(22.10 hodin)
(pokračuje Malý)
Takže za deset let, co běží fondy, tak se jim podařilo získat finanční zhodnocení, které de facto v mnoha případech nedává více než 1,5 %. A když se podíváme na stavební spoření, tak stavební spoření samozřejmě toto zhodnocení dává daleko vyšší, to znamená, že není úplně jisté, zda tento systém, tak jak byl navržen, tím, že bude otevřen, to znamená, že nebude zde žádné další zajištění, které by umožňovalo riziko, které vzniká z financování na otevřených finančních trzích, aspoň minimálně zajistit. Protože podíváme-li se na systém, jak je nastaven podle současného návrhu zákona, tak nám vychází tak, že mohou získat velký problém střadatelé. Dochází k situaci, kdy není, jak jsem na začátku řekl, v žádném případě vklad pojištěn, a celý problém je koncipován kolem tohoto jediného zásadního bodu. Neúčast pojištění, kdy docházíme k situaci, kdy se může střadatel dostat do větších problémů, protože fond mu nezajistí zhodnocení, ale může mu zajistit ztrátu a tato ztráta není nijakým způsobem jištěna. Jediný fond, který vydělával, byl fond Zlatý. Ten vydělal zhruba 10 % za minulý rok. Většina ostatních fondů se pohybovala v částkách, tak jak je máme zde uvedeny. Je to fond Alianz, za rok 2010 měl zhodnocení 3 %, ale reálné zhodnocení za rok 2010 očištěné od inflace bylo pouze 1,5 %. U České spořitelny po očištění od inflace bylo 0,84 %. Fond Komerční banky měl po očištění od inflace 0,73 %. ING měl 0,64 %, Egon měl 0,61 %, Generali měl 0,60 %, Česká pojišťovna 0,50 %, ČSOB Stabilita měl nulu, Axa měl minus 0,03 % a ČSOB Progres měl minus 0,46 %.
Tady se dostáváme do situace, že opravdu to nemůže fungovat jako třetí pilíř, který by měl zhodnocovat slušným způsobem vklady našich klientů a osob, které mají zájem být ve třetím pilíři. Proto taky Senát navrhl zamítnout tento návrh zákona, protože nepřináší zlepšení stavu proti současnému. Nikdo samozřejmě nemá nic proti tomu, aby se majetek oddělil, to znamená, aby střadatelé měli své samostatné účty a fond měl taktéž svůj samostatný účet.
Dalším velkým problémem, který je už v dikci zákona, je uveden v § 98, který má zvláštní konstrukci. Já si ho dovolím přečíst, tak aby byla jasná nerovnost subjektů.
V § 98 odst. 1 písm. a) je uvedeno, že povinný konzervativní fond investuje pouze do dluhopisů nebo obdobných cenných papírů představujících právo na splacení dlužné částky, jejichž emitentem je český stát nebo členský stát Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, a případně rating jejich emitenta patří mezi pět nejlepších ratingových kategorií dlouhodobých závazků v investičním stupni renomované ratingové agentury nebo mezi srovnatelné ratingové kategorie, které uznávané ratingové agentury a je vydán uznávanou ratingovou agenturou nebo centrální bankou takového státu.
Odstavec 6 však uvádí výjimku týkající se emitenta, kterým je Česká republika nebo Česká národní banka, kde se požadavek na rating neuplatní. Naštěstí Česká republika v současné době má rating AA minus, a tím samozřejmě se dostává do tohoto pole, kdy je možno nakupovat. Ale uvědomme si jednu základní věc, že kdyby tento rating Česká republika neměla, tak by fondy mohly bez problémů nakupovat finanční instrumenty českého státu a ostatní státy, které mají obdobný rating, by z těchto nákupů byly vyloučeny, to znamená je zde zákonem založená nerovnost subjektů.
Dále zákon vůbec nepočítá s tím, co se stane v případě dluhopisů emitenta, jehož cenné papíry fond nakoupil, a v rámci vývoje trhu byl následně tento emitent přeřazen uznávanou ratingovou agenturou mimo pět nejlepších ratingů. Tady není jasné, zda držitel těchto cenných papírů, fond, má cenné papíry okamžitě prodat, protože pokud by je dále držel, tak by porušil zákon, v případě, že je okamžitě prodá, dostane se do finančních problémů.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pane senátore, uplynul váš čas.
Senátor Miloš Malý: Takže závěrem. Dá se s myšlenkou tohoto zákona souhlasit, ale je třeba ho upravit tak, aby se urovnala rovnost jednotlivých subjektů v rámci daného zákona a aby se zajistilo zajištění vkladů tak, aby nemohlo dojít k jejich znehodnocení špatným investováním. Aby vkladatelé měli zajištěno minimálně to, co do toho fondu vloží.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu senátorovi Miloši Malému. Pan ministr Jaromír Drábek mě požádal nyní o slovo. Prosím.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, paní předsedkyně. Vážení zbylí zákonodárci z obou komor Parlamentu České republiky, předpokládám, že v tuto pozdní večerní hodinu tady sedí ti, kteří mají o tato témata skutečně věcný zájem, a já si myslím, že ta vystoupení senátorů byla v řadě případů velmi zajímavá.
Já bych si dovolil reagovat jenom na jedno obecné téma, které říkala paní senátorka v předposledním svém projevu, a položila tu otázku, která je skutečně obecná a zásadní. Proč zavádíme dva velmi podobné systémy v penzijním systému. To znamená systém penzijního připojištění, ten stávající, a kromě toho ještě systém penzijního spoření. A tak odpověď, já ji považuji za naprosto stěžejní, ta odpověď, pokud ji mám shrnout do jednoduchých vět, tak zní: protože ten dnešní systém penzijního připojištění znamená z hlediska veřejných financí pouze přehazování peněz z jedné kapsy do druhé. To se žádné nové zdroje netvoří. Dnešní systém předpenzijního připojištění funguje tak, že stát vybere od poplatníků v daních částky, které potom jim také zpět přispěje jako státní příspěvek penzijního připojištění. A pokud ten systém je třeba reformovat právě z pohledu demografického vývoje, tak je naprosto jasné, že tento systém penzijního připojištění může být vhodným doplňkovým systémem, ale nemůže být tím stěžejním pilířem, na kterém je postavena ta vyváženost průběžného státního pilíře a penzijního spoření, to znamená té akumulace, která má sloužit jako dodatečný zdroj vyplácení penzí.
Ten druhý systém sice má přechodné transformační náklady, ten systém penzijního spoření vyžaduje účast státního rozpočtu, ale po přechodnou dobu. Po přechodnou dobu 20-25 let, i když se to zdá jako velmi vzdálený horizont, ale poté se ten systém dostává do stabilní fáze, kdy příjmy se rovnají výdajům. To je zásadní rozdíl mezi druhým a třetím pilířem, to je zásadní rozdíl mezi systémem penzijního připojištění a penzijního spoření a to je také zásadní důvod, proč každá rozumná země musí doplnit průběžný státní systém o systém dalšího spoření na penzi, který ale nemá dlouhodobé, myslím tím z horizontu desítek let, nároky na státní rozpočet. Toto je naprosto zásadní otázka a myslím si, že je potřeba na ni takto jasně odpovědět.
Děkuji za pozornost. ***