(15.40 hodin)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Zatím poslední faktická pan poslanec Michalík.
Poslanec Alfréd Michalík: Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, pouze dvě poznámky.
Pan premiér nám tady předložil výtku o hlasitosti, emocích v projevu pana Zaorálka, ale já jsem toho názoru, že to, co předvedl on dneska, to je supervýkon v tak zvaném samonasíracím projevu.
A druhá poznámka. Jestli se tady bude hodnotit kvalita poslance podle počtu pozměňovacích návrhů, tak je třeba uvážit i to, že některé pozměňovací návrhy nechci. To je také postoj. A my jsme ve zdravotním výboru dostali na stůl třeba 50 pozměňovacích návrhů a nechceme žádný, protože si myslíme, že současný stav je lepší než to, než to, co navrhuje vláda. Čili, prosím vás, postoj ne je také postoj, a docela významný. (Potlesk poslanců opozice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Další faktická poznámka pan poslanec Tomáš Úlehla.
Poslanec Tomáš Úlehla: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já tady často na toto téma nevystupuji a dal jsem si závazek, že to ani dělat nebudu. Ale zaznívají tady slova o fotbalu a urážíme se tady vzájemně.
Já si myslím, že tady to už v podstatě zaznělo i z úst pana ministra práce a sociálních věcí, jsou to pragmatické argumenty, které on neustále používá - obdivuji jeho trpělivost.
Vy po nás žádáte, a já se s vámi mnohými znám i jako se sportovci, abychom hráli jako jeden tým. Dokonce tady už kolega Zaorálek to přirovnával, nebo i Milan Urban, k okresnímu přeboru. Ale vy nás nutíte, abychom do toho týmu brali lidi, co si buď neumí ty kopačky ani zavázat, případně si je dávají špičkami dozadu, anebo i velmi hrozí, že si budou dávat vlastní góly. Tak my o takové hráče nestojíme. Vám by slušela Klabzubova jedenáctka, kde hodný táta Klabzuba - do té hlavní role si můžeme dosadit kteréhokoliv z mých předřečníků z ČSSD - bude říkat svým synkům, jak mají hrát a jak to mají kopat, ale vždycky jenom tak, aby to vyhovovalo vám.
Mě se to dotýká, co říkáte! Na výboru jste nepracovali zdravotním, urážíte tady celý pět dnů a my Valaši na to nemáme takovou trpělivost, abychom mlčeli a usmívali se. Dejte se dohromady! (Potlesk poslanců koalice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S další faktickou poznámkou vystoupí pan poslanec Jeroným Tejc.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážené kolegyně a kolegové, já bych byl rád, aby tady od toho místa nezaznívaly slova o urážkách. Já jsem za celou dobu vystupování, za těch pěti šesti dní, žádnou urážku neřekl. To za prvé.
Za druhé - vracíme se k tomu neustále. Je to o tom, kdo hraje a kdo nehraje za národní tým. Já bych byl rád, abychom skutečně, pokud o tom tady mluvíme, abychom za ten národ hráli. A když se podívám na to, jaká je důvěra vlády, když se podívám na to, jak lidé vnímají ony takzvané reformy, tak jsem přesvědčen, že ten národní tým rozhodně není vláda. Vláda bohužel nechce vnímat to, co si lidé myslí, a pak se tady můžeme přetahovat, kdo je a kdo není ten správný národní tým. To je ten problém, který tady řešíme. Vláda a zejména pan ministr Kalousek tady hraje hru na to, jak rozdělit společnost - jeden proti druhému. Tomu seberu, tomu přidám, jen ať se všichni hádají, protože pak se nemohou spojit proti vládě. Ten čas, kdy se lidé spojí proti vládě, už se blíží právě proto, že už to začíná být neúnosné! To je ten problém, který tady řešíme! (Potlesk poslanců opozice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S faktickou poznámkou se hlásí paní poslankyně Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, přeji hezké odpoledne.
Dámy a pánové, já bych se do té diskuse o tom, jak kdo pracoval a nepracoval na zdravotním výboru, také přihlásila. Myslím si, že už to tady zaznělo několikrát z mých úst, že práce skutečně nespočívá v kývání hlavy. Práce ve zdravotním výboru v řadách vládní koalice vypadala tak, že nám přinesli pozměňovací návrhy z hodiny na hodinu, ze dne na den - byly to centimetrové pozměňovací návrhy, protože se to kupilo, nemohli to ani přečíst, natož aby věděli, o čem to je, a mohli si to porovnat. A jejich práce spočívala v tom, že to pouze a jedině odkývali. Nic víc. To není žádná práce. Práce spočívá v tom, že mám dostatek času, abych si mohla ty pozměňovací návrhy přečíst, mohla je porovnat a mohla se také poradit s odborníky. To mi nebylo umožněno.
