(15.00 hodin)
(pokračuje Opálka)
Druhá poznámka - podpora rodin. Ano, když to OECD vezme v tomto globále, tak samozřejmě že se dostáváme na špici. Problém je, že když budeme strukturovat a selektovat, tak zjistíme, že na ty daňové bonusy, případně snížení daně nedosáhnou ti, kteří tu práci nemají, zejména samoživitelky či samoživitelé. A můžu vám říci, že bych nenašel lepší argumenty, než kdyby se pustili do debaty s panem ministrem ony.
A co se týká privatizace důchodového systému. Pane ministře, možná že je to dopad už těch několika mnoha dnů, ale to přece je nad slunce jasné. Ta privatizace v tom druhém pilíři je v tom, že vyvádí prostředky ze toho státního pilíře, kdežto v tom třetím pilíři to jsou prostředky navíc, které nemají se státním pilířem nic společného, akorát to, že vytahuje ze státní kasy státní podporu a že státní kasa přichází o slevu na daních. Ale druhý pilíř je postaven -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, uplynul váš čas.
Poslanec Miroslav Opálka: Já myslím, že to bylo srozumitelné. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Nyní k faktické poznámce je přihlášen pan poslanec Roman Sklenák.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedající, já jsem chtěl reagovat v podobném duchu jako kolega Opálka na tu výhradu, že sociální demokracie má ve svých vyjádřeních rozpor ohledně druhého a třetího pilíře, resp. podpory třetího pilíře a nepodpory druhého. Jak jsem viděl reakci pana ministra, on mířil na tu státní podporu, která se dává, ale kdybyste se seznámila, já o tom ve svém příspěvku budu za chvíli mluvit, s našimi návrhy, tak my navrhujeme to, aby ten příspěvek byl poskytnut pouze těm, kteří využijí potom penzijní připojištění ke skutečnému vyplácení penzí v důchodovém věku, nikoliv k tomu jednorázovému vyrovnání, čímž je to upřesněno.
Ještě dovolte, abych reagoval na vaše slova o tom, že ta veřejná služba je zaměřena na dlouhodobě nezaměstnané, nikoliv na krátkodobé nezaměstnané. Potom nechápu, proč vládní koalice nepodpořila můj pozměňovací návrh, když jsem navrhoval, aby ta lhůta se prodloužila ze dvou na pět měsíců právě proto, aby krátkodobě nezaměstnaní mohli být v klidu, že mají určitou lhůtu na to, aby si našli odpovídající zaměstnání a nemuseli se bát toho, že pokud nepřijmou první nabídku, která se jim naskytne, tak půjdou zametat ulice. Tenhle ten můj pozměňovací návrh jste shodili, koalice, jednomyslně ze stolu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S další faktickou poznámkou se přihlásil pan poslanec Laudát. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec František Laudát: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, už téměř týden to bude za chvíli, co tady posloucháme výstupy sociálních demokratů. Je jich ještě přihlášeno docela dost. Mohli by říci, co tedy vlastně chtějí. Z jedné strany tady někdy slyším (hlasy z pléna) - o tom rozhodnou, vážený pane kolego, voličikdy půjdeme pryč a jestli půjdete k moci, a myslím si, že možná tři roky na vás bude veřejnost čekat a padesát let toho potom bude litovat.
Z jedné strany tady je slyšet to, že varujete před vyvedením části penzijního pojištění do soukromých fondů, že zkrachují. Za chvíli tady druhý nebo ten samý řečník povídá, že se tam někdo napakuje, kdežto jiný na tom prodělá. Jeden rozpor vedle druhého. Občas tady argumentujeme skandinávským modelem, podruhé zase - kdybyste ho znali ve skutečnosti, tak byste se možná zděsili, protože ten je výrazně tvrdší a výrazně selektivnější, ať už je to v Norsku nebo ve Švédsku, než si myslíte. Předvádíte tady opravdu estrádu vyčtenou z internetu, a tak prosím už konečně řekněte srozumitelně jasně veřejnosti, co vlastně chcete, a zkuste si podržet nějakou kontinuitu názorů a jednoznačnost. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S přednostním právem nyní vystoupí místopředseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji vám dobré odpoledne. Já jenom poprosím pana poslance Laudáta prostřednictvím paní předsedající, že jakmile skončím, tak jsem připraven poskytnout mu text, který máme dnes hotový a kde máme v základních obrysech představu toho, jak chceme dělat politiku daňovou, zdravotnickou, jak chceme postupovat v oblasti penzijní reformy, v oblasti boje s korupcí. Máme to už dneska zhruba na 50 stránkách a je to text, na kterém budeme pracovat dál. Teď jenom aby tady neznělo, že sociální demokracie nemá nic, co by nabízela jako program v případě, že by dostala šanci něco měnit v této zemi.
