(17.40 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče. Vy budete teď navazovat určitě dalším příspěvkem, takže máte dalších 10 minut k dispozici. (Poslanec Votava odchází od řečnického pultu.) Pan poslanec Votava je teď přihlášen...
S přednostním právem pan kolega Bohuslav Sobotka. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegové a kolegyně, dámy a pánové, já bych možná pro ty, kteří někdy třeba si budou číst tuhle rozpravu nebo ji třeba někde budou sledovat nebo ji třeba právě sledují, chtěl na vysvětlenou, proč se tady skáče od jednoho tématu k druhému v rámci vystoupení, která absolvujeme. Chtěl bych vysvětlit, že se nejedná o nějaký úmysl sociálně demokratických poslanců, ale je to bohužel důsledek rozhodnutí vládní koalice, která sesypala všechny body této schůze do jedné rozpravy, a tím pádem člověk vlastně nemá možnost se tematicky soustředit na jeden bod a poslanci musí vystupovat k jednotlivým bodům v pořadí, jak se přihlásí, a dochází tedy k tomu, že v jednu chvíli mluvíme o jednom návrhu zákona, který se týká záchranné služby, a v druhou chvíli budeme mluvit o důchodové reformě, jak to za chvíli učiním já.
Já myslím, že samotná struktura debaty ukazuje, jak nesmírně nešťastné to bylo rozhodnutí ze strany vládní koalice sloučit rozpravu k bodům, které spolu věcně nesouvisí. Myslím si, že je chyba, že vládní koalice nesloučila rozpravu k bodům, které spolu věcně souvisí. Já bych třeba jako poslanec, který se chystá vystoupit k debatě o důchodové reformě, uvítal, kdyby byla sloučena rozprava ke všem třem zákonům, které jsou propojeny a které se důchodové reformy věcně týkají. Takto k tomu bohužel nedošlo a v tuto chvíli tedy budu navazovat po vystoupení, které se týkalo bodu 87, a budu navazovat vystoupením ke třem zákonům, které souvisí s důchodovou reformou. To je myslím velmi neblahý precedent a já bych rád vyjádřil naději, že k něčemu podobnému už se současná vládní koalice během svého fungování, byť nevím, jak bude dlouhé, ale přesto doufám, že se během svého fungování už k něčemu takovému neuchýlí, protože by to mohlo znamenat absolutní znepřehlednění a úplný chaos z hlediska jednotlivých schůzí Poslanecké sněmovny, pokud by vláda ve snaze zjednodušit si život a zjednodušit si práci s poslanci měla tendenci sesypávat takovým způsobem body i na řádných schůzích Poslanecké sněmovny. Je to skutečně nešťastné a je to nešťastné zejména z pohledu těch, kdo by případně tuto debatu někdy sledovali či zpětně studovali, aby se v ní vůbec dokázali orientovat a aby chápali, že nejsme lidé, kteří nevědí, co se vlastně projednává, protože střídají takovým tempem nejrůznější možná témata. Tolik poznámka na úvod.
Druhá poznámka. Musím říci, že je mi velmi líto, že tady dochází k jevu, který tady v minulosti také nebyl příliš častý. Nevím, jestli je to precedent, ale jestliže tady existuje stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny k postupu, který zvolila vládní koalice, když spojila rozpravu k jednotlivým bodům, a vedení Poslanecké sněmovny tuto věc ignoruje a vládní většina nepodnikne žádnou akci k tomu, aby na toto stanovisko reagovala, tak opět je to podle mého názoru zarážející postoj a myslím si, že to není zodpovědný postoj. My jsme tady včera slyšeli hodně o zodpovědnosti, o tom, jak by měla být sociální demokracie zodpovědná, ale je zvláštní, že se tady mluví jenom o zodpovědnosti sociální demokracie a nic se tady neříká o zodpovědnosti vládní většiny. A já bych při této příležitosti i při příležitosti toho, že tady existuje stanovisko legislativního odboru, požádal rád i vládní koalici o zodpovědnost, zejména tedy z pohledu právní jistoty těch, kdo se budou případně řídit zákony, které procházejí na této schůzi, jsou projednávány na této schůzi a jejichž legitimita by v budoucnu mohla být zpochybněna. Domnívám se, že to je skutečně chyba, a na místě vládní koalice bych postupoval jinak. Myslím si, že vládní koalice by měla proceduru sjednotit se stanoviskem sněmovní legislativy. Velmi často v minulosti toto stanovisko pro nás bylo vodítko, řešilo určitým způsobem i politické spory, které tady byly, protože je zřejmé, že menšina a většina mohou mít různý názor na výklad procedur podle toho, co je právě pro koho z toho utilitárního hlediska zajímavější, a v minulosti vždycky tedy legislativní odbor působil jako někdo, kdo hájí či zjevuje jakousi objektivní pravdu a nalezne cestu z debaty o výklad jednacího řádu. Je trošku škoda, že se tato metoda opustila právě v této vypjaté chvíli. Tolik tedy procedurální poznámka číslo dvě.
