(15.20 hodin)
(pokračuje Rath)
Dámy a pánové, to, o čem mluvím, to nejsou nějaké pohádky, výmysly nebo spekulace. To je bohužel to, co zažíváme v řadě měst jako každodenní realitu. Pokud někdo chce vystupovat tímto způsobem, že chce podporovat rozebírání, tunelování, tedy rozkrádání našich nemocnic, nechť hlasuje pro zrušení tohoto zákona. (Potlesk zleva.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím paní poslankyni Soňu Markovou. - S faktickou poznámkou pan ministr Drábek, má tedy přednost. Faktická poznámka. Prosím, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, vážená paní předsedkyně. Nedělám to obvykle, ale tentokrát musím a nechci nijak zlehčovat to, co tady padlo. Přečtu vám to, co mi napsal jeden občan. (Čte z notebooku.)
Uf, vlastně máme štěstí, že Rath je poslanec, protože kdyby byl doktor, to by byl průser. (Potlesk z lavic uprostřed.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Dále faktická poznámka David Rath.
Poslanec David Rath: Já myslím, že pan ministr Drábek tady jasně předvedl, co je slušné vychování, co je jemnocit a jak má vystupovat ministr této vlády. Mrzí mě, paní předsedkyně, že jste ho neupozornila, že se chová jako hulvát. (Zatleskání vlevo.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Paní poslankyně Soňa Marková je přihlášená do rozpravy a má tedy slovo.
Poslankyně Soňa Marková: Přeji hezký den. Dámy a pánové, vážená paní předsedkyně, vládo, dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy vyjádřila k tomuto návrhu zákona.
Už v prvním čtení jsem tady říkala, že jsem pamětnicí v tom smyslu, že si pamatuji zrod tohoto zákona, který se nyní vládní koalice snaží zrušit silou svých sto a více hlasů. Musím konstatovat, že k tomuto zákonu, který se teď chystáte zrušit, vedla velmi obtížná a zdlouhavá cesta. Přesně v duchu té staré známé pravdy, že sejdou-li se dva právníci, hned tu máte nejméně tři právní názory.
Potvrzuji také to, co řekli někteří mí předřečníci - teď tedy nemyslím pana ministra Drábka - o dvou hlavních cílech a důvodech, proč vůbec tento zákon vznikl. Za prvé to měla být pojistka proti bezbřehé privatizaci nemocnic a za druhé měla být zajištěna potřebná a kvalitní zdravotní péče pro všechny v rámci vytvoření sítě nestátních neziskových zdravotnických zařízení. To vše v situaci, kdy neexistoval žádný obecný ani konkrétní zákon o neziskových zařízeních ve veřejných službách. Zato však v době, kdy krajské reprezentace začaly převádět své nemocnice na obchodní společnosti, což měl být bezesporu první krok k budoucí privatizaci lůžkové péče na základě stále dokola opakovaného ale ničím nepotvrzeného tvrzení, že jediným správným hospodářem je soukromý vlastník.
Proč mluvím o nepodloženém tvrzení. Když se pozorně rozhlédnete po naší republice a podíváte se doopravdy pozorně, zjistíte, kolik zde máme kdysi prosperujících průmyslových, zemědělských a jiných podniků po roce 1989 různým způsobem zprivatizovaných a nyní zkrachovalých. Tehdy se také zrodil mýtus o tom, že obchodní společnosti jsou tou nejlepší a jedinou správnou formou vlastnictví pro nemocnice zřizované krajem. V mém Královéhradeckém kraji se na to konto celá léta tvrdilo, že tyto nemocnice, akciové společnosti později spojené do zdravotnického holdingu, výborně fungují a nemají žádné dluhy. Pokud jsme si ovšem chtěli tato tvrzení ověřit, vždy jsme narazili na hradbu v podobě mantry stále opakované: to je obchodní tajemství, to se nemůžete dozvědět. Krutá pravda se ukázala až po posledních krajských volbách, kdy došlo ke změně vedení kraje a audity následně odhalily dluhy nemocnic za více než sto milionů korun.
