(15.40 hodin)
(pokračuje Rath)
Dovolím si jenom kratičký exkurs, co jsme s tím povinným ručením v minulosti udělali. Asi většina z nás, když zapátrá v paměti, si vzpomene, že bývaly doby, kdy se platilo jednotně do určité doby v určité výši. Pan se takzvaně zavedla pluralita, to znamená, že dnes to už neplatíme na automobil, ale kdykoliv ho prodáte nebo převedete, musíte to platit znova, starý majitel o to musí žádat, aby se to navrátilo, to znamená, že je s tím daleko více starostí, daleko více komplikací. Chcete-li, více jsme to zbyrokratizovali. Zásadní argument, o kterém se tehdy hovořilo, že to povede ke zlevnění tohoto pojištění, byl argument naprosto směšný. K žádnému zlevnění nedošlo, spíše dochází postupem času ke stále dalšímu a dalšímu zdražování s odůvodněním, že škod je čím dále tím více.
Dámy a pánové, já jsem přesvědčen, že by bylo správné se vydat cestou, kdy povinné ručení v sobě bude obsahovat i část, která bude hradit i další vyvolané náklady v souvislosti s odstraňováním následků příslušné havárie.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To bylo závěrečné slovo navrhovatele. Nyní se zeptám pana zpravodaje, zda chce se závěrečným slovem vystoupit. Není tomu tak.
Budeme tedy hlasovat o návrhu, který byl vznesen, tedy o návrhu na zamítnutí tohoto návrhu. Já jsem vás na vaši žádost odhlásila. Prosím, abyste se všichni zaregistrovali. Za malou chvíli budeme hlasovat.
Zahajuji hlasování pořadové číslo 88 a táži se, kdo souhlasí s návrhem na zamítnutí. Kdo je proti tomuto návrhu?
Hlasování pořadové číslo 88, přítomno 155, pro 86, proti 65. Návrh byl přijat.
Tím končím projednávání bodu 42, sněmovního tisku 146, s poděkováním všem, kteří se zúčastnili.
Zahajuji projednávání bodu, který jsme si zařadili dnes v úvodu této schůze za pevně zařazené body. Je to bod, který nese číslo
106.
Informace ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga
a ministra obrany Alexandra Vondry o situaci v Libyi a na Středním východě
Prosím nejprve místopředsedu vlády a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga a poté též pana ministra obrany Alexandra Vondru, aby přednesli úvodní slova k tomuto tématu.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, to, co se teď děje v severní Africe a na Středním východě, je bezpochyby zlom dějin, jedno z těch období v dějinách, kdy se úplně změní divadlo světa, kulisy toho představení a vystupují noví hráči.
Někteří lidé porovnávali vývoj, který se v posledních týdnech a měsících děl, s naším rokem 1989. Podle mého názoru je to poněkud odlišné. Je to spíše porovnání k revolučnímu roku 1848 v Evropě, kdy ve velmi různých státech, státech, které na rozdíl od nás, kteří jsme byli v roce 1989 podrobeni jednomu moskevskému vedení, byly nezávislé, byly dokonce protivníky, ať to bylo ve Francii, v Polsku, v Rakousku, v Neapoli, a najednou se tam objevila revoluční hnutí.
Co je pozadí toho? Mimo to, že bezpochyby v mnoha arabských státech je vláda spíše podobná diktatuře než demokracii, mimo to - to máme u nás také - že tam panuje značná korupce, se stalo něco úplně jiného. Arabský svět byl dlouhou dobu v praxi jazykem, kulturním vývojem atd. v odlišné pozici než státy v Americe nebo v Evropě. A tady nastala ta zásadní změna. Pokud si ti starší ještě pamatují, jak před více než třiceti lety byla svržena vláda šáhinšáha v Persii, v Íránu, tak se to dělo kvůli jednomu malému technickému prostředku. To byl magnetofonový pásek, který najednou umožnil propašovat do Íránu nesčetná kázání imáma Chomejního, která najednou byla slyšet v každém bazaru, v každém městečku, na nesčetných místech, poněvadž takový malý předmět se dá propašovat a rozmnožit. Odehrálo se to po celé Persii. To úplně změnilo stav přemýšlení v Persii.
Bohudíky se technika vyvíjela dále. Zatímco tehdy to bylo jednosměrné kázání imáma Chomejního k íránskému lidu, což byla komunikace vzhledem k technickým možnostem jednostranná, tak teď je úplně jiná situace díky dnešním vymoženostem - internetu, facebooku, mobilním telefonům atd. Všude na světě, v severní Africe, v Persii, v Jemenu, v Sýrii, kdekoliv, se mladý člověk může spojit s celým světem, korespondovat s lidmi stejné generace, a pokud umí jeden světový jazyk, není potíž se cítit a být součástí jedné generace celého světa. To změnilo velmi výrazně povědomí.
Zajímavé je, že povstalecká hnutí, když uspěla, nebo už během boje, se neoháněla hesly, která jsme po desetiletí pořád slyšeli z těchto končin světa, ani jsme neslyšeli vypjatý nacionalismus spojený se socialismem, jako tomu bylo v Egyptě za Gamála Násira nebo za vlády strany BAAS v Iráku, ale i v Sýrii pod Asadem, také na začátku vlády plukovníka Kaddáfího atd., ani extrémní islamistické skupiny. Ne - tito mladí lidé se zajímají o něco úplně jiného. Chtěli by mít stejné možnosti jako jejich generační přátelé po celém světě, vzdělávat se, vydělávat, využít všechny možnosti moderního světa, zapojit se do globální společnosti. To je opravdu přelom dějin a to bychom měli zaznamenat. To je to, co stojí v pozadí toho všeho, co bylo společné pro všechna povstání, ať to bylo v Tunisku či v Egyptě či v Jemenu nebo i v Sýrii. ***