A nyní mi dovolte, abych se ve svém vystoupení soustředil na návrhy, které směřují k důchodové reformě. Musím říci, že pokud jsem přemýšlel o tom, jak nejlépe charakterizovat směr vývoje, který nasadila vládní koalice, pokud jde o řešení důchodů v naší zemi, tak mi nejvýstižnější připadá pojmenování toho trendu jako trend podpory podnikání se stářím. Prostě otevření prostoru pro podnikání se stářím. V naší zemi existuje řada mýtů o důchodové reformě a existuje také řada mýtů o penzijní reformě, které předkládá tato koalice. Já bych chtěl na začátku, abychom si ujasnili pojmy, říci, že nesouhlasím s tím, aby pro komplex těchto tří zákonů se používal pojem důchodová reforma. Myslím si, že tyto návrhy si hrají na něco, čím ve skutečnosti nejsou. Předstírají realitu, která není, možná ve snaze získat širší společenskou podporu nebo prostě oklamat občany. Pokud se podíváme na ty návrhy, já budu raději používat pojem Drábkova reforma a nebudu mluvit o důchodové reformě. Pokud by totiž šlo o důchodovou reformu, tak musela řešit problém pro větší část společnosti, než je pouhých možná deset dvacet procent daňových poplatníků, pro které je ten nový produkt, druhý pilíř, ve skutečnosti objektivně výhodný.
Nechci mluvit o tom, kolik lidí možná zmate příští reklamní kampaň, která se tady rozjede v rámci soupeření jednotlivých důchodových fondů, pokud tento systém bude uveden v život. Řada lidí může podlehnout reklamě. Myslím, že je důležité si ale uvědomit, pro koho tento systém, tak jak je navržen a konstruován, pro koho byl vlastně vytvořen a na koho jeho architekti Drábkovy reformy především mysleli. Myslím si, že kolem Drábkovy reformy je v naší společnosti řada mýtů a je založena na řadě předpokladů, které nejsou úplně pravdivé. Musím říci, že pro strukturu mého dnešního vystoupení byl velmi inspirující článek Jana Kellera a Jiřího Štega, který před časem vyšel na Britských listech a který se právě zabývá určitými hlavními omyly, které jsou šířeny v naší zemi v souvislosti s důchodovou reformou. A já si myslím, že právě tato debata, kterou tady dnes vedeme nad důchodovou reformou, kterou zamítl ovšem Senát, a budeme tedy o ní znovu rozhodovat v Poslanecké sněmovně, tak si myslím, že právě k této debatě sluší a přináleží diskuse o tom, co ve skutečnosti je pravda, co ve skutečnosti je jenom účelové tvrzení, které je přizpůsobováno k tomu, aby posloužilo určité snaze změnit důchodový systém směrem k jeho postupné privatizaci.
První mýtus, který se šíří v naší zemi, je, že to, co se odehraje, je jakási diverzifikace rizika. To znamená, jak koneckonců říká pan ministr Drábek, že je lepší nosit vejce ve více koších, to znamená, že občan si tedy vytvoří ve spolupráci s vládou a finančním investorem jakýsi druhý košík ve formě soukromého penzijního fondu a tam si tedy diverzifikuje své riziko. Otázka je, jestli je to z bláta do louže, anebo jestli je to ještě horší. Pokud se podíváme na stabilitu průběžného důchodového systému a na to, že průběžný důchodový systém v naší zemi přežil bouřlivé 20. století, tak já se domnívám, že stabilita průběžného důchodového systému je skutečně silná. ***