(19.10 hodin)
(pokračuje Rath)
A já jsem měl pocit, že za ty tři roky vy jste pochopili, že to je slepá ulička, že to je cesta do pekla, že přece tak to nejde kultivovat a měnit systém. A já tedy s překvapením vidím, že vy jste to vůbec nepochopili, že jenom díky tomu, že jste měli různé vnitřní spory a hádky a tak, tak se na to zapomnělo, teď se to jako archeologicky našlo a teď jste si řekli - ejhle, jako budiž světlo, teď to přineseme a změníme celé české zdravotnictví.
Jak jsem se tady snažil vysvětlit a nezachytil jsem, že by pan ministr jasně logicky zargumentoval, proč mění terminologii, proč registrace najednou je oprávnění, jaký to má smysl. To nikdo na to neodpověděl. Vy prostě na to, na co odpovědět neumíte nebo nechcete, tak samozřejmě neodpovídáte. Tváříte se, jako kdyby to nezaznělo, a pak prostě tady vystoupíte a řeknete, že se divíte, že my nejsme pro, a že dokonce to chceme zamítnout. Prostě s úsměvem - jaksi proč bychom nemohli změnit veškerou terminologii, která ve zdravotnictví funguje? Samozřejmě nikdo není proti tomu, aby se posilovala práva pacientů. Samozřejmě že to je kontinuální proces, který musí probíhat, a probíhal vždycky v minulosti. Ale nemůže se to dít tímto prostě zcela chaotickým, revolučním, hloupým, zmateným způsobem. Prostě způsobíte tím zase jenom větší chaos, větší nepořádek, větší napětí. Jestli to je vaším cílem, budiž. Tak se vám to asi zdaří. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Boris Šťastný a také pan zpravodaj.
Poslanec Boris Šťastný: Já jenom, jestli dovolíte, prostřednictvím paní předsedající chtěl bych vás opravit, pane doktore Rathe. To, o čem hovoříte, nemá co dělat s Mičurinem, to je teorie evoluční abiogeneze a ten, který je mým vzorem, by vám řekl, ať si to doplníte. Děkuji vám. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pan zpravodaj.
Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji, já velmi krátce, protože už končím, nebo doufám, že končíme, tak se na závěr sněmovny s vámi podělím o jistý pocit. Vždycky když hovoří pan kolega Rath, tak já mám z toho dobrý pocit, vždy si uvědomím, v jak absolutně demokratickém státě žiji, protože členem parlamentu může být každý - ale skutečně každý. (Potlesk poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Z místa se hlásí pan poslanec Krátký.
Poslanec Jiří Krátký: Paní předsedající, kolegyně, kolegové, vaším prostřednictvím, paní předsedající, pro pana ministra i pana kolegu Šťastného. Já jsem si zhruba před čtrnácti dni přečetl rozhovor s paní předsedkyní Sněmovny, kde mimo jiné hovořila o tom, že dá větší prostor v rámci projednávání zákonů, tak by se mohl dohlédnout ten konec, tak jak tady moji předřečníci zmínili. Opravdu mě překvapilo - rozpor těch slov a činů - pardon, nepřekvapilo, spíš mě překvapilo to, že to paní předsedkyně řekla, a pokračujeme tak, jak jsme pokračovali předtím, takže místo delšího to zkracujeme - to je jedna věc.
A teďka opravdu konkrétně pro pana kolegu Šťastného prostřednictvím paní předsedající. Já jsem tady před časem vystoupil také s návrhem na zamítnutí energetického zákona. Prošel díky koalici, díky 115 hlasům. Vám jenom, pane kolego, připomenu, že se sešlo 244 připomínek k tomuto zákonu, pozměňovacích návrhů. Já doufám, že budete úspěšnější a že jich budete mít aspoň o desítku méně. Ať se vám daří.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Další vystoupení - pan poslanec David Rath.
