(19.00 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Protože já jsem přesvědčený, že ve chvíli, kdy budeme v této sněmovně zamítat automaticky z politických důvodů zákony, jako je občanský zákoník, jako je trestní zákoník, jako je zákon o zdravotních službách, tak prostě to z mého pohledu hraničí s politikařením a jsem přesvědčený, že tato věc není ve prospěch občanů této země.
Já skutečně nedokážu, nedokážu vysvětlit občanům, proč například sociální demokraté a komunisté navrhují zamítnutí zákona, kde má dojít k zásadní změně postavení pacienta, který se má konečně stát hlavním účastníkem procesu poskytování zdravotních služeb. Já nerozumím, proč navrhujete zamítnout zákon, který jasně stanovuje práva a povinnosti pacientů, poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotnických pacientů.
Proč jste proti tomu, aby práva byla vymahatelná a za neplnění povinností byly ukládány sankce? Proč jste proti tomu, aby byla konečně jasně definována péče lege artis? Proč jste proti tomu, abychom jasně stanovili, jakým způsobem máme nakládat se zdravotnickou dokumentací a jaká práva mají jak pacienti, tak jejich rodinní příslušníci i ostatní v tom systému zdravotní péče z hlediska nakládání se zdravotnickou dokumentací a přístupu? Proč jste proti tomu, aby se jasně stanovilo, jakým způsobem se mají šetřit stížnosti, jak má být definována lékařská pohotovostní služba, jak má probíhat domácí péče a zakotvení péče v domácím prostředí, jak má být zakotveno právo na nepřetržitou přítomnost zákonných zástupců nezletilých a jiné a jiné důležité věci, které já skutečně za tak silné politikum nepokládám?
V tomto ohledu chci poděkovat všem, kteří se postavili k těmto návrhům čelem. My si musíme uvědomit, že to je první krok, první krok, ale důležitý krok ve zdravotnické reformě, že budou následovat a musí následovat kroky další. A v tomto ohledu jsem připraven na půdě výboru pro zdravotnictví pokračovat ve věcné diskusi, a to i s opozicí, která dnes tyto zákony navrhuje zamítnout. Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Eviduji dvě přihlášky z místa. Pan poslanec Kováčik, po něm pan poslanec Rath. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Pavel Kováčik: Děkuji za slovo, paní předsedající. Paní a pánové, to byla vzorová ukázka demagogie, jak má být. (Potlesk poslanců z levé části sálu.) Myslím to, co tady před chvílí recitoval pan kolega Šťastný. Mluvím ke sněmovně, nikoli k panu kolegu Šťastnému, není to tedy vaším prostřednictvím, paní předsedající.
Ale myslím si, že je třeba vědět, že je právem každého poslance a každé poslankyně mít svůj názor, ten názor říkat, ten názor prezentovat veřejnosti a možná, kdybychom jako opozice dostávali ten prostor i ve sdělovacích prostředcích alespoň takový jako koaliční poslanci, tak jsme schopni to všechno vysvětlit bez toho, aniž by to pro veřejnost a pro média překládal pan kolega Šťastný. Ale nicméně dobře. Je to hra, hra o tom, že je někdo silnější, má více hlasů, může si více dovolit v této sněmovně, nepotřebuje slyšet názory opozice, natožpak tyto názory respektovat.
Ale musím se již podruhé dnes ohradit proti obvinění, že poslanci a poslankyně za KSČM bezdůvodně navrhují zamítnutí například záchranky, například některých dalších věcí. Já jsem již jednou tady říkal, my jsme nenavrhovali zamítnutí zákona o zdravotnické záchranné službě. Dokonce jsem tady řekl z tohoto místa, že ten přístup k tomu, že konečně to bude podle zákona, nikoli podle podzákonné normy, teď mám na mysli postavení zdravotnických záchranářů, upraveno zákonem, nikoli vyhláškou, že vítáme. Že proto necháváme projít... To je sebevědomí, že? Necháváme projít a nemáme na to hlasy. Ale nepřipomínkujeme to. Necháváme projít prvním čtením a těšíme se na diskusi ve zdravotním výboru.
