(0.10 hodin)
(pokračuje Antonín)
Nejvíce využívaným spořením k ukládání úspor je stavební spoření a jedná se o výhodný a bezpečný finanční produkt. Stavebním spořením lze pak krýt případný nedostatek financí při stavění, rekonstrukci nebo zařizování bydlení bez zadlužení. Částku je sice možné vybrat až po určité době, po kterou se musí peníze ukládat, avšak jen málokdo by si odkládal peníze doma a za stejnou dobu naspořil takovou částku jako díky stavebnímu spoření. Lidé využívají této možnosti spoření i z toho důvodu, že jim stát přispívá určitou částkou jako bonus neboli státní podporu. To může být pro mnohé spotřebitele určitou motivací, jak lze své peníze za pár let o něco zhodnotit. Společnosti zprostředkovávající stavební spoření sice poskytují určitý úrok, ale ve spojení se státní podporou je toto spoření mnohem lukrativnější. Na to, jak o stavebním spoření rozhodneme a jaký bude další osud stavebního spoření, s napětím čeká více jak 4,5 mil. lidí. Přesně tolik smluv totiž v současnosti eviduje Asociace českých stavebních spořitelen.
Stavební spoření by však mělo být zachováno, a to nejen z toho důvodu, že řada našich domácností si skutečně alespoň prostřednictvím stavebního spoření tvoří nějaké úspory, ale také z toho důvodu, že tak získávají finanční prostředky společnosti například k poskytování oněch úvěrů. Jedná se o jeden koloběh, který by mohl být narušen. I bez státní podpory by i tak spotřebitelé získávali alespoň malé zhodnocení vložených vkladů a spořili si pro případ finanční nouze. Spořit doma není tolik motivující a peníze se také snáz utratí. Tím by vznikla další poptávka po úvěrech, protože by jednoduše nebylo naspořeno. To by vyvolalo další zadlužování domácností, na které by možná společnosti poskytující úvěry nedokázaly pružně reagovat z důvodu nedostatku financí. Úspory se vždy kladně promítají do celé ekonomiky a jak by to vypadalo, kdyby nikdo nespořil a jen si půjčoval? Myslím, že si to umí každý představit.
Jedním z předních českých odborníků na systém stavebního spoření je Petr Kielar, který se mu věnuje velmi odpovědně, a proto bych se s vámi o jeho myšlenky a úvahy, které publikoval v mnoha odborných publikacích, rád podělil.
První stavební spořitelnou dnešního typu je považován spolek přátel, který vznikl v německém městě Wüstenroth. Jeho úspěch podnítil vznik řady dalších institucí, které měly podobné rysy - shromažďovaly vklady účastníků a z nich pak poskytovaly úvěry. Stavební spořitelny tím nebyly závislé na okolním peněžním trhu, na druhé straně hospodařily s omezenými prostředky. Protože hlavním cílem všech bylo získání úvěru, není divu, že poptávka po úvěrech přesahovala možnosti spořitelen. Naspořených vkladů prostě nebylo dostatek, proto se zpočátku o úvěry losovalo. Když se ve 30. letech 20. století stala situace neudržitelnou, přišly dvě zásadní změny, které přinesly řešení. První byl přechod od losování k přidělování úvěru. byl vytvořen matematický model peněžních toků a na jeho základě vytvořena pravidla pro přidělování úvěru podle hodnotícího čísla. Tato pravidla jsou v podstatě stejná, jako je známe v současnosti. Pro získání úvěru je nutné spořit stanovenou dobu, a tím dávat peníze k dispozici pro poskytování úvěru ostatním. Přidělování úvěru sice odstranilo prvek náhody při výběru zájemců o úvěr, ale ani ten nejlepší postup nemohl odstranit další problém, kterým byl nedostatek zdrojů. Přirozeně, pokud chtěli všichni čerpat úvěr co nejdříve, pak muselo velmi rychle dojít k tomu, že spořitelnám začaly docházet peníze.
Druhou změnou bylo, že účastníkům stavebního spoření se dostalo státní podpory, zpočátku nepřímo prostřednictvím daňových úlev, později byla tato výhoda doplněna přímou státní podporou. S příchodem této podpory pak vznikla skupina účastníků, kterým se vyplatilo spořit, aniž by využili možnost čerpat úvěr. Tito účastníci přinesli do systému tolik potřebné zdroje, které mohly být využity pro rychlejší poskytování úvěru. To je důvod, proč se takovým účastníkům říká přátelští. Díky nim je celý systém stabilní a ti, kdo mají zájem o úvěr, jej získají podstatně dřív.
