(10.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Opět - nemáme-li odvahu tuto elementární tezi říci české veřejnosti, buďto strkáme hlavu do písku, nebo jsme zbabělci. A znovu opakuji: tato vláda nestrká hlavu do písku a není zbabělá a tuto tezi říká. Musí přijít více prostředků, ale soukromých, na soukromé bázi, na individuálním principu, nikoliv cestou zvyšování zdanění či odvodů.
Mimochodem, v posledních letech se také jednoznačně ukazuje, že není pravdivá teze, že na jedné straně je tady bezpečný státem organizovaný penzijní systém a na druhé straně nebezpečný soukromý fondový systém. I ta fakta jednoznačně ukazují, že označit státní systém za bezpečný může dnes jenom nebetyčný naivka. I ve státem organizovaných průběžných systémech se krátí důchody, znehodnocuje se jejich hodnota, jsou omezovány jejich valorizace. Každý, kdo dnes odvádí do státem organizovaného sytému, odvádí tam v dobré víře a bez jistoty, že za 30 nebo za 40 let, kdy on sám půjde do penze, nebudou tyto důchody kráceny, nebudou kráceny dramaticky, zda budou vůbec valorizovány a jak. Čili tato teze ve světle zkušeností Lotyšska, Maďarska, Portugalska, Řecka a podobně je dnes směšná. Je zastaralá. Státem organizované penzijní systémy nejsou o nic víc a o nic míň bezpečné než fondové systémy založené na soukromé bázi. A opět, kdo tvrdí v dnešní realitě něco jiného, strká hlavu do písku, nebo je zbabělec. A znovu opakuji - potřetí: tato vláda nebude strkat hlavu do písku a nebude se chovat zbaběle a tuto skutečnost je ochotna české veřejnosti otevřeně říci.
My musíme, jak jsem již řekl, vedle reakce na demografický vývoj také zodpovědně vůči generaci dnešních ekonomicky aktivních lidí, především těch mladšího středního a mladšího věku, diverzifikovat důchodové nástroje a snížit onu závislost na státem organizovaném průběžném systému. To znamená, že jsme povinni nabídnout více instrumentů, jsme povinni nabídnout více cest, jak se na stáří zajistit. A tady se dostáváme k debatě, která tady zazněla, že vlastně stačí jenom jemné parametrické změny u třetího pilíře.
Dámy a pánové, nestačí. Nestačí, protože třetí pilíř už navždy zůstane pouze naprosto okrajovým, doplňkovým systémem, dokonce i po úpravách, které tady vláda zavádí. Je skutečností, že za posledních 16 let je průměrná výška úložky 480 korun. Že v tomto systému je naakumulováno zhruba 230 miliard korun. Chci připomenout, že jenom v letošním důchodovém systému, v tom průběžném, který se vybere a hned vyplatí, je 350 miliard korun za jediný rok - versus 230 miliard korun za 16 let. I když provedeme úpravy, které jsou tady navrženy a které jsou správné, které budou motivovat k vyšším úložkám, i potom zůstane tento doplňkový systém pouze okrajovým. Mimo jiné i proto, že drtivá většina jeho výnosů neslouží jako instrumenty k zajištění ve stáří, ale jako velmi výhodný, státem podporovaný systém dlouhodobého spoření. To je prostě realita a i parametrické změny, které provádíme, nezmění mentalitu fungování tohoto systému a bude to realita i po těchto úpravách.
To, že si tady pan Sobotka stěžuje, jak má tento systém nízké výnosy, je samozřejmě dané v jeho genetickém kódu. Jestliže doplňkový důchodový systém, systém důchodového připojištění, je založen na principu takzvané nezáporné nuly, to znamená, že může projevit pouze pozitivní úroky a nesmí zaznamenat ztrátu, tak je potom naprosto logická investiční strategie, se kterou tyto fondy postupují. To znamená, že 75 % svých prostředků investují do státních dluhopisů a 5 % do státních pokladničních poukázek. To znamená, že 80 % veškerého objemu z těch 230 miliard korun je umístěno do sice relativně velmi bezpečných, ale velmi málo výnosných aktiv. To je prostě realita. Proto přicházíme s touto reformou, kdy důchodové společnosti budou moci investovat i do instrumentů s větší dynamikou. Ano, a také s větším rizikem a občan si vybere na základě toho, zda chce mít možnost většího výnosu, ale většího rizika, nebo naopak. Ale je to nutný krok.