Poslanec David Rath: Pan kolega Šťastný měl možná pravdu v tom, že jsem neprávem obvinil Mičurina, protože tomu se podařilo aspoň vypěstovat čas od času nějaké chutnější jablko. To, co vy tady jste zkřížili, tak z toho se tak maximálně udělá všem - jak pacientům, tak zdravotníkům - hodně špatně, pane kolego. A i pan bakalář Šnajdr má pravdu, že žijeme zatím naštěstí ve velmi demokratickém státě, dokud tady nebudete vládnout vy moc dlouho, protože tu demokracii neustále máte tendenci omezovat a šikanovat. Ale skutečně žijeme ve státě, kde se může poslancem stát i poměrně vypečený bakalář. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak, pan ministr se hlásí v obecné rozpravě s avizovanou žádostí, návrhem.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, paní předsedající, já bych si dovolil v této obecné rozpravě znovu navrhnout lhůtu na zkrácení termínu mezi prvním a druhým čtením na 40 dnů. (Neklid v sále. Předsedající: Prosím o klid.) A zároveň jestli mohu již říci svůj závěrečný komentář?
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Prosím, pokud by to mělo být závěrečné slovo, pane ministře, já se ještě ujistím, zda si někdo nepřeje vystoupit v obecné rozpravě dříve, než ji uzavřu. Tam se hlásí pan poslanec Koskuba. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jiří Koskuba: Děkuji vám, vážená paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, už sice přetahuji, protože jsem se od 19. hodiny omlouval, ale je slušností u balíku zdravotnických zákonů vydržet. Dovolte mi stručné shrnutí. Sami jste viděli, jak dnešní den vypadal. A kde jsme skončili? U Mičurina, popichování. Prostě je to, dámy a pánové, skutečně žumpa.
Vy jste asi neposlouchali, co jsme se vám snažili říci. Vy jste se tvářili, že je všechno v pořádku. A nakonec zde pan ministr opakovaně vystoupí a požádali jste o zkrácení projednávané lhůty a též jste si to prosadili. Uvědomte si, co vzájemných urážek jsme na sebe spustili, že na to není čas, že spěcháte. Tvrdili jste, že ne. Já jsem celou dobu mlčel. Teď jste sami dali důkaz, že vám jde jenom o to plnit normy. Ne s námi diskutovat.
A vážená paní místopředsedkyně vaším prostřednictvím, jestli mi Boris Šťastný dovolí: Proboha, přestaňme se tu takto školit, i když to je možná náplní práce, ale tohle je práce odborná a my tu opravdu rozhodujeme o osudech zdravotníků a pacientů na dlouhá, dlouhá léta. A vy sami jste nyní dokázali, jak strašně spěcháte, jak za dokonalé tyto normy považujete, a to je to, před čím jsem vás chtěl varovat.
Takže, dámy a pánové, ne že opozice nechce, já se domnívám, že práva pacienta skutečně nikdo z opozice nechce pošlapávat, ale zabralo by tu hodiny, kdybych vám vysvětloval, co papírů už dnes my klinici vypisujeme, když je přijatý pacient. Sdělil jsem vám tu, že se to pouze děje kolem jiné normy, ale děje se tak. To znamená, spěcháte zcela zbytečně. A mrzí mě, jak to zde vypadá a jak to vypadá zrovna v tom resortu, který tak nutně potřebuje rozumnou a uvážlivou změnu, narovnání nerovných poměrů pro všechny zúčastněné. To tyto zákony, s veškerou úctou k vám všem, nevyřeší.
Na závěr mi dovolte jenom jednu věc. Jsem rád, že jsme zde dneska mluvili o Mičurinovi a ne o pohádkářích. Obávám se, že to zaznělo vůči panu ministrovi při minulém projednávání primárního balíku zdravotnických zákonů. Já se za to panu ministrovi omlouvám z prostého důvodu. Jestliže mluvíme o pohádkářích a pohádkách, tak si uvědomte, že pohádky většinou, alespoň v českých zemích, dobře končí. Dámy a pánové, tohle dobře neskončí. Takže nazývat kohokoli pohádkářem v této chvíli mi připadá rozhodně nepatřičné a za to bych se chtěl omluvit.
Dámy a pánové, klidný večer. (Potlesk z řad ČSSD.)***