(18.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Ani tento návrh zákona nepovažuji za hodný propuštění do dalšího čtení. Podle mého názoru se jedná opět o jakýsi polotovar, na kterém se viditelně v některých věcech neshodla ani vládní koalice. Takže se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Podívám se, jestli se ještě někdo hlásí do obecné rozpravy. Zdá se, že už nikdo. Bude v rozpravě reagovat ještě pan ministr? Prosím.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Než řeknu závěrečné slovo a komentáře k tomu, co tu zaznělo, tak jenom oznamuji návrh na zkrácení čtení na 40 dní tak jako u předchozích zákonů, aby ten balíček byl kompaktní. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pokud už se nikdo nehlásí do obecné rozpravy, tak bych ji ukončil a pravděpodobně požádal pana ministra, aby na rozpravu reagoval.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, tady dnes zaznělo hodně toho, co je ve zdravotnictví při těchto rozpravách zpolitizované, co ne. Já musím konstatovat, že tento zákon je v tomto směru méně rizikový, podle mého názoru. A jestli je v něčem problém, tak to není ve věcech technických versus politických, ale je to ve věcech, co patří zdravotnictví versus co patří všeobecné společenské rozpravě.
Omlouvám se trošku za obecný přístup k té věci, ale musím konstatovat, že jedním z problémů zdravotnictví, které jsou neustále řešeny, neustále se posunují s poznáním medicíny a s celospolečenskými zvyky a kulturou hranice, kdy věci již zdravotnictví nepatří, a zdravotnictví by se k nim mělo vyjadřovat jenom vzhledem ke svým zkušenostem, protože s některými případy přijde do styku zdravotnický personál daleko častěji než běžná populace, ale mělo by nechat velký prostor pro diskusi celospolečenskou. A musím konstatovat, že některé ze zde vznesených připomínek jsou tohoto druhu.
Osobně se domnívám, že by mělo být bezproblémové to, aby Ministerstvo zdravotnictví označilo v té diskusi, co pokládá za problémy zdravotnické, eventuálně technické, a co nechává k volné diskusi, která potom může být politická i apolitická, může jít napříč spektrem. Aby bylo zcela jasné, o čem mluvím, tak bych řekl první případ, který tady vznesl pan kolega Antonín, který mluvil o fertilizacích a věkové hranici a který mluvil o sterilizaci.
Otázka umělé fertilizace je v podstatě technicky vyřešená, je aplikována už asi 20 let a dostává se do některých absurdit, které jsou na hranici etiky a společenských diskusí. Typickým příkladem je otázka náhradní matky, kterou ještě náš zákon neřeší, protože ji poprvé nastoluje občanský zákoník a my jsme se dohodli s Ministerstvem spravedlnosti, že až bude občanský zákoník hotov a bude se finalizovat nebo se bude blížit doba jeho platnosti, uděláme novelu zákona tak, jak to projde s těmi umělými matkami.
Dalším příkladem je věk, ve kterém lze fertilizovat ženu. Dnes věk stanoven není. Obecně se nepokládá za rozumné, aby byly oplodňovány umělým oplodněním ženy staršího věku, ale je naopak všeobecně známo, že takovéto ženy občas o oplodnění žádají a donosí plody. Děje se to tak trošku pod pokličkou. Současná legislativa ty věci neřeší, současná legislativa řeší pouze to, co hradí všeobecné zdravotní pojištění, to je známé pravidlo - do 39 let uhradí neplodným ženám oplodnění za velmi striktně stanovených podmínek, a to třikrát a dost. To, jestli žena přijde, nabídne, že si tento výkon zaplatí, je možné, ale jsou právníci, kteří říkají, že by to mělo být lépe ošetřeno.
My jsme hranici 55 let zvolili po kontroverzní diskusi, ve které byly názory velmi různé, jako hranici, která je naprosto bezpečná pro ženu. Žena v 55 může odnosit dítě, jsou s tím zkušenosti, fertilizace sama o sobě má stejnou pravděpodobnost uchycení jako u žen mladších, ale nepovažujeme tu hranici za překročitelnou z důvodů jistých medicínských rizik s narůstajícím věkem. Prohlašuji ale zcela odpovědně, že jsme ochotni tyto věci diskutovat široce i na parlamentní půdě, a bude-li se o tom hlasovat v nějakém pozměňovacím návrhu, já sám budu zastávat, aby hlasování bylo ponecháno volné volbě jednotlivých poslanců, protože to je opravdu záležitost, která je mimo medicínu a dotýká se společenských a etických zvyklostí.
Podobně by se mohlo mluvit o tom, jestli je možno sterilizovat muže v 21 letech, nebo ne. Akorát kriticky bych si dovolil panu kolegovi Antonínovi oponovat, že sterilizace ženy při situaci, kdy se jedná o císařský řez a kdy dříve byly ženy velmi benevolentně sterilizovány, byla velmi hrubě kritizována ochránci lidských práv z evropských zemí a řada případů se octla před soudem a čeká se, že stát bude muset ty ženy odsoudit (patrně myšleno odškodnit), protože dřívější legislativa to umožňovala i bez souhlasu pacientky a tuto praxi jsme byli nuceni odstranit.
Pokud jde o stanovisko doktora Krákory, tak k tomu je možno říci v podstatě to samé. Když on mluví o jednotném ukotvení, tak jde právě o to rozlišit v diskusi věci technické, medicínské a celospolečenské.
Paní poslankyni Markové jsme se chtěl spolu s panem poslancem prostřednictvím pana předsedajícího, panu poslanci Kováčikovi omluvit za to, co mě kritizovali, že jsem tady vznesl uštěpačné poznámky na adresu služeb. Nebylo to tak myšleno, omlouvám se přesto, ale přesto se musím trošku ohradit nad rčením paní kolegyně Markové, že psi štěkají a karavana jde dál. To si myslím, že by se mohlo říkat k jakékoliv diskusi, která je v parlamentu, a proti komukoliv, kdo se snaží v parlamentu něco prosadit a přesvědčit poslance.
Pokud jde o závodní preventivní péči a náklady, které se snažíme přenést na zaměstnavatele, tak to pokládáme za férové, přestože vláda se snaží zaměstnavatele ochránit od zvýšených nákladů a my to velmi cítíme ve zdravotnictví ohledně odvodů do zdravotního pojištění, pokud by měly být zaměstnavatelské odvody narušené. Ale na druhou stranu náklady, které musí zdravotní pojištění nést za zaměstnavatele, také nelze pokládat úplně za férové.
To, že budou zvýšené náklady s některými manévry, které zvýší možnosti sledovat kvalitu ve zdravotnictví nebo prosazovat, jako jsou, když vezmu jeden příklad z více zde vyřčených, náklady na audity v oblasti ozáření zdravotního, tak to je věc, o kterou jsme byli opakovaně ze strany Státního ústavu pro jadernou bezpečnost žádáni, a pokládáme to za věc, která by měla s narůstající zátěží populace, pokud jde ozáření, být řešena jako prioritní. ***