(12.10 hodin)
(pokračuje Skopal)
Já bych chtěl jen poznamenat, že naprosto souhlasím s kolegou Rathem, a to ne vždy, podle něhož by bylo možné k těm 15 minutám dodat, pokud to technické podmínky dovolí, jistě určitou - namítnete, že by to mohlo být diskutabilní, a co není? - určitou technickou prodlevu. Tady přece nejde o většinu obouchaných plechů, protože na sněhu a ledu se stejně nedá jezdit až tak rychle jako v případě použití zimních pneumatik. Tady jde ve většině případů o zdraví a život.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Milan Urban. Pardon, pan kolega Chlad s faktickou. Omlouvám se, přehlédla jsem vás. Prosím.
Poslanec Rudolf Chlad: Vážená paní předsedající, vážení kolegové, kolegyně, já jsem se včera k tomu problému již vyjádřil, takže se nebudu opakovat, jenom v krátkosti. Srovnávat přestávku v divadle s cestou k těžce zraněnému, pardon, ale mě to úplně rozehřálo. To opravdu je něco pro mě nepřijatelného. A za záchranáře: I kdyby tam byla dojezdová doba tři čtvrtě hodiny, tak pojedeme vždycky jako o život!
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji a předávám slovo panu poslanci Urbanovi. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Milan Urban: Vážená paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já se vám teď s velkou pokorou pokusím něco říct z tohoto místa s vědomím toho, že s velkou pravděpodobností se mnou nebudete všichni souhlasit. Po tom týdnu, co jsme tady, se zdá, že na světě existují jen dvě barvy. Černá a bílá. Vy to vidíte bíle, my to vidíme černě, nebo obráceně. Takový svět ale není. Ten svět má mnoho odstínů, nemá jen černou a bílou. Někdy mně to připadá, jako kdyby tady zasedli fanoušci, rowdies, Sparty nebo Slavie, a tím, že se budeme překřikovat, tak vlastně si myslíme, že dospějeme k nějakému výsledku. Přátelé, ale my tady nejsme Sparta nebo Slavie. My tady máme hrát za národní mužstvo a já jsem smutný z toho, že tomu tak není. Fauly patří sice ke hře, ale důležité je, aby nároďák také dával góly, to znamená posouval věci dopředu. Ve chvíli, kdy lidé propadají určité skepsi, když se dívají denně do novin a dívají se na televizi, dívají se na to, co se děje okolo České republiky, dívají se ve svých firmách na to, jak přicházejí o zakázky, tak bychom měli v prvé řadě přemýšlet o tom, jak tuto situaci budeme řešit. Tím, že si budeme hrát na bílou nebo na černou, tu situaci opravdu neposuneme ani o milimetr dopředu.
Já jsem tady v předchozích vystoupeních mluvil o konkurenceschopnosti české země. Je to určitě téma, které je důležité. Je to téma, které stojí za to, abychom rozbírali do všech možných detailů, protože, přátelé, nevedeme si dobře. Vedeme si velmi špatně. I podle analýzy Ministerstva průmyslu a obchodu, kterou schválila tato vláda. Já jen připomenu, že co se týká důvěry v politiky, tak se pohybujeme a nějakém 123. místě podle mezinárodních hodnocení. Co se týká důvěry v instituce České republiky, jsme na 115. místě. Můžeme mluvit o dopravní infrastruktuře, která je v totálně tragickém stavu v porovnání s ostatními zeměmi. A víme, že dopravní infrastrukturu je klíčovou záležitostí pro to, aby rostla konkurenceschopnost české země, právě proto, abychom vyrovnávali hospodářské regionální rozdíly i z hlediska zaměstnanosti. Často mluvíme o vzdělanostní ekonomice, o vědě, výzkumu, inovacích, ale jsou to jen slova, protože vidíme svět černobíle. Vy říkáte uděláme to tak, my říkáme uděláme to jinak, a nakonec se nestane nic.
