(18.00 hodin)
(pokračuje Sobotka)
Otázka je, kam až bychom měli náklady práce snižovat a co to bude znamenat pro člověka, pro občana naší země. Za jakou mzdu by měl podle vlády nakonec v příštích letech pracovat. Já bych chtěl upozornit vládu, pokud bude pokračovat v této tendenci tlaku na snižování pracovních nákladů, mám na mysli tedy jenom mzdy, ale i odvody, že Čínu nebo Indii nejsme schopni nikdy dohnat, protože v těchto zemích, jako je třeba Čína, se plošně žádné sociální a zdravotní pojištění neplatí. To znamená, abychom dohnali Čínu, možná je to cíl vlády dohnat Čínu z hlediska pracovních nákladů, museli bychom zdravotní a sociální pojištění úplně zrušit a nechat to na lidech, aby se o sebe v těch osmdesáti devadesáti letech postarali sami. To by zřejmě byl ideální cíl pravice a ideální představa o tom, jak zredukovat pracovní náklady. Pokud ale nemíříme k životní úrovni čínského dělníka, ale raději bychom se dívali do Německa, do Francie nebo třeba do Švédska, tak ta cesta snižování pracovních nákladů - tu cestu prostě bychom používat neměli a měli bychom hledat jiné možnosti k posílení konkurenceschopnosti.
Osmá poznámka se týká toho, že tak jak je ta reforma navržena, že je snad projevem rozpočtové zodpovědnosti, musím říci, že to mi připadá asi jako nejhorší špatný vtip, který je s tímto návrhem spojen. Reforma vyvádí další peníze z průběžného systému. To znamená, že stát bude muset kompenzovat schodek, který vznikne v důsledku této reformy v reálném čase v příštích třiceti čtyřiceti letech v průběžném systému. Já říkám třicet čtyřicet let, uvědomte si, že tak dlouho bude trvat, než se možná někdy nějaké peníze z těchto fondů vrátí zpátky k jejich klientům a možná jim vylepší nějakým způsobem jejich životní úroveň. To znamená, jestliže bude schválena tato podoba důchodové reformy, tak rozhodujeme o obrovském toku veřejných finančních prostředků na období příštích třiceti čtyřiceti let. A ročně to bude 20 miliard, to znamená v tomto horizontu třiceti čtyřiceti let jsou to skutečně obrovské sumy.
Další tvrzení, které se objevuje v souvislosti s důchodovou reformou, je tvrzení, že soukromé penzijní spoření vyřeší problém demografického vývoje. Musím říci, že soukromé spoření vůbec nijak problém demografického vývoje neřeší, nemá s tím nic společného. Vede pouze k tomu, že se oslabí průběžný pilíř, a cílem je posílit prostředky, které budou spravovat soukromé finanční instituce. A ty peníze jsou vystaveny mnohem větším rizikům, než kdyby byly v průběžném pilíři.
Velmi často se také tvrdí, že to, co vláda navrhuje, ten systém soukromého spoření, že se ve světě osvědčil. No, já myslím, že nemusíme chodit nikam daleko, můžeme se podívat na problémy na Slovensku, v Maďarsku a v Polsku, na to, jaký negativní dopad tam měly takovéto důchodové reformy na veřejné rozpočty a jak tamní vlády od těchto návrhů ustupují a provádějí jejich redukci. Já myslím, že je důležité, aby se Česká republika inspirovala spíše řešením těch problémů, které způsobily velmi často nepromyšlené pokusy o vyvedení peněz do systému soukromého spoření.
Tvrdí se a samozřejmě to bude posilováno reklamními kampaněmi, že spoření v soukromých fondech zajistí dostatečnou výši ve fondech. Já myslím, že vůbec nikdo dnes nedokáže říci, ani na základě informací, které byly zveřejněny, ani na základě zákonů, které tady máme, jaká vůbec bude rentabilita systému, který se tady vytváří. To, co ale dokážeme říci už dnes, je, jaká bude rentabilita pro jednotlivé sociální skupiny v naší společnosti. A ta rentabilita je daná tím, jaký bude poměr mezi výnosem ze soukromého spoření a jaký bude poměr kráceného důchodu poskytnutého z průběžného systému.
