(17.10 hodin)
(pokračuje Polčák)
Nicméně toto opouštění nemovitostí, tak jak bylo přijato, byť v pozměňovacím návrhu ústavněprávního výboru, to znamená, že vlastníkem takto opuštěných nemovitostí se stane stát, nikoli obec, musím říci, že zaplaťpánbůh, že to tedy nejsou obce respektive města. Protože nevím, jakou má představu předkladatel, jaké nemovitosti budou opouštěny, ale obávám se, že to nebudou kvalitní nemovitosti, které budou hodnotné. Naopak si myslím, že to budou ruiny, že to budou zbořeniště, že to budou nemovitosti, které budou jenom vyvolávat další a další náklady.
Byl bych rád, aby skutečně i stát si byl vědom toho, do jakého jistého dobrodružství se pouští, protože to se nejedná pouze o zbořeniště nebo o stavby, ale jedná se i o pozemky, které jsou třeba s ekologickými škodami. Jsou to tedy nikoli kvalitní pozemky s dobrou bonitní půdou, ale jsou to ty, které vyvolávají, říkám, jenom další a další náklady. Tak pokud ústavněprávní výbor navrhuje, a já s tím tedy plně souhlasím, protože tu úpravu jsem tedy potom navrhl já, aby opuštěnou nemovitost získal stát, tak si myslím, že je to správně. Nicméně obecně s principem opouštění nemovitostí nesouhlasím. Je třeba říci, že derelikční právo, které je pozůstatkem z římsko právní úpravy, je například zrovna i v Rakousku, na které se velmi často odvolává i předkladatel, tak je považováno za mrtvé ustanovení. A tisícovky, možná desetitisíce nemovitostí, ať staveb nebo pozemků, které budou vyvolávat tyto náklady, potom tento těžký balvan dopadne na stát. Samozřejmě mezi tím mohou být i pozitivní případy. Já netvrdím, že to bude všechno pouze problematické, ale to, co dopadne na stát, tak se obávám, že prostě bude vyvolávat poměrně zásadní náklady. Nevím, nejsem přesvědčen o tom, že si je tato vláda vědoma, do čeho se v této souvislosti pouští.
Závěrem bych tedy znovu zopakoval, že návrh občanského zákoníku, tak jak byl předložen, doznal poměrně výrazných změn, ať ve věcných právech, právě i úprava nálezného byla změněna. Celá řada úprav, po které my jsme volali v rámci expertních jednání, nebudu je zde celé vypočítávat, protože je předmětem delšího usnesení ústavněprávního výboru. Takže mám za to, že norma je způsobilá, aby prošla do třetího čtení, to ostatně nezávisí ode mne, ale je i způsobilá k tomu, aby byla touto Sněmovnou zkrácena.
Vzhledem k tomu, co zde říkal ještě kolega Jiří Paroubek na posunutí účinnosti ještě o další dva roky - již v návrhu ústavněprávního výboru se účinnost odsunuje až na 1. 1. 2014. Přiznám se, že návrh pana kolegy je mi blízký. Rovněž bych se přikláněl k tomu, aby účinnost byla co nejdelší, abychom skutečně otestovali a probrali veškerá ustanovení z hlediska jejich dopadů, důsledků, aby na to ještě mohla Sněmovna reagovat. Nicméně chápu a respektuji politickou dohodu, že se tak stane k 1. 1. 2014, byť si myslím, že by delší legisvakance skutečně takto rozsáhlému dílu neškodila.
Nejsem pamětník v této Sněmovně, každopádně myslím si, že opravdu žádnou jinou obdobnou normu takto zásadního rozsahu jsme doposud ještě neprojednávali. A je to norma, která bude mít zásadní dopad na život každého občana. Proto by tedy měla být předmětem poměrně pečlivé diskuse v rámci ještě druhého čtení. Pokud má každý z kolegů k tomu co říci a má pocit, že by bylo ještě možno na předlohu ještě nějakým způsobem reagovat. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, já bych teď požádal pana poslance Chvojku, který se ještě přihlásil do obecné rozpravy. Takže prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, dovolte mi, abych zde krátce promluvil o návrhu nového občanského zákoníku.
