(15.10 hodin)
(pokračuje Šťastný)
Chci říci, že v původním znění § 13 bylo napsáno: Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zachovat nebo zlepšit jeho zdravotní stav a dále zdravotní péče uvedená v odst. 3. V odstavci 3 je uvedena zdravotní péče v souvislosti s porodem. Nové ustanovení říká toto: Ze zdravotního pojištění se hradí zdravotní péče poskytnutá pojištěnci s cílem zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav nebo zmírnit jeho utrpení, pokud odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce a účelu, jehož má být poskytnutím dosaženo, je pro pojištěnce přiměřeně bezpečná, je v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a existují důkazy o její účinnosti vzhledem k účelu jejího poskytování.
V tomto ohledu ministerstvo bude mít možnost, nikoliv povinnost, bude-li existovat více variant, které budou splňovat to, co jsem nyní přečetl, definovat, že některé z těch variant mohou být nastaveny jako takzvané ekonomicky náročnější varianty. Z tohoto jasně vyplývá, že je zcela vyloučeno, aby byla rozdělena péče v ČR na péči pro bohaté a chudé. České zdravotnictví i nadále nebude znát chudého nebo bohatého pacienta, bude i nadále znát jenom pacienta. Základem pro rozsah péče bude stávající rozsah péče. Nebude tomu naopak.
Třetí důležitou věcí je, že každé zdravotnické zařízení, které bude mít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, bude mít jasnou povinnost nabízet vždy plný zákonný rozsah péče. Chci upozornit, že v případě typu péče, která je pouze v jedné jediné variantě, a hovoříme o jednom možném terapeutickém účinku, bude muset být, pokud by takováto péče se měla stát ekonomicky náročnější, tak by musela být vyjmenována v tomto zákoně, resp. v jeho příloze. Uvedu proto na závěr dva nebo tři jednoduché příklady.
Jestliže uvažovala tato vláda o úspoře a vyřazení amalgámových plomb ze systému úhrad, muselo by tak být bývalo učiněno v příloze tohoto zákona, protože neexistuje žádná jiná varianta k amalgámové plombě, která by byla základnější. Naopak, již dnes si připlácíme zcela legálně za plomby bílé. Tyto plomby jsou vyjmenovány v příloze tohoto zákona a na této věci se nic nemění a situace zůstává totožná.
Druhý jednoduchý příklad je sádra. Už dnes má pacient možnost získat v případě zlomeniny ruky například levnější sádru. Ta sádra je z kompozitových materiálů oproti klasické bílé sádrové. Má možnost si připlatit. To jsou dvě varianty totožné záležitosti směřující ke stejnému terapeutickému účinku, čili snaze vyléčení zlomeniny ruky.
Jako třetí příklad, který naprosto nabourává teorii a mýty zde prezentované mými předřečníky, že bude rozdělena péče pro chudé a bohaté, je porod. Všichni dobře víme, že existuje forma porodu, která se jmenuje císařský řez. Tato forma porodu se nejčastěji využívá v případě, že dítě v těle rodičky je v nějaké nestandardní poloze a hrozilo by klasickým porodem poškození plodu při porodu nebo poškození zdraví pacienta, v tomto případě rodičky. Ale dobře víme, že existuje určitá skupina žen, které se dobrovolně nadstandardně rozhodnou z důvodů ať už osobních, estetických či jiných pro porod císařským řezem, i když není tento zdravotně indikován. I v takovémto případě je možné říci: rodičky si budou moci nadále připlatit rozdíl mezi standardním porodem a porodem císařským řezem, pokud nebude existovat zdravotní indikace. Pokud zdravotní indikace bude existovat, tato věc bude plně hrazena ze systému zdravotního pojištění. Je evidentní, že tuto věc nemůžeme definovat zákonem tady ve Sněmovně. Je evidentní, že tuto věc musí definovat odborné společnosti, pojišťovny, musí ji definovat komory, musí ji definovat v dohadovacím řízení ve spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví.
Já jsem se na tomto příkladu pokusil nejenom vám, ale i veřejnosti polopaticky vysvětlit, že všechny obavy, které z tohoto pramení, jsou liché, stejně tak jako v minulosti, když jsme zaváděli regulační poplatky do systému českého zdravotnictví, říkal jsem, že nejde o reformu českého zdravotnictví, ale jde o první krok směrem kupředu, k tomu, aby české zdravotnictví vůbec bylo schopné existovat. A já říkám, že toto je zásadní krok k budoucí reformě českého zdravotního systému, a já děkuji všem, kteří tento krok podporují. Děkuji. (Potlesk v pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Ivan Ohlídal, ale ještě před ním s faktickou poznámkou paní kolegyně Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Kolegové a kolegyně, dovolte mi, abych reagovala na to, co tady bylo řečeno mým předřečníkem. Chce se mi říci, že nám přibyl do zlatého fondu další pohádkář. To za prvé. Tento zákon není krokem vpřed, jak tady bylo řečeno, ale je to krok zpět do předminulého a minulého století. A pět jednání zdravotního výboru skutečně nepomůže a nenahradí celonárodní diskusi, diskusi s odborníky, diskusi s odbory a se všemi zainteresovanými o tomto zákoně, která prostě nebyla! A navíc stylem, že psi štěkají a karavana jde dál! Tak to totiž probíhalo na jednání zdravotního výboru. Diskutovala pouze opozice, koaliční poslanci prakticky buď mlčeli, anebo se dokonce přeli se zástupci Ministerstva zdravotnictví tak silně, až nám bylo zakazováno, abychom dále diskutovali. A toto nehorázné jednání pokračuje i tady na půdě pléna Poslanecké sněmovny! Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byla faktická poznámka. Další faktická poznámka - pan poslanec Tomáš Úlehla.
Poslanec Tomáš Úlehla: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, já budu velmi ukázněný. Já se proti tomu musím ohradit. Já jsem na těch výborech byl a myslím si, že diskuse byla vedena naprosto korektně a že střet zájmů a názorů patří k tomu, abychom na této poslanecké půdě diskutovali. Udržme si důstojnost a neosočujme se! Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní řádná přihláška - pan poslanec Ivan Ohlídal.
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo, vážená paní předsedkyně. Vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem svůj odmítavý postoj k této novele vyjádřil v rámci rozpravy v prvním čtení. Nejvíce mi na této novele vadila a stále ještě vadí skutečnost, že zdravotní péče bude v ČR po případném příjetí této novely rozdělena do dvou skupin: na péči standardní a nadstandardní, a tím dojde k rozdělení české společnosti na dvě kategorie. Pan kolega Šťastný ani další lidé z koalice mě nepřesvědčili o tom, že bude jeden pacient, jedna péče, že nebude rozdíl mezi standardní a nadstandardní péčí v oblasti kvality.
Měl jsem ještě i další kritické připomínky, podobně jako moji kolegové z opozice. Všechny tyto připomínky se snažil pan ministr i ostatní jeho kolegové vyvrátit, ovšem vyvrátit nepřesvědčivým způsobem. Jedině přesvědčivě znělo tvrzení pana ministra i jeho kolegů v tom, že touto novelou ušetříme veřejné prostředky. Veřejné prostředky týkající se veřejného zdravotního pojištění. Jaké bylo však moje překvapení, když se ke mně donesly signály, které svědčí o pravém opaku! A jsou to signály i z odborné veřejnosti, z lékařské obce. Přečtu vám jeden dopis, který se tohoto tématu, tohoto mého tvrzení týká. ***