Na základě těchto parametrů je zřejmé - a já cítím povinnost to zdůraznit - že tak jak je ten systém v tuto chvíli navrhován, tak je nejvýhodnější, skutečně nejvýhodnější pro ty občany, kteří mají zhruba dvojnásobek průměrné mzdy. Lidé s dvojnásobkem průměrné mzdy, popřípadě s vyšším příjmem, tak pro ně ten systém jim poskytuje největší benefity. To znamená, oni mohou omezit svou solidaritu v rámci průběžného systému a současně tyto finanční prostředky si převedou do soukromých fondů. Otázka je, proč vláda cílí důchodovou reformu, protože ona tomu říká důchodová reforma, ona je to spíše Drábkova reforma, která se zaměřuje na podnikání se stářím, tak proč ji směřuje právě na tuto cílovou skupinu a proč vláda neřeší situaci lidí ze středněpříjmových vrstev a z nízkopříjmových skupin. Je tedy evidentní, že vláda se chystá postarat o lidi, kteří to potřebují ze všeho nejméně. Tito lidé, ti, kteří mají dvojnásobek průměrné mzdy a vyšší, tak tito lidé samozřejmě už dnes mají úspory, které investují různým způsobem, mají řadu možností, vyšších možností než lidé s průměrným platem nebo s nízkými příjmy, a celá ta věc s průběžným důchodovým systémem tak vypadá jako v zásadě pokus vytvořit tady pouze nový finanční instrument a dát ročně 20 miliard korun z veřejných peněz soukromým fondům, aby si s nimi hrály na kapitálových trzích. To je vlastně ten nejzajímavější efekt, který tato tzv. důchodová reforma poskytne.
To, co je zvláštní, je souhra okolností. Pokud se podíváme na to, co se odehrálo ve světě v uplynulých dvou třech letech, tak vidíme, že finanční krize znehodnotila řadu prostředků v soukromých penzijních fondech. Bude asi velmi zajímavé sledovat, jak se s tím penzijní fondy vypořádají, zejména vůči lidem, kterým budou vznikat důchodové nároky v příštích letech, a vůbec není jasné, jak budou finanční trhy fungovat v příštích letech. Je docela možné, že se nám ty globální finanční krize budou opakovat. Opakovat v různě vzdálených periodách. A jestliže vláda říká a navrhuje právě dneska, kdy si ještě všichni pamatujeme, co se dělo před rokem, před dvěma v těch světových finančních centrech, co se dělo na Wall Streetu, co se dělo v Londýně, jak se hroutily banky, jak se hroutily investiční banky, jak to zasáhlo penzijní fondy, tak jestliže s touto zkušeností dnes vláda říká občané, máme pro vás bezpečnější variantu, vezměte si své peníze, o které se dnes stará stát, a dejte si je do finančních instrumentů, které budou spravovat důchodové fondy - no to přece vláda nemůže myslet vážně! Vláda zřejmě spoléhá na to, že lidé se nezajímají o to, co se děje ve světě, že o tom nic nevědí, že nevědí a nerozumějí tomu, proč tady dochází k hospodářskému zpomalení, že to je důsledek právě cyklických krizí na finančních trzích.
Mně to připadá absurdní. Nedokážu si představit, že v jakékoliv jiné zemi by vláda v současné době postupovala takovýmto způsobem. To byl jeden z motivů pro to, aby sociální demokracie vládě navrhla, aby odložila start druhého pilíře. Je otázka, jak by se to dalo legislativně udělat. My teď ten zákon máme v závěrečné fázi projednávání, nicméně podle mého názoru by se dala udělat rychlá novela, která by se dala schválit konsenzuálně ve zrychleném čtení, která by vypreparovala ten druhý pilíř, který se má spustit, vypreparovala by ho z toho zbytku tzv. důchodové reformy a odložila by účinnost jeho startu o několik let.
My jako sociální demokraté pokládáme za optimální, aby to odložení bylo na rok 2015, a to ze dvou důvodů. Ten první důvod souvisí se situací na finančních trzích. Je možné, že za tři roky, za dva a půl roku o tom budeme vědět něco víc, že možná budou nové regulace, možná bude naše zkušenost s tím, jaká je zde jistota a nejistota, větší a budeme schopni se rozhodnout, pokud jde o soukromé spoření, racionálněji. Myslím si, že čas tady může hrát důležitou roli. Chtěl bych také poznamenat fakt, že řada politiků, kteří hodnotí to selhání regulace v uplynulých letech, říká, že jedním z důvodů, proč selhala regulace finančních trhů, bylo, že to poznání toho, jak vlastně fungují finanční trhy, bylo nedostatečné. ***