(15.20 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
Cituji: Vážený pane poslanče, do rukou Urogynekologické společnosti se dostalo usnesení č. 39 Poslanecké sněmovny, kterým se mění zákon 48/1997 Sb. i zákony další, které se přímo týkají péče o inkontinentní pacienty. Výbor této společnosti je znepokojen současným vývojem předpisů o preskripci absorpčních pomůcek a změnách v současné metodice. Tyto změny nebyly odbornými společnostmi nikterak diskutovány a mění současnou platnou metodiku ve změť preskripčních omezení a doporučení, která nemají žádnou odbornou oporu, a není nám známo, z jakých podkladů vycházejí. Nová metodika zavádí například kromě již dlouhodobě existujícího maximálního limitu také minimální limit preskripce absorpčních ZP na 90 kusů na měsíc. Zavedení minimálního limitu je nelogické, protože řadě pacientů stačí menší množství než 90 kusů. Zavedení by vedlo ke zbytečnému nárůstu finanční zátěže pro zdravotní systém, zbytečnému překračování limitů na preskripci předepisujícími lékaři a zbytečně vysokým povinným doplatkem pacientů. Takto nesystémový krok odmítáme a žádáme o jeho nové projednání s odbornou společností, ke kterému jsme kdykoli připraveni. S pozdravem - podepsán je předseda této společnosti.
Podobné signály, podobné námitky jsem dostal od jiných společností z lékařské obce. Je jich několik, takže bych si vás, vážený pane ministře, dovolil požádat, abyste tyto námitky vysvětlil. Protože vy jste se při obhajobě této novely v minulých čteních také zmínil, že všechna opatření související se změnou tohoto zákona o zdravotním pojištění jste projednali s odbornou lékařskou veřejností. Zde je tvrzení o naprostém opaku. Čili poprosil bych ještě jednou o to vysvětlení, ale i přes toto vysvětlení si dovoluji navrhnout jednu věc, a to vrácení této novely na projednání do druhého čtení.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v řadách ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Aleš Roztočil. Prosím.
Poslanec Aleš Roztočil: Vážená paní předsedkyně, vážení členové vlády, kolegyně poslanci a kolegové - poslanci a poslankyně. (Smích.) Prosím vás, jsem lékař a bavíme se zde o zdravotním pojištění. Problém nastává to, že někdy se mi zdá, že kolegové vskutku nevědí, o čem mluví, anebo nevědí v podstatě, co se má hradit, co je nadstandard a co je standard.
Padly tady dvě záležitosti z mého oboru. Je to otázka císařského řezu a je to otázka inkontinenčních pomůcek. Už jsem na zdravotním výboru vysvětloval, že standard a nadstandard, co se týče císařského řezu, je rozdělen a v praxi to ani tak není a nejde to rozdělit, že někdo, kdo si přeje císařský řez, má vždy k tomu nějaký důvod. Je to třeba psychologická indikace. Nikdo nebude podle tohoto zákona si na císařský řez přispívat a nikomu nebude tato operace odmítnuta. Přestože jsme svědky epidemie císařských řezů a v České republice se v podstatě každé čtvrté dítě rodí císařským řezem. Čili prosím vás, kolegové z opozice, nemějte péči a nemějte starost, že vy nebo vaši rodinní příslušníci nebudou mít udělaný císařský řez, pokud si ho nepřiplatí.
A druhá věc jsou inkontinenční pomůcky. Ano, bude se doplácet na vložky, které nosí ženy mezi nohama, když se počurávají, protože porodily několik velkých dětí, ale na druhé straně nikdo nikdy neřekl, a zbudou na to peníze, když tyto prostředky se nebudou vyhazovat okny, aby se mohly tyto ženy odoperovat, dostaly pásky, které stojí 8,5 nebo 16 tisíc, a nebudou tyto pomůcky potřebovat. Čili řeší se tady příčina a neřeší se následky.
