(17.30 hodin)
(pokračuje Votava)
Chceme samozřejmě také upozornit na náročnou práci záchranářů, na to, že jejich práce není možná ohodnocena tak, jak by měla, že by měli mít větší sociální jistoty. Chceme také, aby měli postavení v integrovaném záchranném systému rovnocenné i s ostatními prvky integrovaného záchranného systému. Není pochyb, že zdravotničtí pracovníci záchranek jsou při výkonu svého povolání vystaveni často enormní fyzické i psychické zátěži. Zasahují koneckonců v extrémních podmínkách, kde jsou ohroženy lidské životy, kdy každá minuta v prodlení pomoci může znamenat také smrt. Neustále se musejí srovnávat se stresem, jsou vystaveni lidskému utrpení a bolesti v okamžicích, kdy se rozhoduje o životě či smrti postiženého. To vyžaduje nejen jejich vysokou odbornost, nepřetržitou pohotovost, ale i velkou míru psychické odolnosti. Přitom jsou nezřídka oni sami předmětem agrese, napadání ze strany těch, kterým se paradoxně snaží pomoci nebo i ze strany jejich přátel, příbuzných a podobně. Že k tomu dochází poměrně často, myslím, že všichni máme takové poznatky prostřednictvím médií, televizních zpráv či z tisku, možná někdo i z osobní zkušenosti. Většinou je v pozadí takové agrese alkohol. Uvedu jen několik příkladů z poslední doby.
V pátek 13. 5. 2011 večer byla posádka pražské rychlé zdravotnické pomoci přivolána do parku Klamovka v Košířích k údajně napadenému třicetiletému muži, který byl obklopen skupinou asi 15 podnapilých nebo intoxikovaných osob. Na místě zasahovala i policejní hlídka, došlo ke slovním útokům a provokacím. Během ošetření pacient náhle několika kopanci zasáhl záchranáře do hrudníku. Bolestivé zranění skončilo pracovní neschopností záchranáře. V šetření je i dubnový případ napadení, kdy agresivní pacient způsobil záchranáři zlomeninu zápěstí. S neuvěřitelnou reakcí okolí se setkali i středočeští záchranáři v Hořovicích, kde v restauraci žena, u níž bylo podezření na otravu alkoholem, napadla záchranářku a bila ji za povzbuzování ostatních hostů do obličeje. Sestra musela podstoupit vyšetření na chirurgické ambulanci a neurologii. Výsledkem byla několikatýdenní pracovní neschopnost.
Záchranáři jsou napadáni nejen pacienty pod vlivem alkoholu, ale agrese se často mohou dočkat i od pacientů s psychiatrickou diagnózou. Napadání záchranářů se tedy stalo běžnou věcí, a jsou pro ně proto pořádány i kurzy sebeobrany. V novém trestním zákoníku jsou už u vybraných trestných činů stanoveny vyšší trestní sazby, pokud byl čin spáchán proti zdravotníkovi ve službě, například u ublížení na zdraví místo šesti měsíců myslím až na tři léta. Za těžké ublížení na zdraví místo sazby tři až deset let to může být i pět až dvanáct let. To je jistě v pořádku. Problém je ale jinde. Zdravotnická záchranná služba je sice součástí integrovaného záchranného systému, ale paradoxně záchranáři nemají na rozdíl od hasičů či policistů postavení veřejného činitele. Nemají tedy jako ostatní nárok na pojištění a náhrady při úrazu či smrti. Domnívám se, že by si takový statut veřejného činitele při výkonu svého povolání, a to jako jistou ochranu a zajištění, určitě zasloužili.
Předmětem útoku nejsou jen samotní záchranáři, ale i vybavení sanitek. Zaznamenali jsme například v Českých Budějovicích případ, kdy trojice lupičů přepadla záchranáře ve chvíli, kdy právě poskytovali první pomoc, ve chvíli, kdy potřebovali nutně jeden z přístrojů. Když vůz odemkl, dva z lupičů ho drželi přitisknutého k sanitě a třetí kradl, kradl přístroj důležitý pro záchranu pacienta. Vykradených sanitek přitom přibývá. V Ostravě ukradli navigaci dokonce třikrát za sebou, v jednom případě pachatel vlezl do auta, když v zadní části lékaři zachraňovali osmiletého chlapce, který se otrávil léky. Ani se tomu nechce věřit.
