(17.00 hodin)
(pokračuje Bureš)
Ovšem v případě, že nějaký provoz vypouští například do ovzduší znečišťující látky, které vznikají spalováním paliv, a přitom dodržuje podmínky stanovené právními předpisy a správními orgány, nebude odpovědný za škodu, která takovým vypouštěním případně vznikne podle ustanovení za škodu způsobenou provozem zvlášť nebezpečným, ale podle ustanovení za škodu z provozní činnosti.
Je názor Ministerstva spravedlnosti jako předkladatele návrhu zákona na výklad těchto ustanovení shodný? Děkuji za odpověď i za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Zeptám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Prosím, pan poslanec Polčák.
Poslanec Stanislav Polčák: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, já bych si dovolil rovněž v rámci obecné rozpravy po prvním čtení a po skutečně, myslím si, velmi náročné práci v ústavněprávním výboru zhodnotit úpravy, které doznala původní předloha návrhu občanského zákoníku.
Chci říci, že ústavněprávní výbor se skutečně problematice věnoval - byť zde kolega Jiří Paroubek není - tak velmi intenzivně, a představa, že bychom dnes normu vraceli zpět do nějakého dalšího podrobného čtení v jakýchsi komisích, myslím si, že by se diskuse stejně neúčastnili žádní jiní členové ústavněprávního výboru, než kteří se jí během prázdninových setkání zúčastnili. Byla to skutečně každotýdenní poměrně tvrdá dřina. A já mohu říci, s povděkem kvitovat i to ve vztahu ke kolegovi Grospičovi, že ano, na jedné straně usnesení ústavněprávního výboru je skutečně velmi dlouhé, ale je dlouhé především proto, že toto usnesení reagovalo a Ministerstvo spravedlnosti na připomínky a podněty, které obdrželi předkladatelé ze všech částí odborného spektra i od poslanců. Nemám pocit, že ten, kdo by chtěl promluvit a promluvil, že by mu nebylo dopřáno sluchu, že by se jeho připomínka neprojednávala. Naopak, mnohdy skutečně ta práce byla až únavná a náročná.
Já bych chtěl tedy velmi poděkovat všem, kteří se toho zúčastnili, protože to nebyla žádná formalita. Na druhou stranu je třeba říci, že můj obdiv patří i předkladatelům, že vůbec takovéto dílo byli schopni sepsat, kodifikovat, přes deset let na něm vlastně pracovat.
Je ovšem třeba říci, že návrh má opravdu nejen svá pozitiva, ale má i svá negativa. Já už jsem se s nimi smířil, protože se přiznám, že některé právní teoretické doktríny, které mi dneska opouštíme v rámci návrhu, dáváme nové právní úpravy, které tedy jsou taky legitimní, ale jednu legitimní zásadu zcela diskontinuitně nahrazujeme jinými zásadami. Já bych tímto způsobem úplně nepostupoval, nicméně z tohoto pojetí vyplývá celý občanskoprávní kodex. Z toho taky potom plyne, že samozřejmě tento občanský kodex skutečně zasáhne celý právní řád. To nebude žádná norma, která by směřovala pouze do několika oborů, bude muset podle mého názoru docházet k určité transformaci celého právního řádu, která potom nastane.
A to souvisí s tím, že nám nebyl předložen změnový zákon. Jistou logiku to má, protože nejprve se asi musí ustálit samozřejmě podrobná úprava občanskoprávní, nicméně pokud jsme dneska obdrželi tisk, nebo před půl rokem, který čítá takové množství paragrafů a takové množství stran, tak si dovolím tedy upozornit kolegy poslance, že až obdrží změnový zákon, tak budou velmi překvapeni nad jeho rozsahem, který bude ještě násobně vyšší.
Ano, politická reprezentace se již před několika lety, dlužno dodat před rozhodně více než třemi čtyřmi lety, rozhodla, že bude měnit civilní právo, a důsledkem tohoto rozhodnutí je, že se tedy bude muset pozměnit i právo veřejnoprávní, byť kodex uvádí, že tyto dvě části právního řádu stojí odděleně vedle sebe. Já si to nemyslím. Je to i v nálezech Ústavního soudu. Ale toto asi není klíčová podstata dnešní debaty. Musíme si být vědomi toho, že jakmile tento návrh občanského zákoníku schválíme, tak nás bude v příštím roce nebo v příštích letech čekat velmi tvrdá práce na změnových předpisech, které všechny občanský zákoník zasáhne.