A já jsem, pane kolego prostřednictvím paní předsedající, byla na všech zdravotních výborech a všechno jsem si to odpracovala, ale výsledek je ten, že vy s námi jednáte jako s obtížným hmyzem! (Potlesk poslanců opozice.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To byly všechny faktické poznámky. - Ještě faktická? Tak prosím.
Poslanec Jaroslav Krákora: Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, já nebudu rozdmýchávat vášně. Souhlasím s tím, co řekla moje předřečnice. Není pravda, že nedáváme pozměňovací návrhy. Já jsem dokonce dával pozměňovací návrh za kolegyni Emmerovou o celiakii, za sebe o zdravotnické záchranné službě, vždycky jsem poctivě všechny poslance všech stran obešel, domluvil jsem se s nimi - oni by to mohli tady dosvědčit. Bylo slíbeno, že to bude schváleno, a pak nakonec mi všichni řekli: Ne, mi to nemůžeme schválit. Nazdar!
A jestliže jsme nebyli na nějakém výboru, tak víte, že jsme několikrát to, jak s námi bylo jednáno, formou protestu právě protestovali tak, že jsme buď odešli, anebo jsme tam vůbec nepřišli.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. A nyní s přednostním právem pan místopředseda Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Příjemné odpoledne, kolegové.
Já tady nebudu říkat, kolik jsme podávali pozměňovacích návrhů v kterém z výborů, jenom jednu věc bych rád zkorigoval. Já vím, že řečnictví je taková ošidná věc. Člověk se nechá často unést a některá fakta se snaží spíš nepřipomínat a vybírat ta, která se mu líbí. Takže jsem se na to radši podíval.
V případě návrhu zákona o pomoci v hmotné nouzi to, co nám pan premiér neřekl, že v prvním čtení vystupovali sociální demokraté desetkrát. Nebo dokonce jedenáctkrát. Takže to já pokládám za docela slušný příspěvek k projednávání prvního čtení zákona. A co se týče těch pozměňovacích návrhů, tak já si vybavuji pozměňovací návrhy poslance Romana Sklenáka.
Ale rád bych tady řekl - a teď se dostávám k tomu podstatnému. Já jsem tady už pár let a nemyslím si, že by pozměňovací návrhy poslanců byly klíčem k vypracování kvalitních návrhů zákonů. To asi tušíte více, ne jenom já sám. A mně připadá, že máme-li mluvit o úrovni a kvalitě zákonů, tak je tady rozhodně klíčová role vlády. A když tedy vystoupil premiér v téhle debatě, tak já si myslím, že on v tom má zvláště významnou roli. Já si myslím, že premiér nese určitou odpovědnost za to, v jakém stavu nám ty předlohy do Sněmovny přicházejí.
Kdybych se měl tedy obrátit na někoho právě s tou stížností, jak je možné, že zásadní norma přijde v takové podobě, že potom na tom výboru se objevují pozměňovací návrhy velice rozsáhlé, v případě toho zdravotního výboru pana Borise Šťastného, pana poslance Šnajdra, které dokonce úplně mění charakter těch zákonů - je to všechno, podotýkám, vládní koalice, strana dokonce pana premiéra -, to znamená, tady je jeden návrh, který předkládá vláda, a v tom výboru se setká s úplně jinými pohledy vládních poslanců, kteří ten návrh úplně předělávají. A v této situaci vy vyčítáte opozici, že do toho ještě, aby zvýšila celkový chaos, nevstoupí dalšími pozměňovacími návrhy, které by z toho udělaly úplně hotovou džungli?! Nezlobte se, to je přece nepochopení toho, co Sněmovna může a co nemůže.
Uvědomte si - třeba to, co se stalo kolem návrhu zákona, který se týká veřejných zakázek, je vyvrcholením tady tohoto procesu naprosté nekoordinace a neschopnosti premiéra zajistit, abychom tady dostali jasný záměr, důvodovou zprávu a zákon, ve kterém by bylo jasné, co vlastně vláda po Sněmovně chce.***