(18.30 hodin)
(pokračuje Bohdalová)
Proto já si myslím, že tento zákon nemůžeme shodit ze stolu, protože bychom se jistě k němu museli vracet, ale musíme ho velmi bedlivě projednat. A já si myslím, že i v našem výboru pro vědu, vzdělání by tento zákon měl být projednán.
Já si myslím, že jsme otevřeli jedno z nejzávažnějších témat. A vždycky bude pravda... Jednou bude pravda na jedné, jednou bude pravda na druhé straně.
Faktem je to, co tady řekl kolega Benda, že soudy svěřují děti do střídavé péče, pokud se rodiče předem jasně dohodnou. Ale víte, ony jsou ty dohody někdy takové zvláštní. Jistě všichni znáte takové různé případy ze svých poslaneckých kanceláří, kam za námi chodí - za mnou tedy chodí jak otcové, kteří se cítí poškozeni, tak ženy. Ale skutečně: zajistíme - a teď se vrátím k té své původní profesi - zajistíme tomu dítěti, které bude buď v mateřské školce, v základní škole, o středoškolákovi už tolik nemluvím - to, aby nebylo traumatizováno ještě tam, kde tráví většinu dne, to znamená ve škole?
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Vlastě Bohdalové. Nyní je přihlášen pan poslanec Jan Čechlovský, po něm paní kolegyně Dana Váhalová.
Poslanec Jan Čechlovský: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, ctěná Sněmovno, já myslím, že dnes je to první z bodů, ke kterému je vedena byť širší, tak velmi noblesní diskuse.
Musím přiznat, že jsem jedním z těch, kteří jsou k tomuto návrhu zatím spíše mírně skeptičtí například právě, a to už tady bylo dnes několikrát zmíněno, kvůli onomu pojmu zájem dítěte, přesto, nebo právě proto se přimlouvám, aby návrh postoupil z tohoto čtení do dalších. Nejen proto, a to už tady taky dneska zaznělo, že jenom v takřka mizivém procentu je uplatňována ona možnost soudů tento institut střídavé péče využívat - já bych řekl podle mě až skandálně nízkém procentu - ale také proto, že za stejně zoufalé považuji to, jakou roli sehrávají orgány sociálně-právní ochrany při zastupování dětí u soudů a při hájení jejich práv a zájmů.
Myslím si, protože kolega Staněk toto téma otevřel již před nějakou dobou a bylo jasné, že přijde na přetřes, tak budeme konfrontováni s celou řadou emailů, dopisů a dalších podnětů, kde na nás bude apelováno, kde budeme dokonce, i jak jsme si užili v některých případech, uráženi. Samozřejmě jedná se o stanoviska dvou poměrně nesmiřitelných táborů, které se nicméně shodují v jednom, a to je ono právo nebo zájem dítěte, nicméně v překladu, kdy strany využívají onoho pojmu "právo dítěte", tak tím nemyslí nic jiného než právo rodičů.
Považuji, a to na závěr, za stejně důležité, jako je projednávání tohoto návrhu zákona, to, že se k tomuto tématu otevře seriózní veřejná diskuse, a dost možná, že v této ryze nepolitické záležitosti najdeme většinovou shodu na něčem, co bych označil jako vůlí nebo apelem zákonodárců na justici. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Čechlovskému. Prosím nyní paní kolegyni Danu Váhalovou o slovo, po ní je přihlášen pan poslanec Jiří Oliva.
Poslankyně Dana Váhalová: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobrý podvečer, dámy a pánové.
Střídavá péče rodičů po rozvodu je v České republice, českými soudy, praktikována už několik let, a pokud jsou rodiče schopni se domluvit, současná právní úprava ji umožňuje. Názory na střídavou péči se různí především v názoru, zda podmínkou pro rozhodnutí soudu má být dohoda, nebo rozhodnout i proti vůli jednoho z rodičů.
Souhlasím s názorem, že dítě má právo na oba rodiče, ale také má právo na šťastné dětství. Je absolutně nepřijatelné, aby dítě bylo prostředkem vyřizování si účtu rodičů. Je nutné, aby se rodiče vzájemně respektovali, byli schopni komunikace a byl vyloučen psychický nátlak, který dítě může trvale poškodit.
