(13.00 hodin)
(pokračuje Koskuba)
Dámy a pánové, zdravotní pojišťovny mají podle záměrů Ministerstva zdravotnictví mít posílenou roli v tvorbě sítě zdravotnických zařízení. Pro pravicové politiky to má bezpochyby logiku, protože koho chleba jíš, toho píseň zpívej, a zdravotní pojišťovny jsou ty, které platí. My jsme si to v oblasti, z které pocházím, a když se kouknete na mapu Prahy, tak zjistíte, že to je Praha 9, mohli prožít. Tam kdysi před lety byla zprivatizována - a já jako pražský radní jsem se jako socan snažil tomu zabránit - vysočanská nemocnice, bývalý OÚNZ Praha 9. Tato nemocnice naplnila své desetileté závazky po privatizaci a nyní z mně neznámých důvodů - protože to je již soukromý subjekt, který měnil majitele a jaksi fungoval - byla k 30. červnu letošního roku utlumena akutní lůžková zdravotní péče.
Přiznávám se, že vše je věcí obchodu, protože oni mají smlouvy s pojišťovnami a nevím, kdo se na tomto kroku podílel, ani nechci říct, zdali to má, či nemá logiku, nicméně důsledek byl jednoduchý. Ač jsem na to osobně upozorňoval od září loňského roku, všechny informace byly nepodložené. Agentura JPP, tedy jedna paní povídala, to říkala. Budete se divit, nezajímalo to ani orgány města. Dokonce jsem o tom osobně hovořil i s panem ministrem, ač já chápu, že pan ministr nezastupoval zřizovatele vysočanské nemocnice, ale já jsem se snažil s ním o tom hovořit, protože jsem zaměstnancem stále ještě fakultní nemocnice, kterou Ministerstvo zdravotnictví zřídilo. Hovořil jsem o tom i na zdravotní pojišťovně, neboť jsem za vás členem správní rady. Budete se divit, nikdo nereagoval.
A jak to dopadlo? Dne 30. června v 15 hodin přestala vysočanská nemocnice fungovat jako nemocnice a podle údajů Českého statistického úřadu, které jsem si nechal stáhnout, k březnu tohoto roku ona spravovala oblast, která čítá 85 tisíc obyvatel. A těchto 85 tisíc obyvatel mávnutím proutku se začalo vozit - kam jinam, do nejbližší nemocnice fakultní. Kdo z vás je lékař, tak asi pochopí, že stane-li se tak bez jakékoliv přípravy, vznikne jistý chaos, který zdravotníci jsou díky opakovaným krokům ministerstev zdravotnictví, ať tam sedí kdo sedí, už schopni zvládat, nicméně o komfortu pro nemocné se hovořit nedá.
Stejně tak cca před dvěma lety, a to navážu na kolegu Ratha, došlo k zajímavé konkrétní příhodě. Já nemíním jako kolega Rath hovořit o všem, co on zažil jako poslanec a nyní hejtman Středočeského kraje, ale dochází k dalšímu útlumu lůžkové zdravotnické péče v nejbližších oblastech, které k mé mateřské nemocnici Bulovce přiléhají. A budete se divit, dochází-li k těmto krokům bez toho, že by se jinde posilovala možnost poskytnutí těch služeb, že opět dochází k presu?