Houkající rychlá záchranka se zapnutým majákem je nadějí pro někoho v ohrožení života. Rozhodují minuty, kdy se rozhoduje často o záchraně života. Řidič, i když má právo přednosti jízdy, dnes a denně bere na sebe obrovskou zodpovědnost. V zimě na sněhu, ledu, za mlhy či deště, v hustém silničním provozu často s bezohlednými řidiči a musí dojet včas, aby zachránil lidský život. Opět jeden případ za všechny z Plzeňska, které je mým regionem. Letos v lednu jela v Domažlicích sanitka záchranné služby k zásahu. Přestože měla zapnutý maják, řidič vyjíždějící s osobním autem z vedlejší silnice ji přehlédl a vjel do cesty. Po srážce byl řidič osobního vozu na místě mrtvý a jeho dvě spolujezdkyně těžce zraněné. Sanitka skončila po nehodě v potoce vedle silnice, její řidič a zdravotní sestra byli zraněni.
Na těchto několika příkladech jsem chtěl připomenout, v jakém prostředí a za jakých podmínek pracují záchranáři zdravotnické záchranné služby, lékaři, sestry, zdravotnický personál, řidiči.
Již několik let pracovníci zdravotnických záchranných služeb a Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky usilují zapracovat do zákona o zdravotnické záchranné službě opatření, která by motivovala zaměstnance záchranek k setrvání u této služby. Jedná se o návrh na úpravu sociálního zohlednění náročnosti práce zdravotníků, zdravotnických pracovníků záchranných služeb. Dokonce byl takový návrh již připraven Ministerstvem zdravotnictví i paradoxně za ministra Julínka. Zájmem a povinností státu musí být vytvořit zdravotnickému personálu záchranek takové podmínky, aby byl vytvořen stabilní kádr kvalifikovaných pracovníků, aby zde byla motivace k setrvání při výkonu tohoto povolání na co nejdelší dobu, tedy garantovat zvýšené pracovněprávní nároky všech zdravotnických pracovníků vykonávajících povolání v rámci záchranných služeb, jako je tomu i u ostatních složek integrovaného záchranného systému, samozřejmě s přihlédnutím ke zvláštnostem a potřebám zdravotnických profesí.
Závěrem, dámy a pánové. Mluvil jsem tady o agresi, která je na našich silnicích, o agresi, která je obecně v naší společnosti. Já jsem si dneska naprosto zhnusen přečetl v Novinkách článek pod názvem Přejetí plyšáci s vyhřezlými vnitřnostmi jako dárek k Vánocům. Nevím, jestli jste ten článek četli. Internetová hračkářství začala nabízet nový hit - takzvaná přejetá zvířátka. Mají rozpláclé tělíčko a vyvalené vnitřnosti. To není vtip, to je skutečnost. Já tady nebudu citovat obchody, které to prodávají. Ne. Jenom chci ukázat, jak agrese ve společnosti už je některými lidmi přiživována a i na mladé lidi, na děti přenášena. Vždyť koneckonců se díváme na televizi, v televizi násilí, agrese, násilí, teče krev z obrazovky. Z bříška jim trčí slezina, střeva, žaludek a další vnitřnosti. Omlouvám, že uvádím takto drsné výrazy. Předškoláci mohou zvířátkům vrátit vnitřnosti zpět do bříška a upevnit je zipem. Prodejce inzeruje výrobky slovy "jedinečné plyšové přejeté zvířátko, nevhodné pro děti do tří let, obsahuje malé části". Dodává, že přejeté zvířátko s otiskem pneumatiky na zádech má svůj osobitý styl, každé přejeté zvířátko má svůj plastový pytel s visačkou. Je to hnus, dámy a pánové. A takto ve společnosti někteří už v takto malých dětech podněcují agresi. ***