(Jednání pokračovalo ve 14.31 hodin.)
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobrý den, přeji vám příjemné odpoledne.
Dámy a pánové, jediné, co mi chybí, jsou na té tabuli napsané přihlášky do rozpravy, aby mohla pokračovat. Takže já si myslím, že si celkem správně vybavuji, že jsme stále ještě v rozpravě k bodu číslo 7, to je vládní návrh zákona o důchodovém spoření, jedná se tedy o sněmovní tisk 412. Máme tady zpravodaje pana poslance Vilímce. Ještě nám chybí předkladatel. Byl bych rád, kdyby na té tabuli se také objevila jména těch, kteří jsou přihlášeni do rozpravy... (Hlasy z lavic.)
Dozvídám se, že přihlášený je pan poslanec Opálka. Protože je s tím všeobecný souhlas - všimněte si, jak místo té techniky, která nefunguje, nakonec je to na nás, abychom se dohodli, jak to tedy vlastně je (s úsměvem). Takže po všeobecném tom pan poslanec Opálka dostane slovo. Uvidíme, na kom se pak domluvíme jako dalším. (Smích v lavicích.)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, pane místopředsedo. Chci jenom upozornit, že máme spojenou rozpravu k bodu 7, 8 a 9, čili ke všem třem tiskům.
Takže vážené kolegyně, kolegové, vážení členové vlády, již nějaký čas koluje po internetu krátká pohádka pro děti o důchodové reformě. Dovolím si trošku parafrázovat: a pracovali a šetřili, a pracovali a šetřili, až umřeli.
Ano, mělo by se zvolat hurá. Tak konečně je tady takzvaná velká důchodová reforma, lék na všechny neduhy, jak už se řadu let, a nejsilněji od roku 2006, snaží národu vysvětlit řada politiků, ekonomů i novinářů. Avšak úvodní slovo ministra zase tak bombastické, jak bylo avizováno, nebylo. Jedná se totiž v zásadě jen o jednu parametrickou změnu ve státním pilíři, dobrovolné vyvedení tří procent pojistného systému, tzv. opt-in, ne tedy jak se stále cituje opt-out, co by bylo povinné vyvedení, které snad bylo zamítnuto.
Avšak tato parametrická změna je zásadní z pohledu systémové, téměř nevratné změny, která nestabilizuje nijak státní solidární pilíř. Ba naopak. Vyvolává další potřebu veřejných financí na úhradu transformačního dluhu a v čase budoucím snižuje nejen solidaritu státního pilíře, ale i jeho váhu v celém důchodovém systému. To je, jak jsme slyšeli, i nezakrývaný sociální - pokud se to tak dá nazvat - cíl pravicové vlády. Pod heslem "méně státu" se převádí povinnosti státu na privátní sféru, kolektivní sdílení rizik se omezuje a přenos je na ekvivalentní individuální sdílení rizika. A tak když národ přichází o loterii v podobě Sazky, získává od vlády novou loterii v podobě důchodového spoření coby nového kapitálového ekvivalentního důchodového spoření, takzvaného druhého pilíře.
Ano, rizika tu již byla probírána z mnoha pohledů. Bylo také hovořeno o tom, že tento systém bude výhodný jen pro vícepříjmové skupiny. Zdůrazňuji - ale to jen za předpokladu, že vývoj ve světě bude lineárně neměnný, že bude sociálně stabilní, že finanční kapitál ustojí všechny turbulence, že nově se formující centra hospodářského rozvoje budou respektovat staré pořádky, že nedostatek pitné vody, fosilních paliv a další problémy nevyvolají globální destabilizaci. A tak z pohledu v dluzích zmítající se Evropy či části Evropské unie, měnové unie, bych byl zdrženlivý i ve formulaci, že to je pro některou sociální skupinu perspektivně výhodné.
Vláda se nechala inspirovat chicagskou školou, která rozpracovala model důchodového zajištění a od roku 1981 jej spustila v Chile. Bylo o tom už taky hovořeno. V roce 1994 Světová banka připravila manuál a metodiku, jak celý tento systém využít po celém světě. Musím říci, že se to Světové bance podařilo, i když došlo k minimálně jedné velké korekci, a že v Evropě už jsou dva poslední státy - Slovinsko a Česká republika, které k opt-intu či opt- outu ještě nepřistoupily.
A tak máme na stole nový zákon a transformaci starého zákona o důchodovém nebo penzijním připojištění se státním příspěvkem.
Dovolte mi, abych zde konstatoval, že nerozumím už tomu, co signalizoval pan zpravodaj, proč se má i u těchto zákonů zkracovat lhůta k projednání. Platnost těchto zákonů není plánovaná k 1. 1. 2012, ale k 1. 1. 2013. Čili žádný spěch. A tak si kladu otázku, jestli to není spíše v zájmu prázdninového laxního přístupu občanů, ale koneckonců již, jak víme, otázka dovolených atd. komplikuje i situaci v Poslanecké sněmovně, a tak je třeba využít tohoto času, aby nebylo mnoho diskusí k těmto předlohám.
O doplňkovém penzijním spoření se hovoří v České republice již od roku 1994. Zákon, který tehdy pod číslem, tuším, 42 vznikl, stál řadu klientů stovky milionů korun. Zkrachovalo nějakých, tuším, sedm penzijních fondů, některé fúzovaly a vládě tehdy dalo docela problém, aby systém stabilizovala. ***