(16.10 hodin)
Poslanec Radim Vysloužil: Vážený pane předsedající, vládo, kolegyně, kolegové, doplnil bych svého kolegu především o body, které prosadily Věci veřejné do předkládaných tisků. Naprosto zásadní pro dobře fungující druhý pilíř jako relevantní zdroj úspor na stáří je stálé nastavení jeho regulace. Cílem je za prvé vytvořit bezpečné a bezrizikové prostředí ve vztahu pojišťovna - klient, tj. takové prostředí, aby klienti neplatili za správu svého majetku více, než je bezpodmínečně nutné. Za druhé vytvořit na trhu druhého pilíře dostatečnou konkurenci, tak aby zde byl dostatečný tlak na kvalitu poskytovaných služeb, aby byl tlak na snižování výše poplatků, aby měli klienti skutečnou možnost v případě nespokojenosti přejít ke konkurenci. Konkurence na trhu je sama o sobě velká záruka toho, že prostředí bude vlídné ke klientům. Všechno toto podporují body, které se nám podařilo protlačit do důchodové reformy. To je za prvé. Systém je dobrovolný. To znamená, že volba účastníka, zda do systému vstoupí, či nevstoupí, je jen na něm.
Dále, podařilo se nám prosadit snížení základního kapitálu pro penzijní společnosti tím, že zachování vysokého standardu bezpečí pro klienta dojde ke zvýšení počtu účastníků na trhu. Je také regulován počet klientů jednotlivých fondů, a to nejméně 50 tisíc klientů do dvou let. Příliš malé fondy tím pádem by nemohly být pro klienty bezpečné. Dále je tam dohled prováděný Českou národní bankou. Také regulace se provádí za pomoci nejmodernějších standardů regulace v instituci. Strategie, které mají zákonem předepsané penzijní fondy, hledí především na bezpečí a obezřetnost, je užívána nižší škála aktiv, investuje se hlavně do dluhopisů a dalších, méně rizikových instrumentů. Naopak se potlačují investice do akcií a derivátů.
Už na samém počátku jednání o důchodové reformě stála jasně formulovaná podmínka Věcí veřejných v podobě co nejnižších poplatků účtovaných penzijními společnostmi. Regulace těchto poplatků je naprosto zásadní. V současné době jsou nastaveny tak, aby představovaly minimální prostor pro zisk dané penzijní společnosti za správu finančních prostředků, a to v případě, že se tyto společnosti samy nebudou snažit o úsporu nákladů. Otevřeně říkáme, že reformy jsou připravovány pro občany, nikoli pro pokladničky penzijních společností, a to z jednoduchého důvodu: klienti se do spoření zapojí v případě, že s ním budou spojeny co nejnižší náklady, zátěž a pochopitelně i minimální zásah do zisku klientů. Je přece žádoucí, aby se na zodpovědnosti za své stáří podílelo co nejvíce lidí. Nízké poplatky zároveň vytvářejí tlak na penzijní společnosti, tak aby dále snižovaly své náklady. Důležitost této problematiky nejlépe ilustruje příklad sousedního Slovenska, kde limity poplatků nestanovili, trh s důchodovým spořením nebyl kvalitně ošetřen a regulován a nyní je pro klienty nejenom nezajímavý v podobě vysokých poplatků, ale navíc nevýhodný jako spořicí nástroj.
Na závěr bych jen dodal, že opozice dnes podrobně vyjmenovává řadu chybějících zákonů - nejen důchodová reforma, zdravotnictví, podpora podnikání, podpora zaměstnání. A já se ptám, proč vámi vyjmenované zákony nebyly přijaty v posledních dvaceti letech.
Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je poslanec Jiří Paroubek.