Ve svém vystoupení v rámci prvého čtení k tomuto návrhu jsem pohovořil o svých koncepčních výhradách k tomuto zákonu. O tom, že koalice, resp. i Ministerstvo spravedlnosti se snaží po 22 letech od revoluce vyhrát boj nad socialismem. O stále účinném občanském zákoníku mluví jako o předpisu totalitním. Přesto je nyní účinný občanský zákoník právním předpisem, vůči jehož věcnému obsahu je dnes po 21 letech probíhajících novelizací minimum námitek. Při všech veřejných stížnostech na právní systém České republiky a jeho fungování je těžké zaznamenat, že by někdo přičítal nespravedlnost, která se mu stala, za vinu zrovna nyní účinnému občanskému zákoníku. Od listopadu roku 1989 žijeme v demokratické společnosti a soudy našeho státu podle zákona č. 40/1964 Sb., nejen soudí, ale též ho svou judikaturou dotvářejí. Zásadní omezení vlastnických práv občana, které bylo jádrem totalitní ideologie, nyní účinný občanský zákoník neobsahuje. O tom chci ale ještě spíše promluvit v rámci třetího čtení.
Dnes na tomto místě bych zde spíše chtěl za prvé poděkovat Ministerstvu spravedlnosti za vskutku korektní projednávání v rámci ústavněprávního výboru. Proběhly desítky seminářů, expertních jednání a to není zvykem a já za to ještě jednou děkuji.
Přesto bych za druhé se rád ještě připojil k návrhu na vrácení tohoto zákona předkladateli k dopracování. Mám takový pocit, že 61 stran pozměňovacích návrhů, tak jak vzešly z usnesení ústavněprávního výboru, že by se k nim ještě minimálně měla vyjádřit připomínková místa, tak aby jejich návrhy byly rozumně posouzeny bez ohledu na to, zda byly vyslyšeny v rámci ústavněprávního výboru. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, takže tady bylo připojení k vrácení návrhu. A teď ještě pořád je obecná rozprava. Nevím, jestli vystoupí ministr teď, nebo až po jejím skončení? (Ministr Pospíšil mimo mikrofon: Až po skončení.)
Dobře, tak až po skončení. Pokud se nikdo do obecné rozpravy nehlásí, přihlášen už není nikdo na tabuli, takže můžeme obecnou rozpravu ukončit a nejdřív bych dal slovo ministru Pospíšilovi. Prosím, máte slovo.
Ministr spravedlnosti ČR Jiří Pospíšil Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, děkuji za debatu, která zde proběhla, která byla relativně krátká na význam a rozsah zákona, a dovolte mi tedy i stručnou reakci z mé strany. Nejprve tedy k tomu, co zaznívalo spíše z opozičních lavic.
Pan poslanec Grospič se zde vyjádřil v zásadě negativního návrhu zákona. Dokonce dal i návrh na zamítnutí. Mě přesto těší, že zástupci Komunistické strany Čech a Moravy v ústavněprávním výboru nehlasovali proti pozitivnímu usnesení výboru. Tedy že alespoň na místě, kde mohli vyjádřit svůj věcný názor, nikoliv politický názor, vyjádřili vůči občanskému zákoníku shovívavější přístup než zde na plénu, kde chápu, že se bavíme spíše politicky než věcně. Bohužel.
K tomu, co pan kolega Grospič řekl, že se sešlo obrovské množství různých názorů, a že tedy by se to mělo zpátky vrátit k dalšímu projednání. Na to chci upozornit, že to vždycky bude. Vždycky u zákona, který upravuje v zásadě veškeré lidské společenské vztahy a který má 3000 paragrafů, vždycky na určité věci bude více názorů. Nikde na světě - zdůrazňuji: nikde na světě -, kde bylo demokratické a veřejné projednávání občanského kodexu, pokud jej totalita nenařídila, nevydala, ta debata nebyla jednostranná a jednoznačná. Protože zkrátka a dobře na určité věci lze mít zcela legitimně různý názor. A nelze říci, že názor někoho jiného je špatný. Má mít spoluvlastník věci předkupní právo, nebo nemá? Část právních úprav v Evropě to má, část právních úprav v Evropě to nemá. Má být vlastnictví stavby spojeno s pozemkem? Některé právní úpravy to mají, některé nemají. A takhle bych mohl hledat jednotlivé věci, kdy lze zkrátka najít různou formu úpravy v různých demokratických právních řádech a nelze říci, která ta úprava je a priori dobrá a která je a priori špatná. Na to zkrátka lze mít různý názor.
To, co je důležité a k čemu nastalo a proč si tedy myslím, že pohled pana poslance Grospiče je mylný, že se nemá vracet návrh zákona, je to, že se u některých sporných věcí - některé jsem jmenoval, ale týkalo se to třeba i zvířat -, které zde byly debatovány, našla jednoznačná většinová společenská shoda. A to já považuji za mimořádně významnou věc. ***