Já jsem tady také řekl a ohrazuji se proti té mašinerii zkracování lhůt. Řekl jsem tady, a nebyl jsem sám, že nám připadá divné, že nám připadá protismyslné, když se přinese obrovská suma zákonů, tedy co se stránek týče určitě, které někde nesou stopy pana ministra Julínka a pana Cikrta, někde nenesou, někde se dokonce změní i poté, co projdou vládou, nějakým komplexním pozměňovacím návrhem. My jsme si tady, a jsem přesvědčen o tom, že právem, stěžovali, že nám nebyl dán prostor k expertnímu posouzení, a ta arogance jde tak daleko, že nedostaneme ani těch normálních 60 dnů a že se ten čas k projednání tedy zkrátí ještě o třetinu, aby tedy náhodou nedošlo k něčemu, že by něco z toho možná neprošlo, nebo že by si třeba také někdo uvědomil, a teď mám na mysli vládní poslance a poslankyně, že přece jenom například tím, že přijmeme zákon o specifických zdravotnických službách tak, jak je předložen, tak de facto vyhlásíme absolutní zákaz provádění umělého přerušení těhotenství, a to i ze zdravotních důvodů. Ano. Takové věci tam jsou.
Proto to není bezdůvodné to naše předkládání zamítnutí, když na jiné diskusní podněty, požadavky, na naše úpěnlivé volání po tom, ať se takovéto věci, které jsou zásadní pro chod celé společnosti, probírají skutečně velmi uvážlivě, ať se pro to získává podpora napříč politickým spektrem, není slyšeno a není reagováno.
Já nemluvím k panu poslanci Šťastnému. Já mluvím k této sněmovně a jenom říkám, že mám ještě po vystoupení pana kolegy Šťastného silnější pocit oprávněnosti předkládání těch návrhů na zamítnutí.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců v levé části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak. Nyní dostává slovo pan poslanec David Rath.
Poslanec David Rath: Dámy a pánové, to, co tady zaznělo z úst pana poslance Šťastného, by jeho velký vzor označil za falešné větičky a zlá slůvka. Protože všechno, co tady zaznělo, v podstatě se tváří, že pan poslanec Šťastný je překvapen. Já bych chtěl, aby paní předsedající mu příležitostně vyřídila, že nemá být co překvapen, protože tady určitě poslouchal všechny jasné a konkrétní výhrady k těm předlohám. A určitě je zbytečné, abychom v sedm hodin večer začali tu rozpravu znova a všechny výhrady, které tady zazněly, opakovali slovo po slovu. Protože on tyto výhrady neakceptuje proto, že by špatně slyšel, ale prostě proto, že stejně jako ministr zdravotnictví a celá vláda a celá vládní koalice prostě slyšet nechce.
Vy prostě nechcete slyšet to, co je pravda a realita, že jste někde vykopali z podzemí Julínkovy návrhy, které vytvořil někdy před třemi čtyřmi lety. Prohlásili jste to také za součást vaší reformy zdravotnictví a přinesli jste to sem do sněmovny a teď po těch třech čtyřech letech tady zkracujete lhůty na co doby nejkratší, protože máte pocit, že když to nebude schváleno, tak se zboří svět. On se spíš zboří trochu, samozřejmě ne úplně, ale trochu, když budou schváleny. Protože největší asi neštěstí těchto předloh je jejich složitost, komplikovanost, nová terminologie, na kterou není nikdo zvyklý, nikdo ji nemá zažitou, nikdo jí pořádně nerozumí. Takže my v tuto chvíli ani nevíme, co ten balík vašich 200 stran vůbec způsobí s tím zdravotnictvím.
Vždyť vy jste v tomhle skutečně mičurinovci. Tak jako Mičurin, nebo to byla ta akademička Lepešinská a další, kteří vymýšleli takové ty věci, že nasypali hlínu a pak říkali, že z hlíny vznikají bakterie a žížaly a že to je důkaz toho, jak ta hmota plodí živou hmotu. Vy jste něco podobného. Vy tady mičurinovsky v podstatě jste vytvořili cosi, obrovský konglomerát změn zákonů, kde v tuhle chvíli nikdo ani nedohlédne, jaké všechny důsledky to může prostě mít. Tohle neudělal v podstatě nikdo. To je záležitost naprosto ojedinělá, naprosto nevídaná, prostě jakési novátorství, které vy jste podědili po Julínkovi, který byl skutečně takový mičurinovec českého zdravotnictví a snažil se všechno tak jaksi roubovat a pěstovat prostě úplně nanovo s představou, že vše, co bylo do té doby, bylo špatně. A on jediný génius Julínek, podporovaný ještě chytřejším Cikrtem, jaksi tady vymyslí ten nejchytřejší systém na celém světě včetně nové terminologie.***