Takže prosím vás, pokud k těmto otázkám diskutujete, tak si přečtěte vůbec, o čem diskutujete. Děkuji. (Potlesk z řad ODS.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní faktická poznámka pan poslanec Ohlídal.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Chtěl bych reagovat na pana předřečníka. Mně může říkat, že problematice nerozumím. Já nejsem lékař, já jsem fyzik. Ale vy chcete, pane kolego, říci, že ten, kdo psal tento dopis, který jsem citoval, je laik? Je amatér? Podepsán je totiž MUDr. Lukáš Horčička, předseda Urogynekologické společnosti. A jsou podepsáni i další. To jsou podle vás také amatéři? Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Ptám se, zda se ještě někdo chce přihlásit do rozpravy ve třetím čtení. Nikdo se nehlásí, rozpravu končím. Jsme u závěrečných slov. Pan ministr Leoš Heger má možnost vystoupit nyní se závěrečným slovem.
Ministr zdravotnictví ČR Leoš Heger Děkuji za slovo. Paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych řekl pár všeobecných slov k tomu, co tu zaznělo, protože řadu konkrétních věcí a řadu principů toho, co navrhujeme, těch změn, které navrhujeme v našem zdravotnickém systému, tady vysvětlil pan předseda zdravotního výboru, a já se velmi ohrazuji proti tomu, aby byl označován slovy "další pohádkář". To je věc, která k diskusi o zdravotnictví opravdu nepřispívá, a myslím si, že všechny ty věci, nešťastné, které tu zazněly ohledně medicíny pro chudé a bohaté, a zněly tady jak dnes, tak při minulých projednáváních, opravdu ukazují na to, že se tady jedná nejenom o odbornou diskusi a o diskusi, kam směřovat naše zdravotnictví, ale že se to nešťastné zdravotnictví, které je zkoušeným oborem ve všech zemích, používá k tomu, aby se tu ideologicky rozdělovaly a škatulkovaly názory.
Zdravotnictví je problémem ve všech zemích, protože přestože roste bohatství společnosti obecně a roste možnost všech lidí si pořizovat nové věci, nové zkušenosti, nové zážitky si kupovat, tak to zdravotnictví je v něčem odlišné, a je odlišné jak v chudých zemích, tak v bohatých zemích od ostatních prostředků pro živobytí a pro růst člověka. Je odlišné v tom, že je to eticky mimořádně choulostivá záležitost a že jakékoli ohrožení života nebo zdraví je extrémně zatěžující pro všechny, a to jak pacienty, kteří jsou ohroženi, tak jejich blízké, kteří vidí ohrožené své blízké lidi.
V této situaci je samozřejmě napětí mezi možnostmi, které dneska medicína poskytuje, objemem peněz, které do té medicíny jdou, a etickými principy, že nelze odmítat péči člověku, který tuto péči potřebuje. To tvoří mimořádně výbušné prostředí, které nikde, v žádné zemi, ani v těch nejbohatších zemích na světě, není vyřešeno.
To, co jsme předložili jako počínající novelu zdravotnictví, kterou nechceme dělat najednou metodou sopečného výbuchu, ale chceme se podílet na postupné kultivaci našeho zdravotnictví bez otřesů, jaké zažívalo v řadě posledních let, tak tyto věci mají za prvé udržet to, čím je naše zdravotnictví charakterizováno. Je to zdravotnictví podle nejvyšších etických a evropských principů, zdravotnictví, kde je vysoká míra solidarity mezi chudými a bohatými, zdravými a nemocnými, a vysoká míra ekvity, což znamená to, že každý má dostat a musí dostat péči, která odpovídá jeho zdravotnímu stavu, ať je to člověk chudý, bohatý, nebo člověk z velkého města, nebo někde z periferního podhůří. Tyto principy hodláme zachovat a já jsem rád, že řada z nich tady byla mými předřečníky vysvětlena.***