(18.50 hodin)
(pokračuje Marková)
Na závěr mého vystoupení tady v Poslanecké sněmovně k druhé části reformy zdravotnictví vlastně řekněme symbolicky se vracíme znovu k zákonu č. 48 o veřejném zdravotním pojištění.
Já bych připomněla slova, která nedávno v Otázkách Václava Moravce, nemyslím teď v neděli, ale je to již delší čas, řekl pan ministr, když říkal, jak bude vypadat zdravotnická reforma: "Rád bych ujistil pacienty, že reformní důraz bude kladen v první řadě na pojišťovny a na způsob poskytování zdravotní péče a efektivnost celého systému. Navyšování spoluúčasti bude zcela určitě až to poslední." Zvlášť ta poslední věta si zaslouží pozornost, protože je absolutně v rozporu s tím, čím zdravotnická reforma z pera vládní koalice začala. Připomenu, že to bylo právě navýšení poplatků a stanovení nároku pacienta na to, co mu má být hrazeno z veřejného zdravotního pojištění. Má mu být hrazena ekonomicky nejméně náročná varianta, tedy východisko pro dvojí zdravotnictví. Pro ty, co na to budou mít, a pro ty, co na to mít nebudou ve své peněžence dostatek finančních prostředků. Jenom tou první částí reformy dojde k navýšení procenta spoluúčasti ze 17 % na 22 %.
Dovolte mi ještě několik myšlenek hodnotících započatou reformu, která začala novelou právě tohoto zákona, o kterém hovořím. Jeden z tvůrců našeho veřejného zdravotního pojištění, dnes konzultant projektu Evropské unie a Světové banky pan doktor Jiří Němec, charakterizoval tuto reformu takto: "V navrhované reformě jde hlavně o to, jak donutit pacienta, aby v ordinaci vytáhl peněženku. Zcela nepravdivé je tvrzení, že u nás není definován rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění. Je. Negativním způsobem. Co se nehradí v seznamu výkonu." Za další: "Budeme vydáni napospas standardům, nebo spíše tomu, jak si je to které zdravotnické zařízení vysvětlí." A poslední myšlenka: "To, co se tady chystá, je krok zpět směrem k zemím, kde je chudá ekonomika, že je nutné určit alespoň velmi omezený rozsah péče. Opouštíme základní princip respektovaný ve vyspělých evropských státech, že se lidem dostává kvalitní zdravotní péče bez ohledu na jejich příjem."
Jsem ráda, že jste mě vyslechli, milé kolegyně a milí kolegové. Jistě pochopíte, že jestliže je tento návrh zákona pokračováním započaté reformy a takto nastavenou ji většinově občané České republiky neschvalují a odmítají, tak se musím připojit k návrhu na zamítnutí, protože kromě jiného tady hrozí ještě jedna věc - ta, která se stala při projednávání této novely v minulé Poslanecké sněmovně. Hrozí, že opět bude tento zákon využit jako nosič, jako kostra pro něco, co nebylo vůbec projednáno v připomínkovém řízení a co se dostane na jednání Poslanecké sněmovny, popřípadě na zdravotní výbor, den předem, a nikdo z těch, kteří mají takovýto zákon připomínkovat, ho připomínkovat a vyjádřit se k němu nemohl.
Já si myslím, že už z tohoto prostého důvodu, že se domnívám, že tato novela zákona bude zase takto zneužita, je důležité, abychom tento návrh zákona zamítli.
Já vám děkuji za pozornost a omlouvám se všem, které moje přítomnost za tímto pultíkem obtěžovala. Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Dalším vystupujícím bude pan poslanec Boris Šťastný, který je v tuto chvíli posledním přihlášeným do obecné rozpravy. Nepočítám pana ministra a pana zpravodaje. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Boris Šťastný: Děkuji. Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jsme u konce schvalovací řady nebo projednávací řady první části zdravotnické reformy, u takzvaných kodexových zákonů, protože tyto zákony nejsou ničím jiným, jak jsem řekl, než základním kamenem pro organizaci zdravotní péče u nás.
Několikrát tady zaznělo u mých předřečníků, že jsme dostatečně tento zákon neprojednali a že koaliční poslanci nevystupují v obecné rozpravě dostatečně na jeho obhajobu. Já jsem přesvědčen, že skutečnost, že tento zákon je navrhován vládou České republiky, že byl dostatečně představen ministrem, že po dobu více než půl roku je na nejrůznějších odborných fórech, seminářích, na půdě zdravotního výboru i mimo něj dostatečně prezentován, skutečnost, že od ledna letošního roku k němu probíhá podrobná diskuse, skutečnost, že celá řada mých kolegů z koalice, a musím říci, abych byl fér, někteří opoziční poslanci, posílali připomínky ministerstvu a celá řada z nich byla zapracována, já chci připomenout, že například velmi významným způsobem byly zapracovány připomínky lékařských komor, já jsem zaznamenal, protože zejména zákona o zdravotních službách se tato věc týká bezprostředně lékařského stavu, velké množství nejrůznějších názorů a připomínek, které byly zapracovány. Takže určitě není fér tady říkat, že tento zákon nebyl dostatečně předjednán nebo dostatečně diskutován, a také si v určitou chvíli musíme připustit, že nastane čas, kdy veškerá diskuse do předložení zákona musí skončit a zákon se musí dostat do legitimního legislativního procesu, a v něm právě teď jsme.
Je také pravda, že prostě každou takovou činnost je nutno odpracovat. Já si uvědomuji, že je velmi složité přečíst 30 cm nebo 25 cm štos zákonů slovo od slova, že je velmi složité si k tomu dohledávat podklady, kdo tomu nerozumí, tak si k tomu případně vzít nějakého experta, využít těch peněz, které nám dává měsíčně Poslanecká sněmovna, a třeba si zaplatit právníka, aby nám poradil jak na to, prostě já si uvědomuji, že to vyžaduje velkou práci, uvědomuji si, že to znamená si místo dovolené vzít toto čtení a ve volných chvílích po večerech si ty zákony načíst, aby se člověk v nich orientoval. Vyžaduje to samozřejmě v takovém případě i určitou oběť.
Já chci poděkovat těm, kteří si tyto zákony přečetli. Bohužel mě velmi mrzí, že opozice, která dlouhou dobu - a já jsem byl ten, který se pokoušel na půdě zdravotního výboru a nepochybně se budu pokoušet udělat maximum pro to, aby opozice byla zavzata do celého systému projednávání těchto zákonů, protože já jsem přesvědčený, a žil jsem v přesvědčení až do této minuty, že i sociální demokracie i komunisté budou ti, kteří zvednou ruku pro zákon o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a o záchrance. Do dnešního dne by mě ve snu nenapadlo, že sociální demokracie a komunisté zde budou zcela podle mého názoru bezdůvodně předkládat návrhy na zamítnutí těchto zákonů místo toho, abychom po nějakém připomínkovém řízení, jak vnějším, tak vnitřním, které proběhlo, dostali tyto zákony do standardního legislativního procesu a případně ve druhém čtení nebo na půdě výboru jsme se poprali o interpretaci toho či onoho paragrafu, toho či onoho řádku. ***