A tak v nejbližším okruhu této zatím stále fakultní nemocnice je právě zmiňovaná nemocnice Brandýs nad Labem, tak skvěle privatizovaná, že mě velmi mrzí, že i když jsem socan, že jsem se tenkrát nesnažil proniknout k těm, kdo to mohli privatizovat, protože výdělek jenom z pozemků, jak vám bylo řečeno, byl takový, že byste mě tu asi neviděli. A když, tak by mi bylo úplně jedno, jaký je poslanecký plat. Nicméně já v té nemocnici totiž kdysi pracoval. A já chápu, že ta nemocnice mohla mít jiné úkoly, ale pak přišla změna na postu ministra zdravotnictví, pokud vím, ta nemocnice dostala vlastníka, tak jak vám kolega Rath říkal, jejím tiskovým mluvčím se stal pan Cikrt, a já jako člen správní rady zdravotní pojišťovny a hlavně jako lékař jsem cca před dvěma třemi léty zjistil, že tato soukromá nemocnice z ničeho nic nepracuje. A na internetových stránkách této nemocnice jsme se dozvěděli, proč k nám jezdí zoufalí lidé z Brandýsa nad Labem a prosí o ošetření. Já jsem ke své hrůze zjistil, že na internetu se píše, že z jakéhosi důvodu se tato nemocnice přestavuje a že fungují jenom ambulance a že na těch ambulancích jsou lékaři - tuším, abych jim nekřivdil - od 8 do 15 hodin.
Vážení, já jsem se snažil na to upozornit. Obrátil jsem se dopisem na správní radu VZP, a ti z vás, kteří v ní jsou, vědí, že se tak stalo. Nechci se tady litovat, nakonec se mi nic nestalo. Jediná reakce byla, že se ozvalo údajně Ministerstvo zdravotnictví a ředitelku mé fakultní nemocnice jemně upozornilo na to, ať si ten primáříček hledí svého, nebo by mohl také být bez místa, protože mu do toho nic není. Vážení, takto vypadá někdy i skutečnost. Ano, přiznávám, paní ředitelka mě nepropustila, já jsem žádný oficiální dokument neviděl, ale dodnes na to nemohu zapomenout, protože mi to trošku připomnělo doby dá se říci už dávno minulé.
Co jsem tím vlastně chtěl říci? Takhle zanikla Nemocnice Neratovice, nebo omezila provoz, takto se vytratilo zdravotnické zařízení Kralupy nad Vltavou, a to hovořím jenom o tom, co se mě týká.
A my pod tlakem na Bulovce - o které nemám právo s ohledem na zákoník práce jinak hovořit, protože jsem tam stále zaměstnancem a musím dodržovat jistou loajalitu a pracovní postup, na Bulovce se stále šetřilo, utlumovala se lůžka, snižoval se jejich počet - najednou stojíme před situací, kdy se máme postarat o daleko větší počet lidí. Víte, jaká je reakce? Vy jste to možná nevnímali, protože to považujete za normální.
To vše se děje za situace, kdy se z novin dočtu, že pan ministr uvažuje o odfakultnění dvou pražských nemocnic. A pak dokonce ve večerních zprávách slyším kolegu poslance Šťastného, který hovoří o tom, že Praha si tento svůj původní majetek převezme, ale také Thomayerku, založí z toho jakési metropolitní nemocnice, a přestože jsou to velké nemocniční celky, jak jsem vám zde vysvětlil, s obrovským spádovým územím, a dokonce i s fakultami, tak že město by mělo problém s jejich provozováním, takže do roka vybere někoho, kdo ty nemocnice bude provozovat.
Lidé, uvědomte si, toto na sebe krátce navazuje! A já se nerad po někom opičím, ale musím připomenout slova předpředřečníka, která tu řekl před časem, že ono to nějak do sebe zapadá. Objeví se významné zdravotnické zařízení, pak se tam různě mění management a čistě náhodou se mění tak, až to zdravotnické zařízení se dostane do značných finančních problémů, pak se ho zbavíme - protože pan ministr nám upřímně na zdravotním výboru řekl, že stát se neumí starat o velké zdravotnické celky, a já mu za jeho upřímnost prostřednictvím paní předsedkyně děkuju, protože ten stát to projevil mnohokrát. A abych byl zcela upřímný, tím jsem nemyslel jenom současného pana ministra. No a jestliže něco neumíme řídit, byť to má pro stát velký význam, tak je zřejmě nejlepší se toho zbavit. A já mám čím dál větší pocit, že touto cestou jdeme a že tato cesta je postupně připravena i pro zdravotnické zařízení, v kterém jsem strávil více než dvacet let.
Dámy a pánové, pak se vůbec nedivím, že se zruší i podobný zákon. ***