(18.10 hodin)
(pokračuje Michalík)
Přitom všichni víme, že základ tohoto dluhu je ve finanční politice, politice finančních institucí, jednání a chování bank, konkrétně v naší republice je to doba ekonomické transformace, kdy se dnes vyčíslují dopady 600 až 800 mld. korun a jsou to dopady naší neschopnosti používat veřejné zdroje, neschopnosti uřídit korupci. Přesto se panu Kalouskovi podařila vytvořit atmosféra, že když nebudeme řešit radikálně a hned některé věci z rozpočtu, že spadneme do té hluboké propasti. A co je podle mě udivující, je to, že přesto avizuje takto hluboký propad, takovou krizi, takový průser, tak hledá.
Pane ministře, kdybych byl vulgární, tak byste se strašně divil (k poslanci Johnovi).
Při řešení toho hledá především zdroje na straně výdajů. Jako kdyby zapomněl, že rozpočet má i stránku příjmovou, a v příjmové stránce bohužel si myslím, že nevyužil všechny možnosti, které mu legislativa a chování jako člena vlády umožňuje.
Když se zdůvodňoval vznik tohoto schodku, nebo tohoto dluhu, tak se samozřejmě hledali viníci, kromě babiček a dědečků tím byla označována sociální demokracie, která v letech 1998 až 2006 byla u vlády a kde tento rozpočet nabýval těch minusových aspektů. Od roku 2006 však tato koalice, nebo minulá a dnešní koalice pravicová dokázala minus zvýšit o stejnou, ne-li vyšší částku než sociální demokracie za osm let, a přitom když se vrátíme zpátky, a pamětníci vědí, že vláda Miloše Zemana, 1998 až 2002, byla vláda s opoziční smlouvou, čili bez souhlasu ODS se nemohlo rozhodnout nic zásadního, tudíž se všemi kroky zásadními v té době ODS souhlasila, a v době 2002 až 2006 Špidla, Gross a Jirka Paroubek jsme byli v koalici s lidmi US-DEU a KDU-ČSL. A součástí KDU-ČSL byl i pan ministr Kalousek, takže zase všechny kroky rozhodující, které hovořil o možnostech řešení dluhu nebo rozpočtu, byly se souhlasem a s vědomím KDU-ČSL, v té době taky pana Kalouska. To považuji za velmi licoměrné. Na jedné straně vytvářet atmosféru superdluhu a superprůseru a na druhé straně hledat viníky někde jinde, než by se hledat měli.
Když hovořím o tom, že se nevyužily všechny možnosti zvyšování příjmu, tak bych tady dal několik příkladů. Přitom možností zvyšovat příjmovou stránku rozpočtu je několik a dokonce velmi levných, akorát možná by to bylo proti vazbám a slibům dnešní koalice k bohatším vrstvám naší společnosti. Je to především daňová progrese, zcela odmítaná, přitom v Evropě a ve světě využívaná. Je to institut majetkového přiznání, problém, o kterém se tady šušká, ví, že tady v letech 1990 až 2010 vznikly majetky, jejichž původ nikdo nezná, a bylo by velmi záhodno vědět, odkud přišly.
Zcela se brání dočasným opatřením, ke kterým třeba patří i nějaké mimořádné daňová zatížení, třeba bankovní daň nebo jiné daně z bankovních transakcí, které třeba používá Maďarsko. Rovněž jsme to zamítli jako věc, která je proti představám vývoje naší dnešní koalice. Další problém je problém OSVČ. Psaly o tom nedávno noviny, že to je vrstva milionu našich samostatně výdělečně činných osob, která odevzdala na daních 300 mil. korun. Jak je to možné? Protože má mimořádné rajské podmínky pro svoji činnost, možnost paušálu atd., které jí umožňují, že prakticky pracují s nulou nebo se ztrátou, a samozřejmě tím pádem neodvádějí další odvody. V návrhu, který před sebou máme nebo budeme mít v příštích týdnech, je i další úleva pro OSVČ, že se jim sníží daně, odvody na zdravotní pojištění a odvody na sociální pojištění. To jsou věci, které zcela mimořádně zvýhodňují jednu skupinu obyvatel vůči druhým, a především přenášejí veškerou tíhu daňové zátěže na zaměstnance a to je podle mě problém, který bychom neměli přehlídnout, a využívat toho, aby se na řešení problémů v rozpočtu podílely i ostatní vrstvy obyvatel a skupiny obyvatel.
Když už hovořím o tom, které věci ještě by mohly pomoct a nebyly využity, tak o nich už tady hovořili moji předřečníci. Je to řešení anonymních akcií, je to řešení průkaznosti výběrových řízení. Je to uplatňování nulové tolerance u sociálních dávek. Je to otázka vyřešení korupce v jednotlivých resortech a především v resortu justice, protože víme, že jsme v roce 1990-1992 vytvořili tabuizovanou skupinu soudců, kteří nepustí nikoho mezi sebe, a přitom víme všichni, že se tam dějí věci úžasné až k nepochopení.
Další možností, kterou jsme mohli využít a nevyužili, je bankám dát pravidla, která jim znemožní, aby využily soukromé vklady ke svým riskantním rizikovým obchodům. Prakticky jak v Řecku, tak v celé Evropě gros problému je v tom, že banky šly do riskantních obchodů, které v době, kdy tyto obchody vycházely, tak zisky shráblo pár jedinců, majitelů těchto bank, a v případě, že došlo k průseru, k problému, tak banky samozřejmě žádaly, aby do toho vstoupily státy a tyto ztráty hradily, čímž samozřejmě zatížily své rozpočty.
Takhle bych mohl pokračovat dál ve výčtech toho, co si myslím, že krizový rozpočet by mohl obsahovat a neobsahuje, a vedení Ministerstva financí, nebo pan ministr financí odmítl veškeré tyto snahy, které jsme jim nabízeli uplatnit, a výsledek je samozřejmě ten, že máme před sebou zákony a rozpočet v té výši a v takové podobě, jak ho máme před sebou v tisku 498. Je to rozpočet, který vychází ze špatných výchozích údajů, ze špatných předpokladů a řeší to špatným způsobem, špatnou formou, proto je pro mě nepřijatelný.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dříve než dám slovo dalšímu přihlášenému, jímž je pan poslanec Miroslav Váňa, dámy a pánové, všimli jste si jistě, že začalo fungovat opět hlasovací zařízení, takže 16 či 17 z vás, nebo dokonce 18 už se přihlásilo, prosím, přihlaste se tak, že vyndáte svoji registrační kartu a opět ji zandáte do svého hlasovacího zařízení.
Nyní vystoupí pan poslanec. Jenom avizuji, že máme sedm dalších přihlášek. Prosím, pane poslanče.***