Teď mi dovolte, abych reagoval na průběh rozpravy a na to, co vyvstalo v průběhu debaty tady nad zákony, které se týkají sloučené rozpravy. Já bych chtěl reagovat na dopis, který jsem dostal. Dostal jsem poměrně obsáhlý dopis vašeho kolegy, mého kolegy poslance dr. Borise Šťastného. Dostal jsem od něho dvoustránkový dopis, ve kterém reaguje na mé vystoupení, které jsem tady měl, tuším, už nevím, kdy to bylo, v posledních dnech, a podstatné, co ho zaujalo v tom mém vystoupení, bylo to, že jsem mluvil o případu více než 90leté babičky, která se dostala do sporu, přišla o dům díky obratnému právníkovi a nakonec ji vystrnaďoval z jejího původně vlastního bytu a hrozilo jí, že zůstane na ulici. Pan Boris Šťastný mi napsal dopis, ve kterém se zajímá o to, abych mu přesně uvedl, o jaký případ se jedná. V podstatě jde o to, že chce potrestat ty úředníky, kteří v této kauze selhali.
Já bych rád řekl, že tady tento případ je zaplať pánbůh už nějakým způsobem vyřešen, ale na mě ten dopis pana poslance dělá dojem, že se vlastně vůbec nechápe, o čem jsem tady mluvil. Tady, vážení kolegové, vůbec nejde o to potrestat nějakého úředníka. Ten dopis totiž vyvolává dojem, že celý systém je naprosto dokonalý, a pokud se někde stane, že se tam vloudí chybička, tak ji prostě hned napravíme. Kdo si tohle myslí, tak neví nic o realitě, jak se žije v této zemi. Takovýchto lidí, kteří dneska propadají roštem a kteří zůstávají bez pomoci v nejrůznějších velmi těžkých situacích, jsou tady stovky, tisíce. To není tak, že systém je v pořádku a občas se stane chyba. To je tak, že je stále více těch, kteří dneska neznají způsob, nevědí, a není nikdo, kdo by jim pomohl. Tento dopis vytváří dojem podobný, jako to bylo v komunistických časech, kdy v televizi se vysílaly relace, ve kterých se líčila poměrně spokojená společnost, kde se občas objevil nějaký hřích, který se spektakulárně pranýřoval, a říkalo se, tady nám to ještě úplně neklape. To je způsob, jak je psán tento dopis. A opravdu ta odtrženost od reality mi připadá neuvěřitelná.
Ve skutečnosti už je ta situace pro mnoho lidí, ať se to týká nájemného, ať se to týká sociálních dávek, často velice tíživá. A to, co my tady kritizujeme, protože tady zazněla otázka, co vlastně chceme, tak já se to pokusím ještě jednou říct, co vlastně chceme. A řekl jsem to, zopakuji to. Chceme zabránit tomu, aby se tady spustil systém, který bude ještě nehumánnější, než je to, co je nyní, co už dneska vytváří situace, které jsou pro lidi neřešitelné. Jsou konkrétní příklady, na kterých se dá ukázat, jak zákony, které tady navrhují ministři, které jsou v sloučené rozpravě, jak ztíží, zkomplikují vážně situaci celé řady lidí.
Znovu tady připomenu, pokud to pořád není jasné, když se ptáte, co chceme. Když vezme například změnu v zákonu o pomoci ve hmotné nouzi. Řeknu vám jenom několik ukázkových příkladů. Podle tohoto návrhu zákona se např. říká, že když někdo přijde o sociální dávku nebo o nějakou její část, tak se může odvolat takovým způsobem, že odvolací řízení bude přeneseno na Ministerstvo práce a sociálních věcí. ***