Mohu mluvit i o spoustě dalších věcí, které v tom materiálu Analýza konkurenceschopnosti české země jsou uvedeny. Já jsem chtěl využít té příležitosti tohoto trochu zvláštního zasedání Poslanecké sněmovny, abych vás seznámil s tou analýzou, ale zřejmě bych byl nařčen i z toho, že je to nepřiměřené, s čím tady chci vystupovat, ale to nechci rozebírat, protože bych se přidával k těm, kteří vidí svět černobíle.
Já vás velmi prosím, abyste si uvědomili, že tady hrajeme za národní mužstvo, abychom přestali s tím, že se jen pereme, abychom přestali s tím, že za týden tahle Sněmovna neposunula Českou republiku ani kousek dopředu. Omlouvám se. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Foldyna. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jaroslav Foldyna: Děkuji, paní předsedající. Dobré poodpoledne, moji kolegové. Já jsem si připravil vystoupení k důchodové reformě.
Samozřejmě pro mě jako člena sociální demokracie je důchodová reforma jednou z klíčových témat vašich reformních balíčků. Tím nejklíčovějším je otázka zákona o důchodovém spoření, tzv. opt-out. Již celá řada předřečníků se tady o té věci zmínila. Slyšeli jsme tady různé analýzy a velmi odborná vystoupení,. Já se pokusím svými slovy položit několik otázek nebo pochybností, které mě vedou k tomu, abych tady takto vystoupil. Nebudou to slova z pera Ministerstva financí ani různých analytiků, prostě to budou slova člověka, který je z regionu Ústeckého kraje, který je z okresu Děčín.
Přátelé, uvědomte si jednu věc. Sice se říká, že máme průměrné platy vysoce přes 20 000, a druhý statistický údaj říká, že 60 % lidé těchto průměrných platů nedosahuje. Já bydlím v okrese, kde to nebude 60 % lidí, kteří nedosahují těchto průměrných platů, ono to bude možná 70, možná 75 %. V tom okrese je 9 500 nezaměstnaných, okres má 119 000 obyvatel a já se musím za ně ptát: Pro koho je tato důchodová reforma, pro koho jsou všechny ty zákony, kterým vy říkáte reforma?
Kolegové moji, podívejte se, pro koho to bude výhodné. Vy vytvoříte tzv. druhý pilíř, kdy z toho průběžného systému, na který jsme byli doposud zvyklí, vyvedete ona 3 %. Druhý pilíř tím oslabí ten první, který už dneska je velmi pochybný. Termín pilíř je něco, co je silné, co by mělo být funkční, ale když v něčem chybí 30 miliard, jako to chybí v průběžném systému, a proto se vytváří tato reforma, my druhým pilířem ještě z toho prvního funkčního vyvedeme dalších dvacet třicet miliard, tak já mám pochybnosti. Já mám prostě spoustu otazníků. Lze prosadit takto důležité reformy, které se dotýkají mnoha generací, silou 110, 115 hlasů, bez toho, aniž bychom se dostali k nějakým kompromisům? Je toto odpovědné? Já jsem opravdu hledal spoustu odpovědí na tuto otázku, abych to dokázal lidem vysvětlit, protože jestliže někdo bere u nás 16 000 korun a měl by si z toho vyvést ještě ta 3 % a po dobu 30 let, tak já se musím ptát sám sebe, co to má pro toho člověka za smysl. A když jsem hledat ty odpovědi, tak jsem se podíval na jeden pravicový server Strany svobodných - to je zajímavé, že sociální demokrat čerpá i z pohledu na Stranu svobodných, nebo z názoru. Tam se píše, že vláda chystá reformu, podle které si budou moci lidé do 35 let snížit státní platbu na důchody z 28 na 25 % své mzdy za podmínek, že ušetří 3 % a k tomu další 2 % budou platit do penzijních fondů. ***