Když něco dobře funguje, máme občas tendenci zapomínat na důvody. Proto se ve všech státech, kde stavební spoření existuje, tu častěji, tu méně často vede diskuse na téma, proč dávat státní podporu lidem, kteří takzvaně pouze spoří. Tato diskuse proběhla i na Slovensku. V roce 1997 tam byli takzvaní přátelští účastníci fakticky zrušeni a státní podporu získávali pouze ti, kdo prokázali využití naspořené částky na bytové potřeby. Vývoj však velmi rychle ukázal, že povinnost dokládat účelové použití vlastních úspor přátelské účastníky od vstupu do systému odrazuje. Zájem o stavební spoření prudce klesl a bylo zřejmé, že systému by zanedlouho došly zdroje. Proto bylo výše uvedené opatření zrušeno a od roku 2000 mohou státní podporu čerpat opět všichni.
Podobné diskusi se nevyhnula ani kolébka stavebního spoření, Německo. I tam donedávna platilo, že přátelští účastníci mohou po uplynutí vázací lhůty použít naspořenou částku libovolným způsobem, aniž by ztratili nárok na státní podporu. K zásadní změně došlo v Německu před dvěma lety. Od tohoto roku mohou naspořenou částku libovolně použít pouze osoby mladší 25 let. Ostatní účastníci musí prokázat využití ke stanovenému účelu, jinak o podporu přijdou. Jedná se tedy o podobný zásah jako na Slovensku? Zdaleka ne. Stavební spoření se totiž zároveň stalo součástí rozsáhlé penzijní reformy. Německá penzijní reforma mimo jiné zahrnuje podporu soukromého spoření občanů, kteří si tak mohou kompenzovat budoucí pokles státem zaručené penze z průběžného systému. Občan, který pravidelně spoří na některý z vybraných finančních produktů, získá od státu příspěvek. A jak to souvisí se stavebním spořením? Mezi certifikovanými produkty, pomoci kterých je možno spořit na důchod, je vedle penzijních fondů a jiných možností také stavební spoření. Účastník tak může kromě příspěvku na stavební spoření získat ještě další příspěvek ve výši do 154 eur ročně. Německo tedy využilo bezpečného a oblíbeného stavebního spoření na penzijní reformu. Účastníci musí pro zachování státní podpory spořit až do penzijního věku, což povede k prodloužení doby spoření. Díky tomu je konečný dopad této změny na tvorbu zdrojů velmi pozitivní. Uvidíme, kam se stavební spoření vydá v České republice.
Zrovna tak by šlo použít slova předsedy Asociace stavebních spořitelen České republiky Vojtěcha Lukáše, který říká: Je pravda, že o rozšíření účelu se hovořilo, ale nikoliv v souvislosti s přísnější kontrolou účelovosti, ale především v souvislosti s podporou úvěrového procesu stavebních spořitelen. Diskutovalo se například o využití úvěrů na stavbu garáží nebo jiné vybavenosti bydlení, případně na nákup nebo rekonstrukci rekreačního bydlení. Například v Rakousku s pomocí stavebního spoření je možno financovat i náklady na vzdělání, studium nebo i péči o seniory, což dává samozřejmě smysl v souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem v Evropě a s problémy, které nastanou v péči o stárnoucí populaci.
Zásadní diskusi o rozšíření účelovosti bychom si dovedli představit i v České republice. Zdanění výnosů ze stavebního spoření by se asi nijak zásadně do vývoje trhu nepromítlo. Mohlo by sice znamenat odliv určité části klientů, kteří jen spoří a mají i několik smluv, na které ani nečerpají státní podporu, i tak to považují za bezpečné ukládání peněz s výnosem vyšším, než jim nabízí většina bank. Kdyby byly výnosy zdaněny, měli by nižší zisky a možná by na druhou nebo další smlouvu už nespořili. Žádný zásadní zásah by to však zřejmě nebyl. Odhadujeme, že stát by na daních z výnosu stavebního spoření mohl získat podle mého názoru asi 1,5 mld. korun.
Já osobně považuji státní dotaci stavebního spoření za účelně vynaložené prostředky. Jedná se o podporu bydlení, a to v té oblasti, kde je role stavebních spořitelen nezastupitelná. Úvěry ze stavebního spoření jsou většinou v řádku desítek až stovek tisíc korun a slouží především -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, váš čas vypršel, ale můžete dokončit větu. (Posl. Antonín: Mohu dokončit?) Samozřejmě, jsem benevolence sama. (Posl. Antonín: Já než to najdu...) Tak se to nevyplatí. Tak příště.
Hlásí se pan předseda Sobotka. ***