(12.00 hodin)
(pokračuje Rath)
Je to zvláštní, že tady za pravdu tedy, protože já jsem hluboce přesvědčen jako lékař, že pan ministr nebyl tehdy ve střízlivém stavu, tak za pravdu se mám omluvit a říct: "Omluv se za to, že jako doktor jsi získal dojem z reakcí ministra Kalouska, že je momentálně opilý." Tak já se tady budu omlouvat, budu říkat: "Pane ministře, já se vám omlouvám jako doktor, že jsem udělal špatnou diagnózu, že byť jste vypadal, že jste opilý, jevil jste známky opilosti, tak jste prostě určitě opilý nebyl." Nebo jak si mandátový a imunitní výbor představuje tu omluvu? To je skutečně absurdní a bizarní.
Ale opusťme tuto druhou platformu, tedy platformu, co byla pravda a co pravda nebyla, a pojďme k třetí platformě, kterou já považuji za nejvážnější. Protože tyto první dvě jsou trošku humorné. Je to takové - myslím, že možná za sto let toto dají do análů Poslanecké sněmovny, čím se taky tato Poslanecká sněmovna prostě zabývala a čím byla schopna trávit čas. A možná, že když přijde nějaký spisovatel jako Jaroslav Hašek, tak to dá zase do nějakých svých nových příhod, třeba parlamentních historek, protože to skutečně trošku připomíná Švejka.
Takže dámy a pánové, třetí pohled je ten nejvážnější. Pohled svobody slova a svobody vyjadřování. A tady myslím, že už veškerá legrace končí. Myslím, že svoboda slova a svoboda vyjadřování je jednou z nejvyšších hodnot demokracie, kterou máme. Je to skutečně jedno z nejcennějších, co se nám podařilo po listopadu 1989 v naší zemi zavést.
Rozumím tomu a mě taky štve, když o mě v novinách píšou nějaké nechutnosti, o kterých vím, že nejsou pravda, že jsou to urážky, že to dělají schválně. Mě to taky štve, když mě od tohoto pultíku někdo z vás nějakým způsobem nálepkuje. A já zase štvu jiné, o kterých říkám zase jiné věci. Ale to ke svobodě slova prostě patří. Pokud vůbec připustíme, a zvláště připustíme, že na půdě této Poslanecké sněmovny někdo bude hlasovat většinovým hlasováním, co se tady říkat smí a nesmí, tak to je, dámy a pánové, skutečně velmi, velmi povážlivé. To je skutečně útok na základní práva, svobody, které máme. A ty si musíme hájit.
Já jsem si nikdy nešel stěžovat na pana ministra Kalouska, když o mně tady od toho pultíku říkal, že jsem debil. Prostě myslel jsem si, že nejsem (výbuch smíchu v sále), a tím jsem to bral za vyřízené. Prostě proto, že ctím právo i ministra Kalouska na to, vyjadřovat se tady tak, jak mu ústa narostla. Protože on si tím dělá svou image a každý si to přebere po svém. Kdo mě má za debila, mu zatleská, kdo mě nemá, tak na něj udělá dlouhý nos. To prostě patří ke svobodě slova a svobodě vyjadřování. Prostě to tak je.
Dámy a pánové, podle mého soudu my dnes stojíme před precedentním rozhodnutím. To není o tom, jestli se Rath omluví a nějakým způsobem tady řekne omluvu a zaplatí deset tisíc. To myslím, že všichni chápeme, že asi to není ta podstata. Mně deset tisíc a omluva určitě nezabrání od tohohle stolku říkat, co si myslím a co vidím. A určitě to nezabrání většině z vás. Ale je to špatný signál. Špatný signál! To se chceme dočkat toho, že až třeba příště bude tady jiná vládní většina, že zase bude pokutovat a trestat jiné poslance z opozice, kteří třeba řeknou něco nepříjemného? A budou se dovolávat tohoto precedentu? A budou říkat: vždyť to už se stalo, před dvěma lety, před třemi lety, už tady toho Ratha tehdy potrestali, tak potrestáme tebe, ty sis dovolil říct o panu premiérovi to či ono, nebo o panu ministrovi to či ono, tak šup sem, šup pokutu, a tohle se říkat nesmí.
Myslím, že my bychom si měli nejvíc, nejvíc vážit absolutních svobod a práv, které v naší zemi máme, a k nim patří svoboda vyjadřování a svoboda slova. Kde jinde má ta svoboda být co nejširší než v parlamentu? V místě, kde se mluví. A kde se svým způsobem může mluvit o čemkoli, jakýmkoli způsobem, pokud se to nedostane za hranice nějakých třeba fyzických útoků. To už samozřejmě je nepřijatelné.
