(15.50 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Tady se, přátelé, dokonce stalo to, že nejenom že tady přijde sice ten první vládní návrh, ale pak se nám tady sejdou pomocí poslanců návrhy strkané dalšími ministry, ať je to Ministerstvo průmyslu a další, kteří se tady před očima poslanců výborů vlastně servou o tu svou představu. A do toho vy chcete říci opozičním poslancům, aby nyní začali pracovat a k tomu ještě si přidali svoje? A to si myslíte, že je cesta k nějakým kvalitním předlohám?
A já si nedovedu představit, kdo jiný než premiér právě má odpovědnost za tuhle koordinaci. Vy, pane premiére, nesete odpovědnost za vaše ministry. Není možné, aby do Sněmovny přišly tři názory. Já vám to řeknu úplně jednoduše. Pokud máte ve vládě tři názory, tak vy máte za úkol si s těmi třemi ministry sednout, celou tu věc s nimi probrat a najít řešení, které bude jednotné a které tady dostane Sněmovna a poslanci. Jestli tohle nedokážete dělat, tak jako premiér selháváte!
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak nyní už nemám žádnou přednostní ani faktickou.
Pan ministr zdravotnictví Heger s přednostním právem. Prosím, pane ministře.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já jsem v riziku, že budu označen za člověka, který protahuje diskusi, ale já bych přece jenom řekl něco málo.
Pane místopředsedo Zaorálku prostřednictvím paní předsedající, já si vás velmi vážím jako jednoho z nejlepších řečníků, z nejlépe argumentujících lidí na straně opozice a na rozdíl od mnoha jiných řečníků vás docela rád poslouchám, a ty argumenty jsou dobré. Já se neodvažuji jako junior politický oproti vám vystupovat, ale dneska přece jenom bych rád řekl, že ten příklad, který jste použil s vaším bratrem, je strašně smutný. Já jsem byl jako lékař ještě předtím, než jsem přestal dělat lékařskou praxi, tak jsem byl u začátku neonatologie a prenatální medicíny a viděl jsem obrovské kvantum lidských neštěstí. A já myslím, že každý má ve své blízkosti nebo v rodině někoho, kdo je vážně postižen a kdo zaslouží určitou lítost a sociální ochranu. Já opravdu znám ve své blízkosti takových lidí velmi mnoho.
Ale mě strašně mrzí, že ta debata se zvrhla do debaty všech proti všem. A v tom projevu vašem konečném jsme tedy slyšeli dokonce útok na pana premiéra a o těch sociálních věcech už se tady asi dvacet minut vůbec v podstatě nemluvilo.
Já jsem sledoval, jak tvoří zákony a jak se pokouší něco změnit pan ministr Drábek. Je to jistě velmi obtížná úloha. Je to sféra, která je ve všech zemích vždycky podfinancovaná, je těžko ji měnit. Ale když už nechceme říkat konkrétní věci, jak ji změnit, a využíváme tuhle tu debatu ke svým politickým cílům, tak já musím říct něco trošku ošklivého politického, i když to tady neříkám rád a neříkám to prakticky nikdy. Ale jestliže váš pan bratr vítal revoluci v 89. roce a po deseti letech řekl, že to za socialismu bylo lepší, já to dokážu pochopit. Ale po deseti letech bylo v roce 1999, a to už byla u vlády sociální demokracie a byla u vlády velmi dlouho. (Potlesk koaličních poslanců.) A co jste za tu dobu udělali, aby se podmínky vašeho pana bratra zlepšily? Tak nám to řekněte a řekněte to tady veřejně ministru Drábkovi, jak si představujete, že by to měl udělat. A neříkejme tady o tom, jak je koalice hrozná a premiér jak mluví.
Děkuji. (Opět potlesk koaličních poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi a zvu k řečništi pana poslance Antonína Seďu.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Paní předsedající, než se vyslovím k návrhům zákona, tak mi dovolte dvě poznámky.
První poznámka. Já chápu, vážené kolegyně, vážení kolegové, že jsme všichni unaveni a některým ujíždějí nervy, ale prosím vás, zklidněme to a především se přestaňme osobně urážet. Myslím, že to není hodné ani nikoho z nás, ani této ctihodné Poslanecké sněmovny. To je první poznámka.
Druhá poznámka. Já bych chtěl poděkovat panu ministru Drábkovi a panu ministru Hegerovi, že tady s námi diskutují o těch problémech, protože sociální demokraté mají nejvíc připomínek právě k zákonům ze zdravotnictví a sociálních věcí. Takže nemějte mi za zlé, že se vrátím k zákonu o důchodovém spoření, bod číslo 98, sněmovní tisk 412, a bodu 99, zákonu o doplňkovém penzijním spoření, sněmovní tisk 413.
