(18.10 hodin)
(pokračuje Bebarová-Rujbrová)
Asi se mnou budete souhlasit, že v rozvodovém řízení, a to i u tzv. slušných rozvodů, lze blaho dítěte zajistit jen velmi obtížně. Dítě zde, i když rodiče jsou schopni spolu aspoň zčásti komunikovat, přichází o celou řadu svých životních jistot, ztrácí alespoň zčásti kontakt s jedním z rodičů. A smyslem rozhodování soudů by mělo být, aby mu co nejvíce těchto životních jistot zbylo. Mezi tyto jistoty nepatří pouze rodiče. Patří mezi ně také okruh dalších příbuzných, známých, kamarádů z ulice, škola, zájmová seskupení, a pokud rozhodneme striktně o tom, že dítě za určitých okolností se musí stěhovat jako kufr od jednoho rodiče k druhému v termínech, které budou jen obtížně soudy vykonatelné, nejsem si jista, že právě tím jeho blaho a jeho základní zájmy zajistíme.
Připomínám těm, kteří zde citovali zahraniční vzory, že třeba ve Spojených státech amerických, které jako jedny z prvních, a velmi úspěšně, aplikovaly střídavou výchovu, je obvyklý postup ten, že dítě bydlí v bytě, kde dříve žili společně rodiče, a rodiče se v soužití s dítětem střídají. Já si umím představit střídavou výchovu v případech, kdy rodiče bydlí v jedné obci a kdy dítě neztrácí celý okruh jistot, o kterých jsem hovořila. Umím si představit, že středoškolák bude trávit dobu svého školního vzdělání, tedy od pondělí do pátku, u jednoho z rodičů v krajském městě a bude se vracet k druhému z rodičů na venkov na víkend a bude to tak, jak je to u celé řady rodin, kde rodiče rozvedeni nejsou. Nejsem tedy nepřítelem střídavé výchovy, ale jsem nepřítelem vynucování střídavé výchovy při splnění formálních náležitostí, kde tzv. zájem dítěte, který tam pan navrhovatel ještě nechává, by se rovněž mohl stát pouze formálním posouzením pro rozhodování o něčem tak důležitém, jako jsou děti.
Takže já bych chtěla poprosit, abychom nechali soudy rozhodovat o tom, co je to blaho dítěte. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní poslankyni Zuzce Bebarové-Rujbrové. Nyní je přihlášen pan kolega Jiří Koskuba. Po něm zde mám přihlášku paní poslankyně Soni Markové.
Poslanec Jiří Koskuba: Dobrý večer, paní předsedkyně, torzo vlády, rádoby slovutná Sněmovno. Nejsem odborník na právo. Naštěstí díky blahosklonnosti mé manželky ani nejsem rozvedený, takže nemám s tímto problémem osobní zkušenost. A jsem dokonce jenom opoziční podposlanec. Toto rýpnutí si dovoluji proto, že zde projednáváme návrh z druhé strany, z té větší strany Poslanecké sněmovny, a jak vidíte, po dnešním dni my jako opozice se neuchylujeme k tomu, že rovnou tento zákon chceme zamítnout. Nejen proto, že na to nemáme sílu, ale že si myslíme, že o zákoně by se mělo diskutovat.
Já nemám sebemenší problém s druhou částí zákonů, které pan kolega předkládá, ale mám jistý problém s tou první polovinou. A tím nepřímo navážu na kolegyni, která hovořila přede mnou, akorát si to dovolím trošku upřesnit. Já se totiž domnívám, že tady není pouhý náznak nedůvěry v naší justici. Já citlivě vnímám, že kolega ten zákon zřejmě předkládá proto, že si musíme připustit, že naše justice neodvádí zcela dobrou práci. A pokusím se vysvětlit proč. Mám na mysli jenom tuto problematiku. To nehovořím o té další.
Já totiž, když jsem se nechal poučit, jak vypadá současný zákon, tak jsem zjistil, že nikdo soudci nebrání, aby rozhodl tak, jak by si předkladatel novely tohoto zákona představoval, tedy aby soud vzal ohled na blaho dítěte a tu rozhodl, že půjde do péče matky, tu otce a tu, že půjde o střídavou péči. Bohužel tím, že se tímto zákonem zabýváme, přiznáváme, že jsme si vytvořili za těchto dvacet let justici, která musí mít takřka na všechno manuál, a to je prosím justice zcela nezávislá, která dokonce tu a tam řídí i politiku, nepřímo, této země. Víte asi, o čem hovořím.