S pravicí je také od počátku jejího vládnutí spojen ještě jeden fenomén - neplnění slibů daných voličům před volbami. Začala to už ODS ve své dnes dávno zapomenuté smlouvě s občany, kde slibovali, že nenavýší spoluúčast pacientů, kromě jiného. Pak zavedli regulační poplatky ve zdravotnictví a rázem stoupla spoluúčast pacientů o celá dvě procenta. Nyní se bohužel v této osvědčené politice beze studu pokračuje. Jako třeba v tomto případě, kdy byl - a myslím, že to potvrdí všichni, kteří v této Poslanecké sněmovně seděli - slíben zákon o neziskovkách ve veřejných službách. A místo toho teď máme na stole zákon o zrušení nestátních zdravotnických zařízeních neziskových. Jeho podoba, podoba tohoto zákona, není úplně bezchybná, ale kdybychom v Poslanecké sněmovně měli zrušit všechny zákony, které Sněmovna vytvořila s chybami, tak by naše Sbírka zákonů zřejmě zela prázdnotou.
V souvislosti s projednáváním tohoto poslaneckého návrhu zákona bych znovu připomněla několik otázek, které jsem položila už při prvním čtení, ale na které jsem bohužel nedostala odpovědi.
Za prvé. Proč Ministerstvo zdravotnictví ještě nepředložilo třeba novelu tohoto zákona, která by opravila chyby, anebo obecný zákon o neziskovkách ve veřejných službách? Že by to bylo proto, že ve skutečnosti tato vládní koalice žádná nezisková zdravotnická zařízení nechce? A privatizaci zbytku zdravotnictví pokládá za nejlepší řešení? Budou potom následovat lukrativní fakultní nemocnice a zdravotní pojišťovny?
Druhá otázka. Proč Ministerstvo zdravotnictví místo tohoto poslaneckého návrhu zákona tady nyní nepředkládá zákon třeba proti korupci a plýtvání miliardami veřejných peněz ve zdravotnictví? Že by proto, že ti, kteří si ze zdravotnictví učinili zdroj svých pohádkových zisků, byli výrazně potom nespokojeni s touto pravicovou vládní koalicí?
Třetí otázka. Proč Ministerstvo zdravotnictví s tak velkým množstvím úředníků ještě nepředvedlo zatím téměř nic a většina změn spočívá pouze v oprášení starých Julínkových předloh, které sám bývalý ministr nakonec pro jejich nekvalitní zpracování stáhl, anebo ve formě poslaneckých návrhů ať už zákonů, nebo pozměňovacích návrhů? A pozitivní změny, jako například odstranění nerovnosti a nespravedlnosti ve financování zdravotní péče, se zatím v Poslanecké sněmovně neobjevily a asi ani neobjeví, protože žijeme tak trochu v absurdní zemí, kde se pan ministr několikrát vyjádřil - teď myslím pana ministra zdravotnictví - o tom, že ani to své ministerstvo v podstatě řídit nechce. A to i přesto, že Česká republika asi i přes nechuť představitelů vládní koalice je stále stát, ve kterém je stát odpovědný za zdravotnictví jako veřejnou službu a právo na zdravotní péči máme zakotvenu v ústavě.
Čtvrtá otázka. Proč Ministerstvo zdravotnictví opakovaně odmítlo žádost Středočeského kraje a nepovolilo přechod jeho nemocnic na neziskovou formu i poté, co donutilo kraj vydat obrovské částky na posudky? A odůvodnění zamítnutí, že je předložen právě tento návrh na zrušení nestátních neziskových zdravotnických zařízení, zní jako absurdní drama pana Havla.
Za páté. Co znamená panem ministrem dříve vyslovený pojem nezisková organizace rozumného typu? A co je špatného na zákoně, který si kromě již zmíněné pojistky proti privatizaci a vytvoření sítě nestátních neziskových zdravotnických řízení dává za cíl například kontrolu personálního vybavení zdravotnických zařízení ministerstvem nebo komorou, kontrolu kvality poskytování zdravotní péče, povinnost ošetřit pacienta ve spádovém území, nemožnost, aby nemocnice zařazená do sítě zbankrotovala a majetek takovéto nemocnice nemohl být předmětem exekuce? ***