(14.50 hodin)
(pokračuje Opálka)
Když se podíváme na třetí zákon, doprovodný, který přivádí k nutné legislativní změně řadu zákonů, musím říci, že když se podíváte jen na hlavičku zákona č. 155/1995 Sb., tzn. zákona o důchodovém pojištění, zjistíte, že od roku 1995 do roku 2011 proběhlo již, tuším, 48 novel. Já bych zde mohl uvádět všechny zásadní velké novely, které měly ne technicky, ale obsahově důležitý význam pro tento státní pilíř. Které ho samozřejmě stabilizovaly, ale také do jisté míry destabilizovaly. A chci na tom počtu novel jen ukázat, že je mýtus, že neprobíhá žádná důchodové reforma. Ta důchodová reforma probíhá na území ČR od roku 1921. Probíhá postupně, probíhá parametrickými úpravami, probíhá úpravami, které si stát mohl v té které době dovolit. Myslím si, že 48 novel je už velká důchodová reforma. A to, co máme dnes předloženo, je jen rozinka systémové změny, která má zajistit snížení solidarity, zvýšení ekvivalence, méně státu, více těm, kteří na to mají. Pokud samozřejmě budou mít to štěstí a vývoj bude takový, že jim úspory zhodnotí.
A teď k některým faktům, některým argumentům, které jsem již zde někdy uvedl, ale myslím si, že by měly být aspoň ve stenozáznamech.
Řeknete si možná, 3 % není mnoho, zvýšíme DPH a sytém ufinancujeme. Chci dokumentovat na situaci, která vznikla v roce 1995, kdy byl schválen nový zákon č. 155/1995 Sb., a od roku 1996 se snížila sazba pojistného z 27,2 % na 26 %. Jestliže do roku 1996 systém vykazoval přebytky - teď beru jen Českou správu sociálního zabezpečení bez administrace - automaticky to 1,2 % uvrhlo od roku 1997 systém od ztrát. Stačilo 1,2 %, pro úplnost musím dodat, že vedle toho se zvyšovala i nezaměstnanost. V roce 2003 se rozhodlo, 2004 realizovalo, že se 1,2 % sníží státní podpora v nezaměstnanosti, čili odvod, který je v rámci sociálního zabezpečení, a stoupl nám o 2 % na 28 % výběr do důchodového pojištění. V tomto momentu se dostala čísla zase do plusu a systém byl vyrovnán.
Přišly však v nedávné době nové deficity. Obecně se říká, že je to důsledek krize a důsledek, že systém je už nestabilní. Musím říci, že síla tohoto systému je velká, ale nezodpovědnost vlád, nebo úmysl vlád přejít na nový systém samozřejmě dokáže zlomit i průběžný systém.
Konstatujme, že stát neplatí - stejně jako u zdravotního pojištění platí - náhradní doby. Ale náhradní doby jsou součástí výpočtu pro důchod. Sekeru nám dělá i propojení na důchodovém účtu, důchodu s příslušníky ozbrojených složek. Téměř 2 miliardy propad ročně, Ministerstvo obrany.
Těžko se vyčísluje i zavedení stropu na odvody. Ale každý rozumí tomu, že je. Také řešení nezaměstnanosti na úkor financí na důchody, to jsou ty předčasné důchody, není malé. Kolem 50 miliard to dělalo v době krize. Ale taktéž samozřejmě nezaměstnanost, kdy každý nepracuje, pobírá, když má štěstí, podporu v nezaměstnanosti, pak nějaké sociální dávky, ale neodvádí do systému.
Problémy nám dělá neustálé přelévání záloh poště na lednové výplaty, které se promítají do minusů. A i když první vlády Mirka Topolánka vybrala určitý přebytek na důchodovém účtu, aby tento problém vyřešila, tak se stejně znovu objevil. Nevýběr pojistného, pohledávky, většinou už po státních neexistujících firmách, dnes se uvádí téměř 60 miliard, ale tam už je řada miliard umořených v minulosti. Také to nijak stát nedorovnal.
Otázka osob samostatně výdělečně činných a neustále se zvyšující, i když špatně prokazující švarcsystém, protože máme téměř milion lidí jako OSVČ a to je na počet občanů v rámci Evropy jeden z nejvyšších možných bodů. No a ti to odvádějí samozřejmě z optimalizovaných příjmů, a to ještě jenom z 50 %. A pak nekolidující zaměstnání, to je to zaměstnávání na dohody, které samozřejmě ubírá další peníze, a pak zaměstnávání načerno, o kterém jsem zde hovořil včera, také tomu nepřispívá.
Chci říci, že kdybychom jenom napravili některé z těchto parametrů, tak ten systém není v deficitu.
Jestliže se podíváme na vývoj státního pilíře a v roce 1991 vidíme, že podíl průměrného starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě činili 55,3 %, pak se posledních pět letech motáme někde nad hranicí 40 %. Je třeba říci, že státní pilíř již oslaben byl a chceme ho oslabit ještě více.
Když se podíváme na vývoj od roku 1989, kde bereme reálnou hodnotu průměrného starobního důchodu jako 100, tak musím říci, že v roce 1993 tento reálný starobní důchod činil 75,6 %. Na těch 100 % jsme se dostali až v roce 2003. Chci tím říci, že starodůchodci v podstatě byli spolu se zemědělci jedni z těch, kteří platili neúspěšnou transformaci české ekonomiky.
Důchodový systém je samozřejmě součástí sociálního zabezpečení a ovlivňuje ho řada parametrů. Nejenom to, jak je nastaven jednotlivý pilíř, první, druhý, třetí, či dokonce čtvrtý. Je to především demografie, pokles plodnosti, prodlužování života a migrace. Musím říci, že díky migraci neklesá počet občanů ČR. Ale na druhé straně je třeba říci mladým lidem: Problém, který je nutno vyřešit, je otázka, jestli budete mít děti, které budou platit na vaše důchody. Jestli budete mít žádné či jedno dítě, samozřejmě odvod bude nižší. Ale nestěžujte si na starou generaci, že vám vytunelovala vaše peníze, protože ona se starala o svůj důchodový systém tím, že zabezpečila společnost, aby byla i populačně reprodukční. To znamená, že pokud bude v systému nedostatek peněz kvůli demografickému vývoji, tak to je vina vaše, vašeho pohodlí, vaší kariéry, a pokud někdo, žel, ze zdravotních důvodů dítě mít nemůže, no tak možnost osvojení tady samozřejmě taky existuje. ***