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, změna důchodového systému je asi jedna z nejdůležitějších záležitostí, kterou tady budeme projednávat a projednáváme v tuto chvíli v Poslanecké sněmovně v tomto volebním období. Bývá zvykem zemí s prozíravou vládou, že vláda, která je v určitém volebním období, strany, které jsou koaliční ve vládě, velmi pravděpodobně se mohou stát stranami opozičními v dalším volebním období, a měly by tedy mít zájem, aby zde byla kontinuita takových systémů, jako je systém důchodového zabezpečení. O to víc mě mrzí, a myslím, že to není v zájmu České republiky, když důchodový systém má být protlačen, řekl bych, jednostranně, na základě představ momentální vládní garnitury. Myslím si, že je zřejmé, že takový systém důchodového zabezpečení nemůže přežít do dalšího volebního období a musí být korigován.
Bylo tady upozorněno na řadu aspektů, v čem systém bude špatný. Já jsem rád, že se jeden z vládních politiků označil za politika budoucnosti. Možná že můžeme říci, že by se tak mohla jmenovat celá koalice. Koalice politické budoucnosti. Ale oni sami vědí, že s politickou budoucností už tak moc společného nemají.
Díval jsem se na pana ministra financí, který se tvářil dnes velmi starostlivě, že je potřeba něco dělat, že nelze žít na dluh. My jdeme hluboko do minulosti, abychom se zabývali tím, jak se ty dluhy vyvíjely v 90. letech, dohadujeme se o tom, jak někdo tehdy spálil peníze, které měly zůstat na důchodovém účtu, že měly jít důchodcům někdy do budoucna. Nešly, protože bylo potřeba zalepit díry ve státním rozpočtu. Mám na mysli zejména činnost první vlády Václava Klause. Ale nejděme tak daleko do minulosti. Podívejme se na posledních 4,5 roku, kdy byl ministrem financí pan Kalousek nebo kdy ministerstvo financí, sice ne ad personam, ale silně ovlivňoval v době úřednické vlády.
Včera vyšla tabulka v E15 a já bych ji doporučil každému politikovi, koaličnímu i opozičnímu, aby si ji prostudoval. Veřejný dluh dosáhl přes 1 bilion 400 milionů. Kolik bylo vyčerpáno nebo kolik se podílejí vlády pravice od počátku roku 2007 na výši tohoto veřejného dluhu? Když do toho započtu i 150 miliard korun rezerv, rozpočtových rezerv, které připravila poslední vláda sociální demokracie, tak je to téměř 650 miliard korun. Slyšíte dobře: částka 1 bilion 400 miliard a 650 miliard. Znovu podotýkám, že je v tom 150 miliard spálených rezerv, které vytvořila poslední vláda sociální demokracie. Shodou okolností pod mým vedením. (Smích v sále.)
Možná že se ještě někdo zasměje, když mu řeknu čísla z roku 2005. Tehdy dosáhl schodek státního rozpočtu 56 miliard korun. Kdybyste měli takový schodek státního rozpočtu, tak byste měli nejlepšího ministra financí světa, jak znám česká média. Z těch 56 miliard bylo ovšem 45 miliard rozpočtových rezerv. Kdybychom rozpočtové rezervy nevytvořili, aby je posléze použil za rok 2007 pan ministr Kalousek k vylepšení výsledků vlády, resp. výsledků státního rozpočtu, tak by ten deficit v tom roce byl 11 miliard korun. Takže to, že vláda pravice neumí vládnout, o tom se přesvědčujeme každý den. O tom, že neumí hospodařit, je potřeba uvést takováto konkrétní čísla.
Hovoříte o předvídavosti - že je potřeba předvídat. Pan ministr financí opravdu předvídal. Když jsem v září a v říjnu 2008 - chápu, bylo tehdy těsně před krajskými a senátními volbami - hovořil o tom, že se blíží krize, tak tehdejší vláda fantazírovala o tom, že existuje nějaký ostrůvek uprostřed Evropy, který se nepotopí ani v krizi. Ten ostrůvek měla být Česká republika. Pak nám rychle začalo téci do bot, toho si všimla i vláda pana Topolánka s ministrem financí panem Kalouskem. Tehdy říkali, že šířím poplašnou zprávu, snad na mě chtěli poslat i státního zástupce. No nestalo se, myslím, že si všimli později, že prostě v té krizi jsme. ***