(12.10 hodin)
(pokračuje Braný)
Dále uvádí bankovní asociace - cituji zase: Je pak otázkou, zda při nízké míře tohoto zapojení nebude mít dnešní politická opozice v budoucnu tendenci pravidla systému výrazně změnit. Zmíněné problémy mimo jiné značně limitují například možnost odhadnout budoucí vývoj druhého pilíře a jeho velikost. To může být odrazující pro instituce, které by měly penzijní úspory spravovat. Je tedy otázkou, kolik lidí se do nového systému skutečně zapojí. Maximální odhady, podle nichž během deseti let vzroste penzijní sektor do řádu mnoha stovek miliard korun, jsou vzhledem k očekávanému malému zapojení občanů do druhého pilíře spíše přehnané.
Rovněž Česká národní banka kriticky upozornila, že se snižuje šance, že vládou navrhovaná reforma důchodového systému vylepší penze mladší generaci. Důvodem je to, že dle názoru České národní banky hlavní reformní krok, to je spoření u soukromých penzijních fondů, nemá v navržené podobě smysl, protože osloví maximálně necelou třetinu populace. Dále centrální banka upozorňuje na hlavní důvod, proč může zdejší důchodová reforma oslovit jen bohatší část populace. Na rozdíl od ostatních východoevropských zemí totiž zavádí soukromé penzijní spoření, i když se zatím neuskutečnila skutečná reforma státních penzí, uvádí. Tím je zřejmě míněno, že například Polsko, Slovensko, Maďarsko zrušily ve státním pilíři přerozdělování od bohatých k chudým, respektive princip mezigenerační solidarity. Ve všech těchto zemích je vypočítávána státní penze pouze z příspěvků, které konkrétní zaměstnanec do systému odvede. Tedy zaměstnanec s dvojnásobným platem dostane taky dvojnásobnou penzi. Pro všechny občany je pak stejně výhodné či nevýhodné převést část pojistného do soukromých fondů a očekávat, že soukromí investoři jejich peníze rozmnoží. V Česku se to může vyplatit pouze bohatším, protože při přerozdělování ve státním systému ztrácejí nejvíce a útěkem do soukromých fondů zachrání část peněz před přesunem k těm chudším.
Obdobný názor zřejmě zastává i Václav Klaus, který v souvislosti s nepodepsáním takzvané malé důchodové reformy naznačil, že preferuje takový model, podle kterého stát pouze garantuje rovný důchod, který financuje ze svých daňových příjmů. Ovšem z východoevropských zemí zavedlo minimální rovný důchod snad pouze Estonsko, a to na úrovni pětiny průměrné mzdy.
Pikantní je i skutečnost, že nesouhlasně se k vládnímu návrhu vyslovil i její poradní orgán NERV, který rovněž jako Česká národní banka upozornil, že se převod části pojistného do soukromých fondů vyplatí jen nejbohatším. Pokud fondy každý rok po odečtení inflace a provozních nákladů vydělají svým klientům investováním svěřených peněz jedno procento, tedy reálný výnos, pak na převodu pojistného vydělají lidé s průměrnými příjmy nad 40 tisíc měsíčně. Při nulovém reálném výnosu svěřených peněz se tedy převod do soukromého pilíře nevyplatí kromě fondů vůbec nikomu. České fondy, které mají na starost penzijní připojištění, vykazují dlouhodobě průměrný reálný výnos necelých 0,5 %, to je za celou tu dobu ročně. Z této úvahy potom NERV odvozuje propočet, jak se účastníkům vyplatí penzijní reforma. Je to veřejně ten propočet publikován.
Dostal jsem zprávu, že nikdo z vlády není zde, čímž je porušen jednací řád Sněmovny. Takže paní řídící, já jsem to nemohl sledovat, je takovýto problém?
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče, žádáte o přítomnost někoho z členů, jestli tomu dobře rozumím.
Poslanec Petr Braný: Já nežádám, já jenom, že jsem zaregistroval, že tu není nikdo, takže by měl být někdo.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Prosím tedy pracovníky Kanceláře, aby zajistili...
Poslanec Petr Braný: Budu tedy pokračovat. Dávám plnou důvěru, že vy silou své osobnosti někoho sem přivedete.
