(10.20 hodin)
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Dobré dopoledne, vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci.
Pan místopředseda Zaorálek se nespletl, když předjímal, že budu reagovat na vystoupení pana předsedy Sobotky. My jsme si tady v jeho vystoupení vyslechli, jestli se nepletu, tak osmkrát lež, že důchodová reforma bude výhodná pro lidi, kteří budou mít příjem nad 40 tis. korun měsíčně, tedy pouze pro ně. To samozřejmě není pravda. A tak jak sám pan předseda Sobotka řekl, je možné si to lehce ověřit na důchodové kalkulačce zveřejněné na webu Ministerstva práce a sociálních věcí.
Také jsme se tady dozvěděli, že to není žádná reforma, že to je rozpočtově hloupá reforma, že je to pouze lukrativní podnikatelská příležitost, a proto mi dovolte, abych řekl několik argumentů a okolností, které vás jistě přesvědčí - ty, kteří budete chtít poslouchat - že toto jsou naprosto nepravdivá tvrzení a že bohužel platí to, co jsem říkal včera, protože nepředpokládám, že by pan předseda Sobotka ty informace neměl a že by je neznal nebo že by je neuměl vyhodnotit. Tak prostě se staví principiálně tak, že cokoliv navrhne vládní koalice, je prostě potřeba kritizovat, byť je potřeba k tomu používat lži.
V České republice stejně jako ve všech ostatních vyspělých zemích skutečně probíhá pozitivní proces prodlužování věku do dožití. Má ale velmi silný nepříznivý dopad na veřejné finance a na průběžný důchodový systém. To je nezpochybnitelné. Budoucí důchodci ani v České republice, ani v Německu, ani ve Francii, Itálii a dalších zemích nemohou očekávat stejné důchody od státu jako dnešní senioři v horizontu dvaceti nebo třiceti let. Vstupní věk do důchodu se skutečně bude posouvat a bude zvyšovat, ať dnes někdo říká to nebo ono. To je prostě realita.
Je velkou slabinou české společnosti, že více než 95 % příjmů dnešních důchodců pochází ze státního průběžného systému. Jsme jednou z mála vyspělých zemí OECD, ve které nejsou standardem dodatečné důchodové příjmy z vlastních úspor. Předkládané zákony vytvářejí předpoklady pro to, aby se nezdravá výlučná závislost důchodců na státní penzi postupně snižovala. Na příkladech zemí s rozvinutými fondovými systémy jako Dánsko, Holandsko, Švýcarskou, Island, Finsko, Švédsko na první pohled vidíme, že příjmy jejich důchodců jsou do budoucna zajištěny podstatně lépe, než je tomu u zemí, které spoléhají téměř výhradně na průběžný systém, jako jsou Francie, Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko a další. A prosím, poslouchejte dobře výčet těch zemí, které mají a budou mít problémy s financováním průběžných systémů. Portugalsko - snížení průběžně vyplácených důchodů o 15 %.
Přestože máme v České republice již sedmnáct let bezpečně fungující třetí pilíř dobrovolného penzijního připojištění, jeho role v důchodovém systému je skutečně marginální. Úspory dosáhly jen 6 % hrubého domácího produktu. Průměrný příspěvek zůstává na nízké úrovni pod 500 korunami měsíčně. Přetrvávají náklady na správu na vysoké úrovni. Naopak nevhodná regulace omezuje investiční prostor a možnosti zhodnocování. Je naprosto jasné, že třetí pilíř potřebuje změny, které zvýší motivaci spořit, přinesou redukci nákladů a vytvoří předpoklady pro dosahování vyšších výnosů.
Navrhovaný zákon o dobrovolném penzijním spoření roli třetího pilíře důchodového systému výrazně posílí. Úprava státního příspěvku přinese nepochybně zvýšení plateb, oddělení majetku klientů od majetku správce posílí bezpečnost úspor. Regulace poplatků za správu sníží náklady, kterými jsou prostředky na osobních účtech zatěžovány. Neúspěšné hospodaření správce nebo zvýšené náklady se po transformaci penzijních fondů žádným způsobem do zhodnocení prostředků klientů nepromítnou.