Vládní návrh zákona o důchodovém spoření má za cíl zavést druhý pilíř penzijního systému, a to vyvedením části pojistného na důchodové pojištění. Osobně nesouhlasím s tímto návrhem, a to z několika důvodů. Tím prvním je skutečnost, že tímto návrhem dojde k výraznému oslabení solidarity v průběžném důchodovém systému. Cílem navrhovaného opt-outu není totiž dosažení stability penzijního systému či dosažení vyšších důchodů pro většinu účastníků, ale především větší diverzifikace příjmů z penzijního pojištění. Tím druhým problémem je privatizace části důchodového systému způsobem, který se neosvědčil v řadě států. Současná vláda jde na ruku soukromým finančním společnostem bez ohledu na negativní dopady na výši budoucích penzí. Třetím problémem je, že již dnes existuje soukromé penzijní připojištění se státním příspěvkem. Pokud průměrný výnos stávajících penzijních fondů je kolem jednoho procenta ročně a vývoj mezd roste až čtyři procenta ročně, pak s růstem mezd dochází ke snižování efektivity zhodnocování finančních prostředků, nehledě na skutečnost, že měsíční úložka účastníků nedosahuje ani pěti set korun. Opravdu nerozumím tomu, že namísto úpravy stávajícího připojištění se zavádí rizikový druhý pilíř.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, marně jsem v důvodové zprávě hledal hodnocení dopadu regulace, tzv. RIA, či nějaké ekonomické či sociální analýzy fungování soukromého penzijního systému. V důvodové zprávě se pouze dočteme, že budou existovat transformační náklady, které mají pokrýt zvýšení sazby DPH, opět bez konkrétní finanční specifikace. Jsem přesvědčen, že vláda záměrně nevypracovala analýzu dopadu na veřejné rozpočty, protože by se odhalila podstata problému. A tím bude nízký počet účastníků spořících v tomto druhém pilíři a zejména podřezání příjmů průběžného systému. Zároveň celý navrhovaný systém je sice sešroubován různými regulacemi, ale bude vyžadovat další administrativní náklady spojené nejen s vytvořením a fungováním centrálního registru, ale i s dohledem České národní banky či nového systému v České správě sociálního zabezpečení. Opět o výši těchto nákladů není v důvodové zprávě ani zmínka.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, podle mého názoru by měla Poslanecká sněmovna trvat na vypracování ekonomických a sociálních dopadů na současný průběžný důchodový systém. Podle veřejně dostupných informací a podle platných zákonů, které určují výši odvodů na sociální zabezpečení a zejména na důchodový systém, by v každém měsíci měl být jistý přebytek peněz na důchodovém účtu. Zároveň však existují miliardové pohledávky za plátci pojistného. Pan ministr práce a sociálních věcí by nám měl sdělit, kolik peněz jde měsíčně na výplatu důchodů, kolik peněz by se mělo vybrat podle vyměřovacího základu a výše pojistného a jaký je skutečný měsíční příjem na důchodový systém. Podle expertů by důchodový systém neměl být v deficitu. Počet poplatníků na jednoho důchodce je 1,78 a na starobního důchodce dokonce 2,22, přičemž průměrná mzda v loňském roce byla přes 23 500 korun a průměrný důchod činil 9 884 korun.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, v souvislosti s projednávanou penzijní reformou si dovolím několik připomínek či poznámek týkajících se prodloužení věku odchodu do důchodu. Víte, tato diskuse tady vůbec neproběhla. Obecně lze říci, že varianta prodloužení věku odchodu do důchodu je nejen velmi lákavá, ale z pohledu průběžného penzijního systému i nutná. Nicméně je vždy otázkou souladu prodloužení věku odchodu do důchodu s věkem dožití starobního důchodce.
Celý systém prodlužování věku odchodu do důchodu má jednu výraznou slabinu a dva záporné efekty. Slabinou systému jsou předčasné odchody do důchodu. Například v roce 1996 byl efekt posunutí věku pro odchod do důchodu zcela eliminován explozí předčasných odchodů do důchodu. Podstatou je skutečnost, že prakticky všichni odcházejí do důchodu předčasně, a to za výhodných podmínek. Tím přichází český důchodový systém o plátce pojištění a perspektivy tohoto průběžného systému se rychle zhoršují. Také dnes, těsně před přijetím tzv. opt-outu, došlo k masovým odchodům do předčasných důchodů, a tím se nejen zvýšily výdaje na penze v řádu miliard korun, ale zejména se zhoršila bilance v tomto průběžném penzijním systému. ***