Tak jak jsem zde uvedl ty výhrady, tak k tomu všemu dodávám, že je nutné vzít v úvahu i některé propočty, které ukazují, že dnešní neutěšenou situaci v penzijním systému, odhlížejíc od jejích příčin, respektive dřívějších nesprávných vládních rozhodnutí, lze řešit poměrně dlouhou dobu, snad i 20 a 30 let, parametrickými úpravami stávajícího průběžného systému, a případný pokračující negativní demografický vývoj nebere ve svých dopadech v úvahu vývoj produktivity práce, a tedy i mezd a firemních výnosů. Mimochodem, v tomto ohledu by naopak bylo na výsost vhodné, aby stát svou hospodářskou politikou podporoval právě ekonomické procesy vedoucí k výrazně rychlejšímu růstu produktivity práce, k výraznému snížení nezaměstnanosti a k pozitivnímu demografickému vývoji propopulačními opatřeními. Kromě toho například v oblasti využití pracovního potenciálu celé populace jsou u nás obrovské rezervy. Skandinávské země mají podstatně vyšší účast obyvatelstva na trhu práce než Česká republika. Dánsko má podle Eurostatu 76 % aktivní populace, Česká republika 67 %. To je další zdroj pro významné posílení financování našeho důchodového systému, který ovšem vyžaduje skutečně aktivní státní prorůstovou ekonomickou politiku.
Aktuální česká politická debata o financovatelnosti důchodového systému je v každém případě velice krátkozraká. Například číselné údaje, které jsou k dispozici, jasně ukazují, že průběžný systém financovatelný je. Pokud vložíme do našich úvah možnost poskytnout na důchodový systém postupně až 13 % HDP namísto dosavadních 8,5 %, jsme schopni stabilizovat a rozvíjet systém v dlouhodobé perspektivě. To není nerealistická možnost. Současné Polsko dává na svůj systém aktuálně 12,4 % HDP, Itálie něco více jak 14 % z HDP. Pro radikální reformu penzijního systému tedy není dnes dostatečný důvod a pro její pojetí aktuálně navrhované naší vládou potom již vůbec ne. Ostatně vycházet z demografických prognóz s horizontem 40 let a více je z hlediska demografie i prognostiky neobyčejně problematické a nepravděpodobné i politicky zavádějící.
Kritické výhrady proti vládou aktuálně předloženým legislativním návrhům takzvané reformy důchodového systému tedy sahají od politické levice až po politickou pravici a svědčí o neexistenci většinového společenského konsenzu. Významným nedostatkem je také to, že před jakoukoli změnou v jakémkoli systému musí být provedena komplexní analýza jeho současného stavu zahrnující i rozbor předchozího vývoje, ale k tomu vláda vůbec nepřistoupila. Chybí také stále většinová konsenzuální odpověď na základní otázku, proč není dnes dostatek peněz na financování penzí.
Postup KSČM k problematice důchodového systému je dlouhodobě konzistentní a byl mnohokrát deklarovaný a je i v našem volebním programu a klub KSČM se ho snaží vždy naplnit a k tomu i nabádá dnes koaliční většinu. Jenom pro připomenutí některým, kteří třeba ještě to nezaregistrovali, náš základní postup je zastavit další zvyšování hranice odchodu důchodu, při odchodu do předčasného důchodu nekrátit jeho výši, odmítnout pokusy o privatizaci důchodových fondů, ponechat formu průběžného státem garantovaného důchodu a umožnit připojištění i nadále pouze na dobrovolném základě s možným příspěvkem zaměstnavatele. Zdůrazňujeme, že je nutné pro důstojné stáří všech seniorů udržení solidárního důchodového systému.
Jsme pro takovéto parametrické optimalizace stávajícího důchodového systému: za prvé důchodový systém povinný pro všechny občany, za druhé průběžně financovaný, za třetí dávkově definovaný, za čtvrté solidární příjmově, ale i generačně, za páté regulovatelný a za šesté státem garantovaný. Z toho vychází náš přístup k aktuálním vládním pravicovým reformním návrhům našeho důchodového systému, pro které je příznačné - vládě nejde o sociální cíle, ale pouze a jenom o podporu určitého segmentu finančního sektoru. Proto nesouhlasíme s vytvořením takzvaného třetího - pardon druhého pilíře, který je právě nástrojem tohoto záměru. Vládní návrhy by přispěly k oslabování státního solidárního pilíře důchodového systému, neboť vyvedení peněz z něj by přispělo k růstu deficitu v tomto pilíři. Důsledkem by bylo snižování náhradového poměru průměrného důchodu z tohoto státního prvního pilíře průměrně k hrubé mzdě z nynějších přibližně 40 % - jsou odhady, že by se to snížení blížilo 20 %.***