Prvním státem, který střídavou péči zavedl, byla koncem 70. let Kalifornie. První generace nezletilých, kteří prošli střídavou výchovou, je v současné době dospělá a statistika prokázala, že jde o jedince s většími psychickými problémy ve srovnání s vrstevníky, kteří střídavou péčí neprošli.
Jsem přesvědčena, že soud by měl mít možnost, nikoliv povinnost takovou úpravu výchovy rozhodnout. Aplikací navržené právní úpravy by mohlo dojít k vyloučení jedinečnosti a individuality každého případu. Každé dítě je jiné a žije v jiném prostředí. Existuje mnoho aspektů, ke kterým je potřeba přihlédnout při jednotlivém posuzování. Rodiče by měli být dohodnuti na tom, kde bude mít dítě trvalý pobyt. Dítěti by měly zůstat jeho zájmové aktivity a začlenění do jeho referenčních skupin, ve kterých se dosud pohybovalo. Dítě nebude měnit školu, u starších dětí je nutné zjistit jejich stanovisko. U mladších dětí, kde je možnost manipulace ze strany rodičů, se přistupuje k provedení znaleckého posudku z oblasti pedopsychologie a znalec by měl odpovědět soudu na položené otázky. Z odpovědí znalce a dalších důkazů by pak mělo být zřejmé, jaká forma úpravy rodičovské zodpovědnosti je pro dítě nejlepší. Střídavá péče je vhodná jen pro rodiny, kde je přednostní u obou rodičů dítě, a nemůže být prostředkem na rozdělení dítěte mezi rodiče. Nepovažuji za dobré, aby soudy nejdříve přistupovaly k úpravě rodičovské zodpovědnosti tak, že přednost bude mít vždy střídavá péče. Velké procento úpravy rodičovské zodpovědnosti k dětem se velmi často v poslední době soudcům vrací zpět v rámci návrhu na novou úpravu rodičovské zodpovědnosti svěření dětí do péče jednoho z rodičů.
Na závěr bych ráda citovala nález Ústavního soudu ze dne 27. ledna 2005. Sjednocující stanovisko k podmínkám střídavé výchovy: "Svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů nesmí být ústupkem jejich vzájemné rivalitě, ale vyjádřením kvalitního a pozitivního vztahu rodičů k dítěti; to předpokládá toleranci, vyspělost a dobrou vůli zúčastněných. Rozhodnutí o střídavé výchově by mělo vycházet z jejich společné vůle a dohody, schopnosti spolu komunikovat a spolupracovat a nezapojovat dítě do svých vzájemných problémů."
Myslím si, že stávající úprava je funkční a byla bych nerada, kdyby navrhovaná změna měla být pouhé politikum či manuál zasahující do nezávislého rozhodování soudů. Protože zde už několikrát během diskuse i na semináři zaznělo, že je návrh nekoncepční, navrhuji vrátit zákon navrhovateli k dopracování.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Daně Váhalové. Nyní je přihlášen pan poslanec Jiří Oliva, po něm bude hovořit pan kolega Pavel Bém.
Poslanec Jiří Oliva: Vážená paní předsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně a kolegové, já nejsem samozřejmě odborníkem na rodinné právo, nicméně bych se pokusil o praktický pohled na celou tuto záležitost.
Slyšíme tady vyjádření o právech rodičů na svoje dítě, o právech dítěte žít s oběma rodiči, ale musíme si současně uvědomit, že má-li být buď společná, nebo střídavá péče úspěšná, tak není úspěšná proto, že ji nařídí soud, ale proto, že se na ní rodiče domluví. A bohužel lidé se rozvádějí proto, že se domluvit nedovedou. V takovém případě se potom dítě velmi často stává nástrojem k vyřizování vzájemných účtů. Já osobně mám ze svého okolí tyto zkušenosti a myslím, že každý z vás by nějakou takovou zkušenost našel.
V minulosti jsem se o tuto problematiku velmi zajímal. Dlouhá léta jsem spolupracoval s Dětským domovem v Nechanicích a tam jsem dokonce zaregistroval případ, kdy dítě bylo doslova obětí střídavé péče a nakonec skončilo v tom dětském domově. ***