(15.50 hodin)
(pokračuje Sobotka)
My jsme v té době zaostali. Česká republika získala zpoždění, mimo jiné právě v 90. letech nás předběhlo Slovinsko z hlediska růstu vyjádřeného v hrubém domácím produktu na hlavu. Z hlediska zahraničních investic nás začali předbíhat úplně všichni. A pozitivní změna z pohledu přílivu zahraničních investic přišla až po roce 1998.
Možná se zeptáte, co se stalo v roce 1998. Já vám to všem připomenu. V té době ve volbách zvítězila sociální demokracie a sestavila vládu. A tehdy nastal zlom v přílivu zahraničního kapitálu, protože sociálně demokratická vláda dokázala investice do České republiky přitáhnout. To byl ten zásadní rozdíl. A prosím, porovnejte čísla o tom, jaký byl příliv zahraničních investic, kolik tady vznikalo nových pracovních míst v době, kdy tady byla ve vládě Česká sociální demokracie. Ani vlády Václava Klause, ani vláda Mirka Topolánka, ani vláda Petra Nečase se s tím absolutně nemůže rovnat, s tím přílivem investic, který Česká republika zaznamenala.
Možná budete říkat, že to nebyla zásluha sociální demokracie. Možná budete říkat, že to byl důsledek vstupu do Evropské unie. Pak bych vám chtěl připomenout, že to byla sociální demokracie, kdo se jednoznačně postavil za to, aby Česká republika do Evropské unie vstoupila, že to byla sociální demokracie, která dokončila všechna potřebná jednání a zemi na vstup do Evropské unie dobře připravila. A byli jsme to my, sociální demokraté, kdo jsme v před volbami měli také odvahu jasně lidem říci, že my doporučujeme hlasovat pro vstup do Evropské unie. ODS tuhle odvahu před referendem o vstupu nikdy neměla. A také vstup do Evropské unie pomohl tomu, že do České republiky začaly proudit zahraniční investice a vytvářela se nová pracovní místa. To pomohlo k obnově řady průmyslových regionů, které byly zdevastovány v době kuponové privatizace, kterou tady prosazovala Občanská demokratická strana.
Takže až někdo z vás bude chtít dávat lekce hospodářské politiky, tak si prosím nejprve zameťte před vlastním prahem. (Tleskají sociální demokraté.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil pan ministr Drábek, který jako přednostně samozřejmě.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, pane místopředsedo. Já bych doplnil edukační vystoupení pana předsedy Sobotky o edukační doplněk. Bylo by dobré se také podívat, kolik peněz ten příliv investic stál a proč se náš stát v době hospodářského růstu tolik zadlužil. A také na zajímavá čísla o tom, že nezaměstnanost v době sociální demokracie byla téměř stejná jako v době ekonomické krize. (Silný potlesk zprava.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Máme - fakticky pan poslanec Josef Cogan. Prosím.
Poslanec Josef Cogan: Já bych také rád připomněl kolegům, co nastalo v roce 1998. Já jsem tehdy nebyl ve Sněmovně, nebyl jsem tady ani v roce 2006. V tom roce 1998 nastal opravdu velký zlom zejména v tom zvyšování státního dluhu. Od roku 1998 do roku 2006 byl zvýšen dluh nominální čtyřnásobně. (Zleva zaznívá hlasitá reakce a posměch.) Pokud bychom se chovali stejně hospodářsky nezodpovědně, tak by na konci tohoto období musel být dluh řádově 3,2 bilionu. Takže to byl největší zlom, který nastal v hospodaření, a já jsem to sledoval tenkrát mimo tuto Sněmovnu a tloukl jsem si do hlavy, jakým způsobem nás do budoucna tyto vlády zadluží.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak tohle si musíme vyjasnit. Hlásí se Milan Urban o slovo.
Poslanec Milan Urban: Děkuji, pane místopředsedo. Kolegyně a kolegové, já tedy nevím, jak souvisí tento návrh důchodového spoření s konkurenceschopností České republiky. Já si myslím, že snad jenom nepřímo tak, že součástí všech těchto návrhů, o kterých tady dnes debatujeme, je zvyšování daně z přidané hodnoty a podobných daní, které jistě neprospějí zvýšení konkurenceschopnosti České republiky.
Ale když už tady byly ty otázky na téma roku 1998 a co se má dělat z hlediska strategických rozhodnutí konkurenceschopnosti. Kdo studoval materiály jak předchozích sociálně demokratických vlád, tak dokonce i té současné, tak si tam mohl přečíst, že klíčovými faktory pro růst konkurenceschopnosti je dopravní infrastruktura. Tedy co navrhujete vy, to je minus nějakých 40 % peněz do dopravní infrastruktury. Nemyslím si, že to je ve prospěch konkurenceschopnosti. Klíčovým faktorem je vzdělání, výzkum, inovace, prostředky, které mohou vést k vyšší přidané hodnotě, tedy vzdělanostní ekonomice. Co je výsledkem těch vašich rozpočtů a strategických úvah? Snižování těchto prostředků.