Takže se na mě, prostřednictvím paní předsedkyně, pane kolego, nezlobte. Já jako soudní znalec jsem měl možnost poznat, jak funguje soud. Měl jsem zkušenosti dobré, měl jsem zkušenosti špatné. Po úpravách, které jsme zde zažili - mně není vrozena závist, nicméně konstatuji, že soudce má daleko více i odměn nežli zákonodárce, a my nyní jako zákonodárci se tu snažíme jim připravit naprosto podrobný návod, aby oni dělali to, co dávno dělat mají! A to je, co mi na tom trošku vadí. Jestliže my to této soudní mašinérii, a je škoda, že jsem tu nezaznamenal pana ministra Pospíšila, protože ať chceme, nebo ne, on je šéfem naší justice, tak máme-li zde soudnictví, kde se často oháníme jeho naprostou nezávislostí, které však potřebuje mít všechno napsáno od A až do Z, tak se obávám, že až projde tento zákon, tak se objeví další, další a další.
Jestliže se mýlím, budu rád, když mě o tom přesvědčíte. Nicméně mohu vás ujistit, že dokončíme-li projednávání tohoto bodu dříve, než se budu muset z tohoto pozdního večerního jednání omluvit, tak já rozhodně nebudu předvádět to, co dnes předvedla velká trojkoalice, že cokoliv jde z druhé strany, tak prostě ať jsme před volbami slibovali cokoliv, my v rámci duchu nové Národní fronty budeme jednolitě proti. Já klidně zvednu ruku pro to, aby tento návrh prošel do druhého čtení, abyste si to mohli prodiskutovat, ale jenom zvažte, zdali neděláme něco, co dávno je hotovo, ale pouze jeho či její ctihodnosti se tím nechtějí zabývat. A je to trošku smutné a bylo by na místě si to o naší justici přiznat! Děkuji. (Potlesk v levé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Koskubovi. Už dlouho se mi hlásí s faktickou poznámkou pan poslanec Chlad. Faktická má přednost, takže prosím, pane kolego, akorát že jste limitován dvěma minutami pro své vystoupení. To jsem povinna vám sdělit. Prosím.
Poslanec Rudolf Chlad: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, kolegyně a kolegové, já budu daleko kratší než dvě minuty. Tady přede mnou zaznělo, že žádná osobní zkušenost nebyla. Já osobní zkušenost mám a tu bych vám velice krátce sdělil. I když nejsem rozveden, moji rodiče také nebyli rozvedení, ale zažil jsem to, že jsem musel střídavě chodit do školy v Plzni a v Karlových Varech - dvakrát třikrát po 14 dnech. A dodneška na to mám strašně nepříjemné vzpomínky, řekl bych až hodně nepříjemné vzpomínky.
Takže se jenom chci přimluvit za to, že to dítě nejenom že není majetkem rodičů, ale ani není kusem hadru, věcí, kterou bychom posunovali z místa na místo! Dítě potřebuje zázemí v místě, kamarády, školu, všechno!
Děkuji za pozornost. (Potlesk, většinou v pravé části sálu.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám za tuto faktickou poznámku, pane kolego. Pan poslanec Boris Šťastný též s faktickou poznámkou. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Boris Šťastný: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi přednést zcela opačný postoj než ten, který jsme zaslechli před okamžikem. Tato debata je přece o tom, zda řekneme, že to je stát, který má rozhodnout o tom, co se bude dít v rodině při dohodě dvou zletilých svéprávných osob. Je to tedy stát, který má rozhodovat o tom, který má být víc než dohoda dvou rodičů, o kterých předpokládáme a priori, že tito lidé jsou zodpovědní a chtějí mít to nejlepší pro osud svého dítěte nebo svých dětí? Anebo to má být soudce, který má automaticky přijít a nařizovat něco, byť si to tito lidé nepřejí? Já myslím, že každý si na tuto otázku dokáže odpovědět sám. Děkuji. ***