(9.10 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Tou zásadní pojistkou je důsledné oddělení majetku akcionářů společnosti od vkladů klientů. Nesmí to být mícháno a především vklady klientů nesmí být a nikdy nebudou zahrnuty do konkurzní podstaty v okamžiku, kdy se společnost dostane do potíží. To znamená, pokud se ta společnost dostane do potíží, bude předmětem konkurzní podstaty pouze majetek akcionářů, nebudou předmětem konkurzní podstaty vklady jednotlivých klientů a ty potom přebere jiná, zdravá společnost. Je to mechanismus obdobný jako u zdravotních pojišťoven. Tam také vklady pojištěnců nejsou a nemohou být předmětem konkurzní podstaty.
Každá společnost bude muset mít povinně licencovány čtyři fondy pro různé investiční strategie. Bude to, jak je ve světě obvyklé, strategie konzervativní, strategie vyvážená a strategie dynamická. A vzhledem k tomu, že ve veřejné diskusi silně zněl požadavek po něčem, co by mohlo být vykládáno jako vládní garance - my jsme mnohokrát vysvětlovali, že státní fiskál, státní rozpočet, není svým objemem schopen z dlouhodobého hlediska garantovat vklady, které se budou kumulovat v penzijních fondech, to znamená žádná vládní záruka nikde na světě vůči penzijním fondům nemůže existovat, samozřejmě, nemizí tím morální odpovědnost politických reprezentací za správu těchto prostředků, ale něco jako vládní garance nemůže existovat, to je asi stejné jako každý z nás ze svého rodinného účtu těžko může ručit úvěry za Škodu Plzeň nebo za Škodu Mladá Boleslav, protože může dojít až k takovým rozdílům - nicméně aby se vyhovělo tomuto požadavku z veřejné diskuse, bude povinně licencován ještě čtvrtý fond, fond státních dluhopisů, kde se investor může rozhodnout, že chce spořit na stáří pouze prostřednictvím nákupu českých státních dluhopisů plus některých dalších zemí Evropské unie, jejichž rating bude stejný nebo vyšší než České republiky.
Správní poplatky za vedení účtů těchto fondů jsou odstupňovány podle stupně náročnosti investičních strategií, to znamená, že fond státních dluhopisů bude mít 0,3 %, 0,4 % bude mít fond konzervativní, 0,5 % bude mít fond vyvážený a 0,6 % bude mít fond dynamický.
Účastník systému bude moci kdykoliv poměrně rychle přecházet z jedné investiční strategie do druhé podle toho, jak se on sám rozhodne, podle toho, jak jemu bude vyhovovat buď větší míra rizika s vidinou větší míry zisku, či menší míra rizika s větší jistotou. Bude moci také měnit i penzijní společnosti.
Výplata důchodů z tohoto druhého pilíře pak bude moci být prováděna dvojím způsobem. Za prvé anuitou. Pokud se tak klient rozhodne, tak mu bude vyplácena podle průměrné délky dožití až do jeho smrti z naspořených peněz vypočítaná částka podle toho, kolik si tam naspořil.
Pokud nechce riskovat, že umře dříve, než mu penzijní společnost vyplatí alespoň ty peníze, které si tam naspořil - neboť to je princip anuity, žiju-li dlouho, vydělávám, žiju-li kratší dobu, prodělávám - tak se může rozhodnout i pro výplatu dvacetileté renty, to znamená, že je mu to rozpočítáno na dvacet let a v takovém případě pobírá rentu dvacet let. Pokud předpokládá, že se dožije alespoň těch dvaceti let, tak si může být jist, že všechny tyto prostředky mu budou vyplaceny, nicméně po těch dvaceti letech to samozřejmě končí.
To znamená, že záleží na rozhodnutí každého z nás. Pravděpodobně se tak budeme řídit podle své okamžité situace. O tom se budeme rozhodovat opravdu, až když se rozhodneme pro čerpání důchodu. O tom se nemusíme rozhodnout v okamžiku, kdy do toho systému vstupujeme. S největší pravděpodobností, pokud se rozhodnu začít čerpat tento důchod až po sedmdesátce a necítím se zcela zdráv, tak se asi rozhodnu pro anuitu, protože budu mít měsíční výplaty vyšší, než kdybych se rozhodl pro dvacetiletou rentu. Vstoupím-li do toho jako křepký mladistvý důchodce, který uvažuje o tom, že se potřetí ožení, pravděpodobně se rozhodnu pro tu dvacetiletou.
Další návrh zákona, který s tím souvisí, protože tvoří ucelený celek penzijní reformy, kterou společně s panem ministrem práce a sociálních věcí předkládáme, je návrh zákona o doplňkovém penzijním spoření (sněmovní tisk 413), který představuje zásadní reformu takzvaného třetího pilíře, to znamená stávajícího doplňkového spoření v penzijních fondech. Tam opět tou základní změnou je ono důsledné oddělení majetku akcionářů penzijních fondů a majetku účastníků a zajištění, že vklady klientů nebudou předmětem konkurzní podstaty.
Mírně tento zákon pozměňuje motivaci, to znamená, že posunuje státní příspěvek tak, aby to motivovalo k vyšším úložkám a k vyšším úsporám, protože tento současný systém, který tady běží už déle než patnáct let, sice soustřeďuje velké množství klientů, skoro pět milionů, a je tam nakumulováno zhruba 220 mld. Kč, což jsou veliké peníze, nicméně průměrné úložky se pohybují kolem 500 až 600 Kč měsíčně. Rozhodně se nedá mluvit o nějakém jednoznačném zajištění na stáří. Spíše bych řekl, že úložky jsou odměřeny tak, aby si klient došel pro státní příspěvek. To znamená posunout pro hodnotný státní příspěvek tuto hranici výš je dáno tím, že se snažíme tímto finančním nástrojem motivovat k většímu spoření a k většímu zajištění na stáří.
V souvislosti s těmito návrhy zákonů, protože jsou to poměrně velmi složité materie, které zasahují do celé řady další legislativy, ať už je to daň z příjmů, ať už je to zákon o sociálním pojištění, ať už je to zákon o bankách, o podnikání na kapitálovém trhu - nebudu vás tímto výčtem zdržovat, je uveden v onom změnovém zákoně - je samozřejmě potřeba uvést všechny tyto zákony, do kterých penzijní spoření a důchodové spoření spadá, do souladu s těmito zásadními systémovými změnami, a proto je vám předložen i zákon změnový (sněmovní tisk 414).
To jsou tedy tři zákony, které vláda předkládá do Poslanecké sněmovny. Těší se na diskusi a bude vás přesvědčovat o vhodnosti jejich schválení. V tuto chvíli si dovolím pouze požádat o propuštění do druhého čtení.
Děkuji za pozornost.***