poskytující doživotní důchody. Možnost částečného opt-outu z průběžného pilíře povede k tomu, že zájem o účast ve druhém pilíři by mohli mít jen ti, kdo v něm budou dosahovat vyšší míru výnosu. Prostředky budou mít tendenci vyvést vyšší příjmové skupiny, jejichž náhradové poměry jsou nízké a odvody vysoké, zatímco lidé s nižšími příjmy budou mít motivaci nižší, což relativně zhorší náhradové poměry.
Opt-out z ekonomických důvodů může vést i k tomu, že do druhého pilíře vyvedou finanční prostředky skupiny, u kterých lze očekávat vyšší dobu dožití. Při absenci demografických údajů pro stavbu odpovídajících pojistných matematických modelů to může způsobit podhodnocení dlouhodobých nákladů životních pojišťoven. Pro funkčnost a ekonomičnost druhého pilíře bude potřeba určitého minimálního počtu účastníků, která takto není zajištěna. Proto by se zákon měl opírat o důkladnou analýzu dopadů zejména v této oblasti.
V návaznosti na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci výše zdanění příspěvků na stavební spoření by bylo žádoucí s ohledem na dlouhodobost penzijního spoření a s ohledem na vážnější sociální souvislost tohoto produktu zvážit možnosti státu přispívat na penzijní připojištění v horizontu příštích deseti let ve stanovené výši a ve stanovené formě. I když lze předpokládat, že stát bude spoření na důchod vždy v určité formě podporovat, je vhodné umožnit státu zvolit v dané době nejefektivnější způsob podpory, například namísto přímé podpory zvolit podporu v rovině daňových úlev.
Vztahy mezi účastníky ve druhém pilíři a penzijními společnostmi nebudou anonymní. Tato skutečnost bude vytvářet tlak na vyšší náklady fondů, a tím menší možnost snižovat procentní úplatu za obhospodařování důchodového fondu. Vzhledem k neklesajícím nákladům na obhospodařování fondu to povede k nižším výnosům pro účastníky. Je také třeba omezit nebo eliminovat podíl zprostředkovatelů finančních služeb na distribuci jednotlivých produktů důchodového spoření. Zákon uvádí maximální výše úplaty za obhospodařování a taxativně výpočet jednorázových poplatků, který je penzijní společnost oprávněna účastníkovi spoření účtovat. Přes navrhovanou regulaci nákladů na uzavření smlouvy a zprostředkovatelských provizí to bude přinášet nezanedbatelné finanční zatížení systému druhého pilíře hned v jeho počátcích. Dále nelze vyloučit ani riziko obcházení takto stanovených limitů. Pokud bude zachován podíl zprostředkovatelů na distribuci důchodového spoření a návazného pojištění, je důležité, aby navržená omezení zůstala blízko v současnosti navrhovaných hodnot, tak aby zajišťovala hospodárnost druhého pilíře.
Vidím, že mám konec času.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, váš čas vypršel. Děkuji, pane poslanče. A zvu pana poslance Romana Sklenáka.
Poslanec Roman Sklenák: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, jak jsem avizoval, tak i v tomto svém druhém příspěvku se budu věnovat sněmovnímu tisku 412, tedy návrhu zákona o důchodovém spoření. Rád bych vám stručně popsal představu, kterou má o důchodové reformě Česká strana sociálně demokratická.
Náš návrh důchodové reformy tvoří čtyři vzájemně spjaté kroky. Tím prvním je stabilizace veřejného průběžně financovaného pilíře. Obhájci vládní důchodové reformy argumentují zejména tím, že dosavadní systém je neudržitelný kvůli stárnutí populace, což povede k výraznému poklesu poměru počtu ekonomicky aktivních k počtu důchodců. Demografické změny jsou nepochybně významné, ale nemají mechanické důsledky. Stabilita průběžného důchodového systému není dána jen demografickým vývojem, ale také celkovou produktivitou společnosti, přijatými organizačními a fiskálními opatřeními, ale také rodinnou politikou, politikou zaměstnanosti, vzdělávací politikou a zdravotní politikou.
K zajištění dostatečných prostředků do tohoto základního pilíře navrhujeme provést následující kroky:
1. Zafixovat stávající výměry příspěvků do fondů sociálního pojištění.
2. Odstranit nespravedlivé znevýhodnění zaměstnanců vůči OSVČ ve výši příspěvků na sociální pojištění.
3. Financovat vdovské, vdovecké, sirotčí a invalidní důchody z jiných zdrojů veřejných rozpočtů než z fondu sociálního pojištění.
4. Postupně zvyšovat příjmy sociálního pojištění využitím dalších daňových příjmů tak, aby došlo k vytvoření mírného přebytku.
5. Ustavit fond, který bude sloužit k vyrovnávání fluktuací v příjmech z důvodu nerovnoměrnosti populačního a ekonomického vývoje.
Víme, že nejkritičtější období z hlediska populačního bude v letech 2025 až 2050. Příjmem tohoto fondu by byl přebytek důchodového systému, výnosy z kapitálu a další dohodnuté příjmy, například z privatizace. Počítáme přitom s existencí stropů odvodů na sociální pojištění u vysokopříjmových kategorií ve výši čtyřnásobku průměrné mzdy. ***