Oddělení majetku také umožní vytvářet odlišné investiční strategie podle věku klienta. Penzijní společnosti nebudou svazovány při výběru investic každoroční garancí, která vedla k nežádoucímu nízkému podílu akcií pod 5 % portfolia. Předpoklady pro dosažení zhodnocení nad úrovní inflace se tak výrazně posílí. Je důležité, že transformace penzijních fondů zachová současné garance. Přesun do investičního profilu s možností poklesu hodnoty bude realizován jen uzavřením písemného dodatku ke smlouvě, což vyžaduje aktivní vědomý úkon klienta.
Vzhledem k tomu, že předseda sociální demokracie tady velmi výrazně apeloval na zachování a posílení třetího pilíře, tak předpokládám, že tyto cíle jsou společné a že sociální demokracie alespoň podpoří tento zákon o posílení třetího pilíře.
Nicméně i s podstatnými změnami zůstane třetí pilíř dobrovolným flexibilním systémem. Je a bude v něm i nadále možné snížit příspěvek nebo placení úplně přerušit. Je a bude možné prostředky čerpat jednorázově již v šedesáti letech, nebo se sankcí vrácení státní podpory dokonce kdykoliv mnoho let před dosažením důchodového věku prostředky vybrat. Z toho je naprosto jasné, že třetí pilíř i po transformaci bude zdrojem pouze doplňkových důchodových příjmů. Proto potřebujeme druhý pilíř důchodového systému. Proto potřebujeme fondový systém, ve kterém bude přispívání svázáno s výdělečnou činností. Potřebujeme systém, ve kterém budou příspěvky dostatečně vysoké a automaticky porostou se mzdou. Potřebujeme systém, který doplní státní důchod pravidelnými výplatami. Potřebujeme, aby do něj občané vstupovali včas, protože jejich úspory musí stačit na solidní, nejen na okrajový příspěvek k důchodu.
Z analýz zahraničních důchodových systémů je zřejmé a nezpochybnitelné, že rozhodujícími parametry úspěšného systému důchodových úspor jsou rychlá akumulace úspor, využití úspor z rozsahu v organizaci procesů a regulační rámec, který podporuje efektivitu. Na dosažení těchto cílů klade navržený zákon velký důraz. V České republice bude mít od ledna 2013, pokud bude zákon schválen, každý výdělečně činný občan možnost přesměrovat 3 % ze současných 28 % důchodového pojištění na osobní účet, tedy převzít individuální odpovědnost za nakládání s těmito prostředky. Společně s dalšími vlastními 2 procenty je odhadovaný průměrný příspěvek ve druhém pilíři na úrovni 1 200 korun měsíčně, tedy výrazně vyšší než ve třetím pilíři. Při každoročním růstu a prakticky bez výpadku v placení bude tedy kumulace úspor na osobním účtu probíhat mnohem rychleji než ve třetím pilíři. Druhý pilíř bude mít nízké základní poplatky za správu a motivační konstrukci dodatečného poplatku až za dosažené zhodnocení nad historicky nejnižší úroveň.
Co se týká porovnání s Maďarskem, Polskem a Slovenskem, tak to porovnání, které tady několikrát padlo v diskusích, je naprosto zavádějící, protože při srovnání výše takzvaně vyvedených prostředků je naprosto jasné, že to, co udělali v Maďarsku nebo v Polsku, tak to bylo skutečně za hranicí fiskální únosnosti veřejných rozpočtů. Ten český systém, který se samozřejmě opírá o zkušenosti z řady dalších zemí, tak jak jsem na začátku avizoval, je velmi vhodný a vstřícný k veřejným financím právě proto, že je tam rozdělena ta část 3 % převzetí odpovědnosti z průběžného pilíře a 2 % dodatečného vkladu ze svých vlastních prostředků.
Protože do druhého pilíře se budou zapojovat mladší generace nejpozději ve věku 36 let, úspory po 30 a více letech spoření budou dostatečné na to, aby zajistily výplatu dostatečně zajímavé doplňkové penze na úrovni pětiny až čtvrtiny důchodů z průběžného systému.
Druhý pilíř důchodového systému má předpoklady, aby oslovil nejen vyšší, nejen vysoké, nejen vyšší, ale i střední příjmové skupiny občanů. Jeho parametry jsou nastaveny tak, že jsou výhodné již přibližně od hrubého příjmu 20 tis. korun měsíčně. ***