Ale dámy a pánové, doufám, a teď je to odhlédnuto, jak říkám - já se rád můžu pasovat do role Jana Husa, že bojuji za pravdu, ale mně skutečně jde o to, abychom nevyslali zemi, našim spoluobčanům špatný signál. To znamená, že za projevený názor, za projevený postoj je někdo pokutován, popotahován a šikanován. To by byl krok hodně špatným směrem.
Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Tak to bylo uvedení odvolání a nyní zde mám některé přihlášky. Nejprve s přednostním právem pan ministr Miroslav Kalousek, poté pan poslanec Dolejš, paní poslankyně Rusová, pan poslanec Paroubek. Paní předsedkyně Karolína Peake též.
Prosím, pane ministře.
Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dámy a pánové, neobávejte se, opravdu nepovedu polemiku o tom, co je, či není vhodné pronášet z tohoto místa. Nicméně vyslechl jsem si poměrně přehlednou rešerši - za kterou děkuji, tu si schovám - některých svých z kontextu vytržených expresivních výroků a pokládám v tuto chvíli za vhodné, abych vás požádal o prominutí vás všechny, kterých se snad ten či onen z citovaných výroků mohl dotknout. Tak vám všem se za ně omlouvám. (Potlesk poslanců TOP 09.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu ministrovi Kalouskovi. Prosím pana poslance Jiřího Dolejše, který se přihlásil do rozpravy. Upozorňuji všechny kolegy, že vedeme pouze jednu rozpravu, není členěna na obecnou a podrobnou, tudíž máte-li nějaké návrhy, vznášejte je v této rozpravě. Prosím.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji, paní předsedkyně, učiním tak, protože jsem se dostavil k řečništi, abych přednesl i alternativní návrh usnesení oproti tomu, co máte rozdané v lavicích jako usnesení mandátového a imunitního výboru.
Ale než tak učiním, dovolte, abych se vyjádřil k tomu, že nyní, na konci jednacího týdne, se, zdá se, rozjíždí jistá politická estráda, která možná pobaví v hostincích čtvrté cenové kategorie, ale obávám se, že ji lidé nebudou vnímat jako boj o svobodu slova nebo svobodu se urážet, ale o to, jakou kulturu má česká politika.
Mandátový a imunitní výbor určitým způsobem rozhodl. Je to samozřejmě věc vnitřního hlasování. Já musím říci, že jsem pro toto usnesení nehlasoval, a jedním z argumentů bylo hledisko řekněme učeně penologické, tedy efekt zvoleného postihu.
Já se domnívám, že i když určitě všichni chceme, abychom pečovali o kulturu našeho vystupování, tak v tomto případě postih vede spíše k opačnému efektu. Koneckonců, mohli jsme to před chvilkou vidět. V podstatě toto usnesení nezatíží kolegu Ratha. Myslím si, že deset tisíc korun pro něj není zas tak zásadní částka. Koneckonců, jak jsem postřehl, i pan Olejár za Svaz pacientů na pana kolegu začal vybírat korunku ke korunce, aby snad nemusel krátit to, že slíbil kdysi, že druhý poslanecký - nebo hejtmanský, teď nevím který přesně - plat slíbil dát na sociální účely. Prostě ten efekt se nedostavuje, a že by se nám po dnešním dni zlepšila kultura politického jednání, se obávám, že se nám to nepodaří.
Je skutečně svým způsobem tato debata precedentní, pokud bychom se rozhodli po tolika letech existence českého parlamentu se trestat za - a řekněme to rovnou - urážlivé výroky. Zatím, pokud mě paměť neklame, tak podobný - lidově řečeno - flastr dostal doktor Sládek, ale to byly výroky xenofobní, které dokonce lze kvalifikovat jako výroky, které naplňují určitou skutkovou podstatu trestného činu, i když projevy ve Sněmovně samozřejmě jsou v režimu imunity.
Toto je trošičku jiná kategorie. Tohle je komunikace dvou našich kolegů, dvou politiků. A já si nemyslím, že Sněmovna, a už vůbec ne mandátový a imunitní výbor v roli řekl bych postižené pedagožky, která by měla vychovávat své podřízené, že by měla zkoumat, kde je hranice urážlivosti a kde bychom se tedy dopustili sešněrování svobody slova. ***