Transformační náklady tohoto procesu rozhodně nebudou nulové, byť tedy předkladatel uvádí, že návrh nebude mít přímé ani nepřímé dopady na rozpočty veřejnoprávní, tak třeba i do soukromé sféry. Je jasné, že dopady budou poměrně citelné. Já se neodvážím kvantifikovat za situace, kdy tedy nebyla vypracována RIA, není možné i z mé strany, abych já zde předkládal nějaké nekvalifikované odhady.
Je otázkou, jestli náš právní řád skutečně vychází ze sovětského, jak jsem si vyčetl, typu, respektive se hovoří o totalitárních právních přístupech, na nichž má spočívat současné soukromé právo. To uvádí důvodová zpráva. Já si myslím, že po dvaceti letech je to poněkud jaksi vyslovení nepřesné, nebo respektive myslím neodpovídající stávajícímu právnímu stavu.
Ale znovu opakuji, Sněmovna si musí být vědoma toho, že se skutečně tedy vrhá do transformace celého právního řádu, a je třeba říci, že změnový zákon bude značně rozsáhlý, pokud tedy na práci dále navážeme.
Z mých připomínek v návrhu k občanskému zákoníku bylo provedeno minimálně 75 %. Některé provedeny nebyly. Já si dovolím upozornit pouze na některé, s tím, že je otázkou, jak se tedy s nimi vyrovnat ve stávajícím návrhu občanského zákoníku.
Je zde problém podle mého soudu trochu v úpravě nájemních vztahů, u nájemního práva, zejména samozřejmě k bytům, poněvadž právní úprava, ta předkládaná, limituje, respektive to vyplynulo až z projednávání potom následně v ústavněprávním výboru, a zasahuje do soukromoprávních vztahů mezi vlastníkem nemovitosti a nájemcem. Zde je limitace, která říká oproti právní úpravě, která teprve příští měsíc začne platit, to bychom si prosím rovněž měli uvědomit, že úprava, kterou my jsme zde přijali právě v oblasti uvolnění právních vztahů mezi pronajímatelem a nájemcem, začne platit teprve příští měsíc. A je tedy skutečně do jisté míry zásadně dotčena usnesením ústavněprávního výboru minimálně v tom, že se pronajímatelům neumožňuje zvýšit nájemné o výše než 20 % za tři roky trvání nájemního vztahu. Podle mého soudu je toto nepřípustná veřejnoprávní regulace. Nejsem příznivcem této právní úpravy, ovšem pokud na ústavněprávním výboru převážil názor i od předkladatele, že tato právní úpravy tedy snese test ústavnosti a nezasáhnutí do civilních práv pronajímatelů, tak to jaksi do jisté míry dokážu akceptovat, byť já osobně řeknu, že si to nemyslím.
Druhý problém, který v nájemních vztazích je, je fakt, že předloha zasahuje do práv vlastníků ještě druhým zásadním způsobem, a to že neváže jejich souhlas, to znamená souhlas vlastníků nemovitostí, s podnájmem u nájemního vztahu. Takže si to prosím představte na konkrétním příkladu tak, že budete vlastníkem určitého bytu. Tento byt pronajmete a v případě, kdy by nájemce chtěl dále podnajmout byt, tak by vždycky k tomu potřeboval podle stávající právní úpravy váš souhlas. Je to výraz určitého omezení nájemních práv nájemníků s tím, že zde se říká, že vlastně úprava postavení vlastníka má přednost. Nová právní úprava říká, že nájemce souhlas nepotřebuje za podmínky, že tam tedy bude rovněž bydlet. Nevím samozřejmě, jak se to bude kontrolovat, leč je jasné, že toto ustanovení může způsobit poměrně značné problémy i třeba dneska ve vyloučených lokalitách, na Šluknovsku, v různých částech naší republiky, kdy skutečností bude, že byty, které dnes jsou již třeba v dobrém stavu, mohou být tímto způsobem poměrně značně zatíženy. Obecně já nesouhlasím s tím, aby vlastník nemohl dát souhlas a vázat možnost podnájemního vztahu na jeho souhlas.
A jedna z dalších připomínek, která si myslím, že je taky poměrně podstatná, je otázka problematiky opuštění nemovitostí. Chci upozornit na to, že úprava, která dnes je v § 1038 v úpravě, kterou máte vy v předloze, doznala změny ústavněprávním výborem. Autorem původní úpravy je samozřejmě předkladatel, nikoliv já, to snad pouze na vysvětlenou pro média nebo pro zástupce tisku. Já nejsem tedy předkladatelem návrhu na opuštění nemovitostí. ***