Tak bych mohl pokračovat jeden klíčový faktor po druhém, co se týká konkurenceschopnosti. Protože nemám čas, tak si ale myslím, že je potřeba říct ještě jednu důležitou věc. Proč nejdříve nezpracujete a nenavrhnete a nediskutujete skutečnou strategii konkurenceschopnosti české země do budoucna, zvláště ve chvíli, kdy se propadáme v poměřování s ostatními zeměmi, a podle této strategie nepředkládáte jednotlivé normy do Poslanecké sněmovny, podle této strategie nesestavujete státní rozpočty, podle této strategie nesestavujete rozpočty Státního fondu dopravní infrastruktury apod.? Děláte to obráceně - vymýšlíte normy a říkáte, že to je ku prospěchu růstu konkurenceschopnosti české země. Neděláte to dobře! (Tleskají sociální demokraté.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se přihlásil Bohuslav Sobotka přednostně.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Já myslím, že by bylo dobře, kdybychom už v této Poslanecké sněmovně, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, kdybychom už tady přestali opakovat nepravdy, které už na půdě této Sněmovny byly snad stokrát nebo tisíckrát vyvráceny.
Jak je to s tím veřejným dluhem. Především chci upozornit na to, že Česká republika začala standardně vykazovat výši veřejného dluhu a roční deficity až v souvislosti s přípravou na vstup do Evropské unie. V 90. letech bylo státní účetnictví velmi kreativní, velmi kreativní, a rozhodně nesplňovalo parametry, podle kterých se začaly vykazovat deficity veřejných financí po vstupu do Evropské unie.
V čem spočívala kreativita státního účetnictví v době, kdy tady vládla ODS v 90. letech? Bylo to velmi jednoduché. Ty dluhy se vytvářely v institucích, které nebyly formálně zahrnuty do státního rozpočtu. To byla vaše politika. Takže se zadlužily České dráhy. Dámy a pánové, České dráhy v té době na sobě kumulovaly dluh v rozsahu cca 50 miliard korun. To byly půjčky, které si vzaly České dráhy, a ty nikdy nebyly součástí státního rozpočtu. Nikdy se tady o nich nedebatovalo, v Poslanecké sněmovně. Nikdy nebyly součástí státního závěrečného účtu a nikdy nebyly vykázány jako schodek státního rozpočtu.
Co se také dělo v 90. letech? No, vláda si brala, řekl bych kradla peníze, které byly určeny na důchody, a zapojovala je do výdajů státního rozpočtu, jako by se nechumelilo. Minimálně 30 miliard korun bylo v 90. letech použito z peněz, které přišly na důchody, a byly zapojeny do zcela jiných výdajů státního rozpočtu, které s tím vůbec nesouvisely.
Co se dělo také. Já si vzpomínám na velmi zajímavý případ, jak vypadalo kreativní účetnictví v 90. letech. V roce 1996 podepsal tehdejší ministr financí Ivan Kočárník, tehdy člen ODS, garanci vůči České národní bance na 22 miliard korun. A dámy a pánové, ta garance byla splatná za deset let. On zadlužil Českou republiku v roce 1996, ale ta garance byla splatná na konci roku 2006. To znamená, já jsem tehdy jako ministr financí musel zaplatit garanci v rozsahu 22 miliard korun, kterou ale poskytl Ivan Kočárník v roce 1996, aniž byla vykázána v metodice stavu veřejných rozpočtů.
A poslední věc. Já myslím, že je absolutně nefér tvrdit, že veřejné dluhy začaly narůstat po roce 1998. Tehdy se začaly ztransparentňovat, tehdy se o nich začalo hovořit, tehdy se začaly konečně vykazovat. A tehdy také začala sanace bank. Já myslím, že současné irské vládě nikdo nemůže vyčítat, že má takový deficit, jaký má, protože ona byla nucená znárodnit ztráty irských bank, aby se zcela nepoložila irská ekonomika. Totéž musela udělat sociálně demokratická menšinová vláda v roce 1998 a dalších letech. Musela znárodnit ztráty českých bank, aby bylo možné tyto banky privatizovat, aby se nepoložila v té době oslabená česká ekonomika po krizi, kterou způsobila chybná privatizace před rokem 1998. Proto narůstal veřejný dluh po roce 1998, protože se sanovaly banky, ale ztráty těchto bank vznikaly v polovině 90. let v důsledku jejich špatné vlastnické kontroly a v důsledku chybně pojaté privatizace, která neměla jasně daná pravidla. To je ten důvod, proč narostl veřejný dluh. ***