Další vlastností, jak jsem již řekl, stávajícího třetího pilíře je to, že 72 % všech výplat z tohoto systému je ve formě jednorázového vyrovnání a dalších 24 % ve formě odbytného. Pouze jedno jediné procento - ano, slyšíte dobře, pouze jedno jediné procento - všech výplat, které jdou z tohoto důchodového připojištění, je ve formě renty. To znamená, že to jenom potvrzuje tezi, že tento nástroj se nestal nástrojem zabezpečení ve stáří, ale stal se výhodným nástrojem dlouhodobého spoření. Zaplať pánbůh za to, máme ho tady, udržme ho, zajistěme tam větší úložky, ano, posuňme to k tomu, aby se i více stával nástrojem důchodového zabezpečení, nikoliv pouze státem podporovaného dlouhodobého spoření. Ale nejde tento nástroj již přetočit na nástroj, který půjde výhradně k důchodovému zabezpečení. Na to potřebujeme jiný nástroj. Proto přichází vláda s tímto návrhem, s návrhem, který není překvapivý, s návrhem, který se v této zemi diskutuje již několik let, to znamená s návrhem možnosti vyvázat 3 % z důchodového pojištění a přidat 2 %.
Není pravdivá teze, kterou tady řekl pan poslanec Rath, že dáváme tyto prostředky důchodovým fondům. Ne. My je dáváme občanům České republiky. Občanům České republiky, aby si sami a na základě své svobodné vůle rozhodli o způsobu svého zabezpečení v době stáří. Dáváme ho občanům, aby občané rozhodli, zda si je nechají v průběžném systému, zda je vyvedou a které důchodové společnosti a jakému typu fondu s jak dynamickou strategií je svěříme. V tom je to základní paradigma, kde se lišíme. My je dáváme k dispozici občanům.
Musím také říci, že návrh, se kterým jsme přišli a který je v této zemi diskutován, jak jsem již řekl, minimálně čtyři roky, čili poměrně značnou dobu, je velmi uměřená podoba podobných fondových systémů. Za prvé v tom, že přicházíme se systémem založeným na dobrovolném vyvedení, nikoliv na povinném vyvedení. Za druhé, že odpočátku, to znamená již před těmi čtyřmi lety, ti z nás, kteří byli zastánci tohoto systému, kritizovali vysokou míru procent, která byla založena v tomto systému v Maďarsku, v Polsku a na Slovensku. To znamená, že my jsme nikdy ani jednu jedinou sekundu neuvažovali o tom, že by se vyvádělo sedm, osm nebo devět procent jako v těchto zemích, což je jeden z důvodů, proč dneska musí tyto systémy měnit, protože prostě nejsou v realitě veřejných financí udržitelné s takto vysokým procentem. A znovu opakuji, my jsme nikdy ani na okamžik nebyli ochotni takto vysoké procento vyvést.
Druhým důvodem, proč tyto systémy nejsou v těchto třech zemích udržitelné, vedle toho vysokého vyvedeného procenta je, že tyto tři země neměly odvahu provést reformu průběžného důchodového systému. Nechaly tento systém jako velmi zásluhový, jako systém, který neprodlužoval například věk odchodu do důchodu na 65 let a více, takže logicky v této kombinaci vyvedených procent do fondového systému a nereformovaného průběžného systému tyto systémy začaly mít problémy, respektive v některých zemích velmi dramaticky přispívaly k vysokému schodku veřejných financí.
Já ale považuji také za velmi důležité, aby tady bylo řečeno, že považujeme za férové, aby se občan svobodně rozhodl, zda tato 3 % vyvede, nebo ne. Ale je také nezbytné korektně říci, že každý, kdo si vyvede tato procenta, tomu v době, kdy bude v penzijním věku a bude mu vyplácena penze z průběžného důchodového systému, tato penze bude ve své poměrné části prakticky o jednu čtvrtinu krácena. Čili to není pravda, že je to jednostranná operace ve prospěch těch, kteří využijí tohoto opt-outu. Oni za něj zaplatí nižší penzí z průběžného důchodového systému. Mimo jiné tato nižší penze povede k nižším nákladům budoucího důchodového systému z hlediska průběžného státem organizovaného důchodového systému.
Čili jak jsem již řekl, fakta, čísla, realita jednoznačně říkají, že musíme provést důchodovou reformu, že musíme reagovat na demografický vývoj, že nesmíme občanům České republiky lhát, že stačí pouze jemné kosmetické parametrické úpravy stávajícího fungování důchodového systému, že musíme mít odvahu diverzifikovat jeho nástroje, vedle průběžného systému vytvořit i fondový systém, a především umožnit občanům, aby se svobodně rozhodli.***